Hlavní navigace

MAC OS X je taky unix (1): Historie

5. 5. 2005
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nejen Linuxem živ je člověk a nejen Linux je Unixem. I velmi známý operační systém MAC OS X v sobě skrývá unixové vnitřnosti. V prvním dílu našeho seriálu se podíváme kousek do historie.

Historie systému Mac OS X začíná v polovině 90. let minulého století. Microsoft právě vydal nový a na svou dobu uživatelsky příjemný systém Windows 95, unixové systémy zase vynikaly svou stabilitou a Apple začal ztrácet body. Starý Mac OS 7 nevyhovoval v mnoha ohledech, od prakticky neexistujícího multi-taskingu po značnou nestabilitu – z tohoto období také pochází legendární Mac Extension Hell, jakási obdoba modré obrazovky smrti známe v PC světě. Brzy bylo jasné, že mají-li přežít, potřebují Macy nový operační systém.

Ještě než se Apple dostal k projektu, ze kterého nakonec vznikl dnešní Mac OS X, vyzkoušel řadu alternativ: BeOS, interní projekt Pink následovaný jiným projektem Copland. Dokonce došlo i na port Windows NT na Macintosh-PowerPC architekturu; ten skutečně fungoval a je možné, že se dá ještě někde stáhnout jeho vývojová verze.

Operačních systémů navrhl v tomto období Apple mnoho, jen málo z nich však bylo více než epizodní pokus, za všechny tedy zmíníme alespoň několik nejvýznamnějších.

Copland V roce 1994 Apple oznámil práce na novém operačním systému s kódovým označením Copland. Ten měl přinést revoluční technologie, z nichž mnohé dnes obsahuje Mac OS X, a fakticky zachránit situaci. Na svou dobu měl Copland mnoho převratných designových prvků jako skutečné mikrojádro a hardwarovou abstrakci; přesto, nebo možná právě proto, nebyl více než 400členný tým schopen ani po třech letech dodat fungující prototyp systému. V srpnu 1996, na nějž bylo plánováno vypuštění první vývojářské verze Coplandu, Apple oficiálně zrušil vývoj. Některé z lepších technologií byly nakonec zakomponovány do Mac OS 8 a Mac OS 9, čímž jenom prodloužily smrtelnou křeč operačních systémů z této rodiny.

BeOS Původním plánem společnosti od začátku bylo koupit již existující operační systém a přizpůsobit ho svým potřebám. Posuzovány byly snad všechny varianty včetně Windows NT a Solaris, ale jen jeden podobný projekt byl málem uskutečněn. Ve prospěch společnosti Be hrálo mnoho karet: jejich BeOS byl od začátku multimediální systém s podporou meta-dat na úrovni file systému, grafickým rozhraním, preemptivním multi-taskingem a dokonce byl primárně vyvíjen pro PowerPC architekturu. Právě z těchto důvodů si byl Jean Louis Gassée natolik jist, že Apple BeOS koupí, že nastavil cenu na více než 500 miliónů dolarů, a to přesto, že celková hodnota společnosti byla odhadována na pouhých 20 miliónů. Postupně cenu snížil na 275 miliónů, ale Apple pochopitelně nebyl ochoten ani schopen zaplatit tak enormní částku za produkt, který ani nebyl vyzkoušen v praxi. Krátce po nerealistícké nabídce Be byl Apple kontaktován firmou NeXTStep nabízející svůj systém NeXT…

TalOS Na začátku roku 1992 Apple a IBM společně založili společnost Taligent, jejímž úkolem měl být vývoj objektového operačního systému založeného na Pink OS, který se zrodil v laboratořích IBM už o několik let dříve. Na rozdíl od jiných objektově orientovaných systémů z té doby bylo v TalOS objektově napsáno vše kromě mikro kernelu Mach 3.0, na němž byl založen. Podobný princip byl vlastně typický pro utopicky uvažující Apple, a byl to právě tento utopistický přístup, který nakonec odsoudil projekt k zániku, stejně jako mnoho jiných před ním i po něm. TalOS, známý také jako Taligent Object Services, se v roce 1995 stal zcela majetkem IBM a postupně se z něj stalo vývojové prostředí CommonPoint, které existuje dodnes, funguje na mnoha operačních systémech včetně dnešních Windows NT a v mnoha ohledech připomíná SmallTalk.

