Názory k článku
Magnetické paměti pro trvalý záznam dat

krasny nostalgicky clanek

jj .. Tisnovský rulez. Vice takovych autoru by to chtelo. Pekny clanek.

Mels bejt na private neasi ;DDDD

Zdravim! Moc hezky clanek, ale chybi mi zde alespon okrajova zminka o technologii DLT. Myslim ze to je dnes jedina paskova technologie ktera se jeste na spouste mist pouziva, proto myslim ze by par radku o ni nebylo na skodu.

DLT je fajn, ale DAT (DDS) bylo a stale je urcite rozsirenejsi alespon v retailu a malych serverech. Jaka je situace u vybornych SOny AIT nevim, kdysi pomerne oblibeny Travan uz se nejspis dneska moc nevidi.

Mimochodem, ty jednocivkove devitistope pasky - to byla panecku magie. Natahovalo se to podtlakem pres nejakych sest ci osm napinacich kladek - pozorovat, jak ta paska sama leze a ohyba se v paskove ceste byla docela napinava zabava :-)

Jasně, to je maličkatý harddisk, jak píšu v článku (ta podoba s původním ZX Microdrive je pouze v principu magnetického záznamu, jinak je to něco zcela jiného)

Jooo, nahravani z kazety.. u zx stravil sem tak desitky (podle bratra stovky) hodin u pocitace, pri nahravani mel clovek cas i na jidlo (coz pak odpadlo s prvni disketovkou ;-)), diky nahravani clovek uz vedel podle ucha jestli je to "basic zavadec", "screen, cast atributu", nebo dokonce v bloku dat "blok tabulek, blok grafiky" :-)) jenom tohle odeslo s nastupem kompresnich rutin..
super clanek, cerstve po speccyficke akci mi akorat pridal na nostalgicnosti a povzdechu "Jooo, tenkrat, v casech,kdy nebyl internet...." :-D

diky nahravani clovek uz vedel podle ucha jestli je to "screen, cast atributu"

Při LOAD "" CODE 16384? To by mě teda zajímalo jak. :-)

Kdyz se jednalo o "program", byl zvuk vselijaky, stejne jako data

Kdyz se jednalo o uvodni obrazek, byl zvuk trhany a periodicky, protoze nahozeno bylo jen "par bitu" a opakovaly se po radcich a po periode 8

Kdyz se jednalo o atributy obrazovky, zvuk byl takovy.. melodicky pripadne az jako vrtulove letadlo. Kazdopadne je treba priznat, ze pokud byly atributy nekde v tele, clovek to moc nepoznal, protoze rozdil oproti "programu" nebyl az takovy. Ale kdyz nahravate obrazek, prechod od "grafickych" dat k atributum poznate :-)

Ovsem existovaly i obrazky prakticky nepoznatelne - zvlaste u novejsich her, kde se hojne vyuzivalo "ditheringu". Zabijakem pak samozrejme bylo, kdyz byl obrazek komprimovany.

Samozřejmě, škrkání při načítání SCREEN$ už do smrti nedostanu z hlavy. Já se jen ptám jak poznáte podle zvuku, když prostě kód určený ke spuštění naperu do VIDEORAM jestli se jedná o obrázek nebo ne. Na obrazovku se to vykreslí, takže to obrázek bude(i když bude vypadat jako z funkce RND).

VIDEORAM na adrese 16384 a Atari? Samozřejmě, že se bavím o Didaktiku. Ale nechme toho.

Proč ne, klidně se tam na Atárku dá posunout :-) Ale ten příkaz LOAD by asi neprošel :-), nehledě na to, že klasická Atarácká Turba při nahrávání měly vypnutý obraz, maximálně se měnila barva paprsku (to byly ony černobílé pruhy u Turba 2000 a barevné u Super Turba).

"Turba měla" ne "Turba měly", nějak mi to dnes nemyslí...

je to strasna nostalgie ted jsem si vzpomel jak me tata liskal za to, ze jsem u atarka zapomel po nahrani vypnout play a ta pritracna kladka vymackla do pasku ryhu :)
Anebo jeste bez turba se to nahravalo 20 min a sup load error .

hm to se delo nekdy v roce 86 :-) nemel jsem ani kazetak takze prisel "king" (v te dobe jsem mel 6 let) nahral zorro, miner, pitstop, hero apod. a dokud neblikla elektrika tak cela rodina hrala hodiny a hodiny :) .

