Nesnažil se rozmotat nic, měl předem nalinkovaný scénář "budu se chovat k rodičům normálně" a spraví se moje vztahy s rodinou a "před ženami budu mlčet o svých komplexech" a budu si schopen najít vztah se ženou. Zastával názor, že když se člověk chová normálně, tak se i cítí normálně (prý se tomu říká kognitivně-behaviorální terapie).
Když jsem mu ke konci terapie napsal na papír, že se chovám normálně, ale cítím se špatně, tak jenom blekotal "no ... jo ... no ... jo" a nedokázal to přijmout. Musel jsem to napsat na papír, říct to nešlo, to by mi začal okamžitě vyvracet.
"neznam Tebe, ale podle toho, jak jses schopen otevrene psat o intimnich problemech, tak se da ocekavat i spousta pozitivniho ve Tve osobnosti"
A jakým způsobem je to pozitivní? Leda to prudí lidi v diskuzích na rootu.
"jinak kratkodoba terapije je na cca 25 sezeni s jednim terapeutem (cca 1rok), takze jestli s Tebou nepohlo radove 30 sezeni neni se cemu divit, ja Te soudit nikdy nebudu"
Po roce terapie jsem dostal úzkost a šel do blázince. Pak jsem chodil ještě na několik terapií, neskončilo to už tak tragicky, ale podobné vzorce (psycholog se mě snaží přivést k dobrému vztahu s rodinou) se tam opakovaly.