A/UX Tento systém sice nepochází ze stejné epochy jako předchozí jmenované, ale přesto si zaslouží být zmíněn. A/UX byl veřejnosti poprvé představen v roce 1988 jako POSIXový operační systém vycházející z BSD 4.2 a v pozdějších verzích z BSD 4.3. Co činilo tento systém zvláštním, bylo jeho zkombinování s tehdejším Mac OS 7, respektive 7; A/UX umožňoval běh unixových, macových a dokonce i DOSových aplikací na stejném systému a dokonce za použití stejných systémových API. Program napsaný původně pro OS 7 mohl bez potíží operovat s unixovým API a dokonce i s X11. Tento systém také disponoval pravděpodobně nejjednodušším instalačním programem v dějinách Unixů; v optimálním případě stačilo k instalaci kliknout na jedno tlačítko. Ačkoliv vývoj A/UX byl ukončen v roce 1995, Apple využil získané zkušenosti při návrhu Mac OS X.

Přenesme se teď do února 1997. Apple za 427 miliónů dolarů kupuje společnost NeXT, vlastněnou v té době samotným zakladatelem Applu, Stevem Paulem Jobsem. Systém vycházející ze získaného NeXTu byl pojmenován Rhapsody a po jeho spojení s původním Mac OS a s několika unixovými technologiemi z jiných zdrojů byl v březnu 1999 vydán jako Mac OS X Server 1.0. Zároveň byl jeho unixový základ vydán pod smíšenou Open Source licencí jako Darwin 0.1.

První uživatelsky orientovaný Mac OS X vyšel v roce 2000 a po půl roce byl v březnu 2001 následován první prodávanou finální verzí systému nazvanou Mac OS X 10.0 Cheetah. Od tohoto bodu až dodnes vychází Mac OS X přibližně v ročním cyklu. Zde je stručný výčet dosud vydaných verzí:

Mac OS X 10.0 Cheetah vycházel z veřejné betaverze systému, a přestože byl už prodáván jako stabilní systém pro každodenní použití, měl mnoho nedostatků. Zatímco technologie přejaté z open source projektů byly poměrně stabilní, grafický interface byl mnohem pomalejší než OS 9 a celý systém trpěl silnou nekonzistencí a nestabilitou, která příležitostně končila suchou hláškou kernel panic a restartem počítače.

Cheetah se postupně dočkal čtyř opravných patchů a pouhých několik měsíců po svém vydání byl v září 2001 nahrazen Mac OS X 10.1 s kódovým označením Puma. Tato verze sice přinesla slušný nárůst výkonu a zlepšení stability, ale ačkoliv se na počítačích uživatelů ohřála téměř rok, stále měla daleko ke skutečně kvalitnímu systému.

Tím se stal až Mac OS X 10.2 Jaguar, který přinesl už značné zlepšení stability a díky OpenGL akceleraci správce oken i skutečně citelné zrychlení. Po vydání Jaguaru také Apple začal výrazněji zpomalovat vývojový cyklus a dalšího nárůstu desetinkové verze jsme se dočkali až v říjnu 2003, kdy byl vydán systém 10.3.

Mnohdy považovaný za přelomovou verzi, Panther je první skutečně dospělý Mac OS X. Kromě už perfektní stability a rychlosti obsahuje řadu vylepšení uživatelského interface a funkcí systému. Funkce jako Exposé nebo File Vault nejsou k nalezení v žádném jiném systému a ani po roce a půl se je nepodařilo nikomu napodobit.*

UX DAy - tip 2

V příštím dílu se podíváme pod kapotu současného Mac OS X ve verzi Panther, dozvíme se, z jakých technologií je postaven a jak vlastně funguje. V dalších dílech této minisérie probereme postupně jednotlivé knihovny a služby Mac OS X, krátce nahlédneme do fungování Mac OS 9, abychom si mohli něco povědět o Classic prostředí integrovaném v systému, a nakonec nahlédneme i do budoucnosti, ze které k nám během měsíce dorazí nový Mac OS X Tiger.


* Ano, vím o existenci pokusů jako komposé nebo expocity. Kdo ale někdy viděl Exposé v akci, chápe, že tyto kopie nesnesou srovnání s rychlostí, intregrovaností a celkovou kvalitou své předlohy.

Byl pro vás článek přínosný?