Nicmene cela ta vec s ATARI a kazetakem ma mozna pozadi o kterem se moc nevi , ale fy. ATARI kazetak neplanovala a na zapad od nas se od zacatku pouzivala disketovka jenze mam pocit , ze pro zeme varsavske smlouvy bylo dovazet disketovky znemozneno kvuli know how .

presne tak :-) Ja mam velmi rad tie zvuky, kedysi som sa toho napocuval hodne ...
A super je, ze pre ZX Spectrum existuju viacmenej dokonale emulatory, ktore emuluju aj pasku, daju sa stiahnut dokonca presne kopie zabezpecenych originalnych hier (format .TZX) kde je zachovany zaznam roznych speedloaderov a pod.
Emulatory sa daju dokonca nastavit aby "virtualnu pasku" prehravali v realnom case, spolu so zvukmi ...
Velmi odporucam napr. www.spectaculator.com
je to sice plateny soft, ale stoji to za to (k stiahnutiu je trial verzia)
vsetkym milovnikom ZX Spectra vrelo odporucam :)

A pro linuxaky tohle http://fuse-emulator.sourceforge.net/ umi snad vsechno co ma umet ZX emulator, dokonce i multicolory v demech. A je zadara :)

Konstantní vysoké pískání a úzké pruhy = nulový blok (blok vyplněný nulama)

Konstantní nižší pískání a široké pruhy = jedničkový blok

Chrčení s pískajícím pozadím (chrííchrííchríííchríííchrííí .... ) tak to je pravděpodobně BASIC, protože
veškeré celočíselné konstanty byly zarovnány nulama 00 00 HI LO 00 00

Opakovaní přerušované pískání (píí-pri-pri-pri-píípíííí-píí-pri-pri-pri-píípíííí-píí-pri-pri-pri-píípíííí), zvlášť pokud to bylo zakončeno tradiční fází "hreeeeedududududdududYYYYdYYYdYYY".... na 99% obrazová data zakončená blokem atributů... je to dáno tím, že obrazovka byla rozdělená po třetinkách a přenášela se každá osmá řádka... proto se vždy 8x opakovalo pískáni, jelikož obrázek míva řádky vedle sebe podobné. Třikrát se tedy změnilo pravidelné pípání a pak následovala oblas atributů, které byly složeny ve formě FBPPPIII (Flash, Bright, Paper, Ink) a ta čísla se na plochách opakovala.

Pravidelné pípání delší víckrát než 8x a pokud nebylo slyšet třetinky, tak to zpravidla bývala data v nějakých tabulkách

Pokud bylo slyšet iiiiiigraugraugraugreugryigriiiiiiiiiigraugraugraugreugryigriii tak to pravděpodobně mohly být sprajty, nebo grafika.

Když signál kolísal IIIiiiiiiooouuuuuuuuooooiiiiiiioooouuuuuuu, tak člověk trnul, aby se na konci neobjevilo Tape Loading Error. Loader byl schopen dlouhou dobu (celých 5minut) přijímat chybná data, až na konci zjistil, že mu nesedi checksum. To bylo pravda trošku nepraktické

Monotoní chrčení pak znamenalo buď programový kód, nebo komprimovaná data, případně něco nepoznatelného


Pamětník určitě rád vzpomene na TUUUUUUUUUUUUUUUKřk...... TUUUUUUUUkkřiřkřikřikřikřikřiřkřiřiiřkřiřikřřř........TUUUUUUUUUUUkřk... TUUUUUUUUUUUUUUUUUUpíí-pri-pri-pri-píípíííí-píí-pri-pri-pri-píípíííí-píí-pri-pri-pri-píípíííí (screen) doprovázen popisky na obrazovce

Progam: Space

Bytes: Space

Mimochodem, kdyby se vynechala část obsahující screen, hra by často nabíhala o cca minutu kratší

Moderní loadery obsahovaly rutinku, co vymalovala obrazovku čtverečkem, tyto data šla taky poznat protože to bylo něco ve styly: chrechrechrechrichrochrechrechrycha... pravidelně opakující se hlavička čtverečku nasledovaná daty. Nutno podotknout, že tyto screeny nabíhaly nejdéle. Efekt byl pěkný, ale nahrávání to spíš zpomalilo

Jako vsechno, magneticka media funguji krasne v laboratori, ale kdyz z nich chce clovek precist neco dulezite po mnoha letech, jde to do prdele.

