Názor k článku
Konec roku 2001 přinesl i konec současné kryptografie!

Na adrese: http://cryptome.org/shor-nature.pdf je (zatím) k dispozici vědecký článek přímo od autorů experimentu. Lze si z něj udělat dobrou představu o tom, co se vlastně povedlo, jak se to povedlo a co to znamená.

Složitost stavby kvantových počítačů se odvíjí mimo jiné od problémů s dekoherencí. Je známo, že měření způsobuje kolaps vlnové funkce, což je při vektorovém popisu vnímáno jako rozpad superpozice stavů. Výsledkem měření qubitu je "zakotvení" stavu nula nebo jedna. Podle současné úrovně poznání kvantové mechaniky se tohoto fenoménu nelze zbavit. "Měření, které neovlivňuje stav" je zde v obecném pohledu nesmyslné slovní spojení. Je to jeden ze základních postulátů, že měření stav ovlivňuje. To je právě ten problém při přechodu od "našeho" světa do světa mikročástic. Člověk by si myslel, že toto ovlivňování je jaksi jen technologický nedostatek našich přístrojů. Ale ouha! Ono to tak je BEZ OHLEDU NA TECHNOLOGICKOU VYSPĚLOST. Tyto a jiné věci je třeba si uvědomit před ukvapenými závěry.

Proč se tolik zabývám fenoménem měření? Jednoduše proto, že tento pojem je velmi obecný a prakticky za něj lze považovat libovolnou interakci kvantového registru s okolím. A zde právě vyvstává problém s dekoherencí - musíme totiž být schopni zaručit VELMI dokonalou izolaci kvantového počítače od okolí. Jinak se nám budou superpozice stavů neustále rozpadat a výpočet se nepohne z místa. Když zde píši velmi dokonalou, tak myslím s ohledem na ty nejzákladnější interakce mezi částicemi. To může být pro velké registry velký problém.

Díky obrovské chybovosti kvantových počítačů se jeden čas dokonce myslelo, že nebude možné je nikdy kloudně sestavit. Novou naději přinesly až kvantové opravné kódy, díky nimž je možné se z drobných dekoherencí během výpočtu zotavit. Je to nicméně postupný vývoj, který si žádá nejen zdokonalování technologie, ale i teorie samé. O vztahu mezi posuny v teorii a penězi jsem se již vyjádřil.

Na závěr podotýkám, že kvantovou mechaniku vnímám čistě přes její matematický popis (jsem tak ušetřen některých problémů s interpretací ;-)). Rád zde uvítám názor kvantového fyzika, který by zde měl určitě zaznít.

Tomáš Rosa