Vlákno názorů k článku
LinuxAlt 2009: neděle nejen o chytrých krabičkách

V přednášce jsem říkal, že v současném způsobu edukace pedagogů převažuje v aprobaci pro střední školy tendence, vychovávat teoretické informatiky více než učitele.

Rozhodně si nemyslím, že by učitel neměl být odborníkem, to ani v nejmenším, ale spíše by nemusel být vědcem, neboť čas, který můžeme věnovat do vzdělávání pedagogů na VŠ je totíž značně omezený a je otázkou, zdali současný předmětový mix jde optimální cestou. Zásadním způsobem chybějí témata (nebo jsou jen okrajová), která jsou pro výuku informatiky mimořádně podstatná – například vztah IT a společnosti, otázky etické,…

Můj názor je že:

Pedagogické fakulty by se měly zaměřit na to, aby své studenty učili učit, což zdaleka není jen soubor odborných znalostí z nějakého konkrétního oboru.

Teprve, až je učitel schopen nějaké míry vedení, začíná hrát roli míra odbornosti daného učitele. Nároky na specifickou odbornost by měly být tím vyšší, čím vyšší je stupeň školy, kde daný učitel působí (ovšem jsou i výjimky, kde to neplatí).

Bohužel, jsem se setkal s názorem, že „učit“ nelze naučit, že to studenti buď umí, nebo ne. Smutné je, že tento názor zastává řada učitelů pedagogických fakult.

Já to chápu tak, že učit se nelze pouze naučit, ale musí to mít učitel trochu i v genech. Stejně jako student herectví nebude automaticky dobrým hercem.

Učitel informatiky by měl být samozřejmě i odborníkem v oboru. Ale mesmí být fanatikem ve vztahu k jakémukoliv programu. Respektive neměl by to v žádném případě dát najevo před studenty. Naopak by měl umět vysvětlit rub i líc každého řešení.

Měl by umět i vhodně položit posluchačům otázku, jak jsou sami odhodláni se podílet na rozvoji společnosti. Do jaké míry jim záleží pouze na zisku a do jaké míry i na rozšiřování znalostí.