Jsem po asi 12 letech se snazil rekonstruovat hru na Didaktika kterou jsem napsal a ktera nikde nebyla. Byla nahrana na 80-stopy diskete 5 1/4. Toz jsem koupil disketovku D40, sehnal 80-stopu mechaniku z prodejny s pouzitymi pocitaci (fakt zazrak, dneska se to uz nikde nevyskytuje) a zjistil ze hovno. Mechanika byla vadna, mela maly pritlak, disketa prokluzovala na hubu.

Tak jsem tam nekam narval kus papundeklu z praciho prasku a disketa se zacla tocit spravnou rychlosti. Ale stejne to cetlo samy errory. Tak jsem dlouho nevedel co s tim az jsem si vsimnul trimmeru, ktery zrejme nejak nastavoval fazovy zaves. Tak jsem s tim nejak potocil a ono to v urcite pozici zaclo chodit. Rychle jsem nahral potrebna data a napul rozsroubovanou disketovku hodil do sklepa a uz na ni nesah.

Vysledek rekonstrukce je na http://ronja.twibright.com/jswx.php

Tyjo, ja na Atárku ještě všecho přečtu. Taky 5 1/4 diskety, ale pravda pouze poloviční kapacity. Po těch 20 letech funguje skoro všechno. Kazety už nemám, ty později padly na záznam hudby :-(

Jo Jo Atari malo dobry format diskiet - velke a mala kapacita takze asi aj to poma v ich vyssej citatelnosti ako keby tam bola vysoka hustota zaznamu. Kazety boly ale bieda sama o sebe - zla schopnost nahravania dat + nekonecne pretacanie bol to des, osobne som pouzival len turbo 2000 klasicku rychlost som nikdy nezazil lebo som mal cartridge v ktorom to turbo bolo nahrane :)

Zaujimave je ze to svoje Atari tak raz za 3 roky pustim a ono este furt funguje a z diskiet aj loaduje. Inak ho skor uzijem emulovane - predsa len nepoznam ziadneho akrivneho osemstovkara s ktorym by som si menil soft a na nete je toho tak vela co ani nepoznam...

Já mám magnetický záznam radši, než nějaká CD, či DVD, které nic nevydrží. 10 let mám hudbu na MiniDisc-u a vše je krásně funkční. To samé u 2 roky starého DVD tvrdit nemůžu :-/

Je to tak. Citim se lip, kdyz mam fotky vysypane na paskach, nez kdyz jsou na pevnych discich nebo nedejboze na CD ci DVD.

Pri pohledu na fotku Sharpa MZ-821 mi skoro ukapla slza.

Jojo, také jsem ho měl a stále na něj vzpomínám jako na první lásku, bóže, to už je let... Hry Flappy a Moty byly moje nejoblíbenější... krása, i dnes by se uchytily...

http://aldebaran.cz/actions/2007_ACE/images/300.jpg

Podobně velké disky jsem viděl v TOS Hostivař někdy kolem roku 1994, kde ještě dosluhovaly. Byly to ruské disky, obrovské bedny s výměnou kazetou (uvnitř obrovský disk) a po zasunutí, zamknutí a zapnutí to nabíhalo asi 5 minut za dobrovodu zvuku startující stíhačky až se na panelu rosvítilo velké zelené tlačítko "ГОТОВ"

Občas si tamní jediný správce "serverovny" stěžoval, že disky nejsou vystředěné a že po roztočení "šmajdaj" takže z nich nejde skoro nic přečíst. Mám pocit, že měli neuvěřitelnou kapacitu 2 (dva) megabajty.

Matne si vzpominam, jak se nekdy koncem osmdesatych let chodilo na servis disku s osciloskopem. Tenkrat byly k servisu pocitacu potreba ponekud jine znalosti :-)

Tenkrat byly k servisu pocitacu treba znalosti a lide, kteri je servisovali neco znali.
Srovnajme to s dnesnim typickym uhrovitym PC servisakem :-), ktery zpravidla ani nema tuseni co to vlastne pocitac je...

