Odpověď na názor

OK, člověk si má za svým názorem stát, tak se k němu tedy hlásím. Nepovažoval jsem svůj podpis a prosazování své osobnosti v této kauze za důležité, ale pokud vznikají zbytečné dohady, tak se hlásím.

Jinak na té x86 jsem si hned neuvědomil, že tam je synchronizace kvůli kompatibilitě s i386 řešená hardwarově. Bojuji teď víc s ARMem. Souhlasím s tím, že konzistence datové cache mezi CPU v SMP systému je výhodná. Nejsem si jistý, jestli hardware navíc pro synchronizaci mezi I a D-CACHE je potřebný. Myslím, že hardwarová synchronizace s PCI je zbytečná, protože by měla být hlídána drivery, ty mají úplnou informaci a mohou včas rozhodnout, co lze zahodit a co je potřeba sesynchronizovat. Nakonec ty různé prasárny typu lock; addl $0,0(esp) se snaží doplnit chybějící instrukce pro synchronizaci out of order instrukcí a cache. Takové PowerPC definuje vše potřebné pro synchronizace od začátku (eieio & comp) a oprasy typu lock také nepotřebuje. Používá rezervation lwarx a conditional save stwcx.

Docela by mě zajímalo, kolik všechny ty často i zbytečné synchronizace ubírají výkonu na SMP s x86_64. Pokud si vzpomínám dobře, tak tam má každý CPU vlastní řadič paměti a vše se vykomunikováná přes HT a že těch snoopů musí být. To je také možná ten důvod, proč spekulativní zápisy špiní cache. Doba vykomunikovíní přes MOESI protokol, jestli se má položka stát Owned+přetažení dat či jen Modified, je dlouhá a je proto výhodné operaci provést dříve, než je vlastně potřeba instrukci skutečně vykonat a a čakat na dokončení komunikace s jiným CPU.

Co se týče RT sportů (na rozdíl od RT systémů) a honění se za kulatým nesmyslem, tak je to u mě také dost bída (i když když jsem měl čas, tak jsem s kamarády cvičit chodil a i jsem se her zúčastňoval). Toulám se ale rád v přírodě a po horách a k duševní rovnováze by mi to stačilo, bohužel čas je nepřítel, nad kterým se velmi těžko vítězí. Každé prázdniny se alespoň snažím na pár týdnů zmizet a ten pocit, když člověk odjíždí a ví, že ho nikdo k řešení problémů prostě z promočeného stanu ve Skonsku či jinde nedostane je báječný. Zároveň si člověk času venku pak strašně o moc víc váží a i když se zrovna počasí nevyvede, tak to bere jako sedmé nebe. A musím říct, že když si v té době náhodou vzpomenu na počítače tak jen s ulehčením, že jsou daleko. I když po měsíci by na mě asi přišel silný absťák.