Konec osmdesátých? Já viděl "instalovat osciloskopem" nový superpočítač koncem devadesátých.

Ano, vzhledek k jejich velkym hmotam se chovaly temer jako zdimacka, pri urcitych seekovacih sekvencih se dokonce mohli pohybovat. Podle ESR se dokonce poradali i "zavody disku", viz http://www.catb.org/jargon/html/W/walking-drives.html :-)

Ja sam mel kdysi davno jeste ne-ID disk (80MB Seagate s radicem ST-506), vysoky jako dve 5.25" mechainky a se spotrebou az 4A na 12V vetvi, ktery byl pri plnem seekovani schopen rozvibrovat predmety lezici na stole spolu s pocitacem - sklenicky cinkaly, kulate tuzky se kutaleli a dokonce se obcas trasl i obraz na monitoru :-)

To jde i dnes. Já nemám novou CD/DVD mechaniku přišroubovanou a při vysokých otáčkách se mírně hýbe a je značně cítit vibrování stolu.

Disky mali kapacitu 5MB a po stranach stredoveho kotuca mali sektorove vyrezy...
Jeden vymenny (5MB) a jeden spodny nevymenny (5MB), ktory bol v mechanike zabudovany napevno...
Este mam niekde servis manual na tie disky...
Dost casto tam odchadzal fotoclen na regulaciu otacok. V zdroji boli pekne vykonove KD503-ojky..
A myslim, ze neboli ruske ale bulharske...

To je možný, je to dávno, navíc jsem to neštudoval. Možná že měli 5MB, ale matně si vzpomínám, že si tam stěžovali, že jim více než půlka nejde přečíst.

Na to, že tam vlastně byly dva si teď vzpomínám. Samozřejmě, že mohly být bulharský, já si prostě pamatuju, že tam byly všechny popisky azbukou ("ГОТОВ" mne ale tak zaujalo, že to jediný mi utkvělo v paměti nejvíc).

Jo a hrál jsem tam na terminálu nějakou textovu, čert ví už o čem byla.

Že by známá "Adventure"? Ta se i u nás docela pařila (znám pouze z doslechu, osobně jsem začínal až na osmibitech).

Až mi ukápla slza při čtení článku…zvláště když nějakou náhodu vyšla řada na Acidjazzed Evening.

No z Wikipedie jsou spíš obrázky, více informací jsem bral z té první knížky, sice postarší ale dobré: Karel Krištoufek: Kurs číslicových počítačů a mikropočítačů, a samozřejmě jsem také zavzpomínal na doby osmibitů, kdy majitelé disketové jednotky byla šlechta.

Jinak k těm 2,5" diskům - ten rozměr určitě není z dob mainframů, takový průměr mohly mít maximálně tak osy tehdejších disků :-), ale co si pamatuji, tak s nimi (2,5") poprvé přišla IBM, takže nějaké spojení s mainframy tam je.

Ten druhý "největší" disk (průměrem, ne kapacitou) běžel ještě nedávno v jedné firmě v Brně, byl tam připojený k ADTčku a šlapal jak hodinky nepřetržitě téměř 25 let. Byl to docela hukot, samotných ploten bylo snad 12 a pěkně to vrčelo.

toto ma zaujima .... myslite si, ze pri dnesnych znalostiach by bolo mozne vytvorit nejaky lepsi system ukladania dat na normalnu audio-kazetu a s klasickym magnetofonom, ak by sa pouzili nejake finty zname z modemoveho prenosu?
Prve modemy mali totiz rychlost podobnu ako prenos z kazety do ZX Spectra, a vyvinuli sa postupne az na 56kbit/s.
A pritom telefonne linky maju omnoho mensie frekvencne pasmo, ako klasika kazeta.

Podle by se to určitě zlepšilo, vidět je to i na pevných discích (to, co přečtou hlavičky a přenesou vstupní zesilovače, se od krásných obdélníčků dost liší a přichází na řadu DSPčko). Sice je kazeta trošku jiné médium než modem, například nelze jednoduše opakovat chybný přenos, tak má, jak píšeš, větší kmitočtové pásmo a také větší odstup signálu od šumu.

Urcite by to slo (Implementovat PSK modulaci (?)), ale je otazka, jaky by to melo smysl. A v osmdesatych letech by s implementaci asi byl problem v cene specializovanych obvodu.

To by mě taky zajímalo (kazeta 90minut stereo): 56kbit/s * (60*90)*2 = 604Mbit?

...hm a na jakém monitoru, s jakým rozlišením? :)

To není potřeba znát, stačí údaj, že obrázek má 96 DPI.

to samozrejme staci, diky :)

Nj. je to obecný problém, prakticky všechny prohlížeče zobrazují obrázky přesně na pixely (pixely 1:1, rozměry kvůli tomu nesedí). V tomto případě by bylo lepší, kdyby se z DPI vypočítala skutečná velikost a obrázky se přerastrovaly podle nastavené DPI v Tvém systému. Nebo tam můžu dokreslit měřítko :-)

Mno, ovšem na obrázky interpolované pomocí nejbližšího souseda bych se dívat nechtěl, a představa že firefox, který již dnes dokáže při prohlížení webu plně vytížit třígigahertzový dvoujádrový procesor, používá nějakou náročnější interpolaci, mě děsí. To abych si pak na prohlížení webu pořídil nějaký superpočítač :))

Možná by stačilo, aby to FF předal API grafického subsystému. Ve WinAPI to funguje celkem dobře (myslím ta interpolace, přes StretchDIBits, jestli se dobře pamatuji na správné jméno funkce) a na Linuxu to dnešní Compiz apod. vychytávky dokážou vyřešit přímo na grafické kartě přes stretching textur.

Abych moc nekecal, tak API k Compizu nemam vyzkousene, jak to bude v realu rychle.

> V tomto případě by bylo lepší, kdyby se z DPI vypočítala skutečná velikost a obrázky se přerastrovaly podle nastavené DPI v Tvém systému.

Coz by mohlo vest k takovym nesmyslum, jako ze kdyz si nekdo bude danou stranu promitat na dataprojektoru (kde tedy bude minimalni DPI) a bude mit spravne nastavene DPI, tak se mu obrazek smrskne na par pixelu. Udavat vzdalenosti na monitoru v prirozenych jednotkach (mm) neni o moc lepsi nez v pixelech.

To je ovšem obecně neřešitelný problém - jak třeba bude na dataprojektoru vypadat stránka, na které mám obdélník (dejme tomu div) s rozměry 10x10cm? Správně bych asi měl mít pro media-type=screen tyto rozměry a pro projektor něco založeného na procentech, ale opět - který OS toto podporuje a který projektor mu vrací zpět rozměry promítané plochy (měření vzdálenosti od projekční plochy)?

No pointa je v tom, ze proste prirozene jednotky nejsou o moc lepsi reseni nez pixely a snazit se o neco takoveho je marna snaha. DPI nejlepe ignorovat, maximalne provadet hrubou korekci (celociselne nasobky) pri vyraznem rozdilu oproti obvykle uhlove velikosti pixelu.

mno, to by me zajimalo, čo je to taká obvyklá úhlová velikost pixelu - ta je také pokaždé jiná

Možná si trošku nerozumíme - je jasné, že obecně tento problém vyřešit nejde (tj. donutit každého, aby ten obrázek zobrazil vždy o daných rozměrech), už jen z toho důvodu, že třeba onen projektor nedává systému zpětně informaci, jaké má DPI, resp. jakou má velikost pixelu, sám projektor tuto informaci také v naprosté většině případů neví.

Ale v případě, že se čtenář ptá na skutečnou velikost obrázku, tak samozřejmě je možné odpovědět. Jak s onou informací naloží, ovšem nikdo dopředu neví.

Zkusím dát příklad: například na web umístím návrh nějakého plošného spoje a aby se neřeklo, tak jeho základní rozměry pro jistotu okótuji (šířka, délka). Ostatní struktury plošňáku, tj. jednotlivé cestičky a pájecí body okótovány nejsou. Na webu ten plošňák bude například ve formátu PDF, PostScript nebo SVG - u těchto formátů jsou použity fyzické rozměry, ne logické, takže případný čtenář má možnost (ne povinnost) si daný plošňák vytisknout ve skutečných rozměrech, zobrazit si jej na obrazovce v měřítku 1:1 (10cm bude opravdu na obrazovce rovno 10cm) apod. Když si však ten stejný plošňák promítne projektorem na stěnu, získá tak třeba 20x větší obrázek, ale asi se nepředpokládá, že právě tento obrázek převede na plošňák - místo kapesní kalkulačky by tak postavil kus Eniacu :-)

To stejné, i když možná ve skrytější podobě, je s rastrovými obrázky. Když ten plošňák bude zveřejněný ve formátu PNG a v jeho hlavičce bude korektně vyplněno DPI, je možné (a netrvrdím, že každá aplikace to zvládne, to zcela jistě ne) ho zobrazit v měřítku 1:1 oproti originálu, což bude prakticky vždy znamenat přepočítávání původních pixelů na pixely obrazovky či tiskové body tiskárny. Ale v každém případě - opět tam ta informace o rozměrech je, záleží na příjemci informace, jak s ní založí.

Bohužel jsem zatím nepřišel na to, jak v redakčním systému zapsat styl u obrázku, tj. něco na způsob style="width:8cm;height:6cm", tím by to bylo vyřešené pro všechny moderní OS - ty totiž DPI svého grafického režimu povětšinou znají.

Na ZX Microdrive mam dobre vzpominky. Slouzily mne musim rici docela dobre a spolehlive. Bohuzel i ZX Microdrive cartridge starnou a projevuje se to v jejich pripade daleko hure nez na starych disketach ci MC. Takze dnes je z tech mych jakz takz pouzitelna zhruba ctvrtina, na ostatnich to vypada, ze jsou data nenavratne ztracena a nejdou jiz bohuzel ani znovu naformatovat :-(

To bych teda netvrdil, VBS jsem na Amize pouzival opravdu intenzivne na zalohovani a nikdy zadny problem nebyl, pokud video nezmackalo pasku, takze spolehlivost extremni. Pouzival jsem vyhradne kazety BASF 300min dlouhe, takze na jednu kazetu se veslo cca 350 disket, coz nemelo konkurenci i hodne dlouho po prichodu CD, protoze CD rekordery byly zpocatku velice drahe a nutny SCSI radic rovnez (na Amigu vysla vypalka Yamaha CDR400 tehdy asi na 20 tisic a radic kolem 6), zatimco nejake to video mel doma kazdy, cely VBS se vesel do konektoru pro paralelni port a stal kolem 300-350 Kc. A jelikoz system narozdil od zde uvedenych medii nepracoval se zvukem ale s obrazem, ve vyhode, co se tyce kvality zaznamu a cteni, byly ty systemy, ktere umely prepnout na cernobily obraz (coz umela Amiga i me tehdejsi video JVC)...

na tom eBay je SCART provedeni, ktere by melo byt z principu jeste spolehlivejsi, ja totiz pouzival provedeni s CINCHem (tj. kompozitni signal)...

příště :-) v této oblasti je toho opravdu hodně, MO mechaniky budou v samostatném dílu

Asi bude samostatny dil pro tyto specialitky, spolu s bublinkovou pameti apod.

Cau, jak funguje Turbo? Byla pouzita jina modulace nebo komprese? Jinak na C-64 ani tolik nevadilo hledani mista podle pocitadla, ale nastavovani cteci hlavy. Malokdo ji mel nastavenou podle kalibracni kazety..

Měnilo se tam víc věcí:

1. zaprvé se zvýšila rychlost z cca 600 Bd u původní struktury záznamu na 2000 Bd (a to s sebou neslo i nějaké úpravy v HW, přesněji netuším). Určitě minimálně "Brněnské turbo" bylo kompatibilní se záznamem Spectra, a i přes "Pražskou" úpravu od JR to fungovalo.

2. poté se odstranily zbytečné mezery mezi bloky - Turbo vše nahrávalo v jednom bloku a ne po 128 nebo 256 bytech, jak tomu bylo u standardního záznamu (některé "nekopírovatelné" hry toto dělaly i pro 600 Bd)

3. přidala se hlavička. I když je to divné, tak původní způsob záznamu žádnou hlavičku neměl, takže pokud program (hra) neměla speciální zavaděč, který například po dvou blocích změnil obrazovku/natáhl obrázek, tak vlastně člověk ani moc nevěděl, co nahrává, hlavně když mu někdo mezitím resetoval počítadlo otáček :-)