Hlavní navigace

Mandrake - tajná akce agentů Microsoftu?

16. 3. 2000
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

V rámci připravovaného velkého srovnání většiny linuxových distribucí jsem otestoval i Mandrake 7.0. A hned na začátku se bez mučení přiznám, že mě tato distribuce velmi naštvala. Díky ní jsem totiž přišel o veškerá data na pevném disku.

Pro testy jsem vyčlenil 700 MB na windowsovské particie (jednou za čtvrt roku mě popadne herní mánie, nabootuju winy a několik dní pařím :-)). Odřízl jsem prázdné místo a měl jsem konečně nějaký prostor na test. Už bylo pozdě, tak jsem vlastní instalaci odložil na další den. Místo toho jsem se vrátil do své oblíbené distribuce a napsal pár článků pro LinuxWorld. Než jsem vypnul počítač, pocítil jsem takové zvláštní nutkání. Něco mi neustále říkalo, že bych měl udělat zálohu. Jenže já přece budu instalovat Linux a ani pětadevadesátky samy od sebe nesmažou cizí particie, říkal jsem si. Přesto mě vyšší moc přinutila uložit si na disketu aspoň komprimovaný obraz nové verze Linux Hardware.

Ráno jsem pln očekávání zapnul počítač a strčil CD do mechaniky. Objevila se velmi pěkná grafická obrazovka. Cool. Zmáčkl jsem enter a naběhl Linux. Jádro bylo s podporou framebufferu a tak se na mě během startu koukal tučňák – kouzelník. Pak naskočilo grafické prostředí a já měl na výběr z několika druhů instalací. Chtěl jsem mít celý proces pod kontrolou, proto jsem zvolil expertní instalaci. Brzy jsem se dostal k prográmku na rozdělení disku. Byl celkem pěkný a líbil se mi. Teď už k němu cítím jiné emoce.

Okamžitě jsem se podíval, co plánuje udělat s mými ostatními particiemi. Nic. Oddechl jsem si. Nesnažil se je nějak namontovat nebo smazat. Místo toho použil pro sebe volný prostor. Rozdělil si jej na /boot, swap a zbytek. S tím jsem nesouhlasil. Swap se klidně může sdílet mezi distribucemi. Tak jsem si to trochu upravil podle svého gusta a uložil změny na disk. S klidnou duší jsem pokračoval v instalaci. Z jejího zbytku bych vyzdvihl výběr balíčků, i když vyzdvihl asi není to pravé slovo. Spíše zkritizoval.

Jelikož Mandrake je potomkem RedHatu, používá stejnou stromovou strukturu pro své balíčky. Během výběru balíčků mi najednou zmizela část stromu. Zůstala jen bílá plocha. Poněkud jsem znervózněl a začal klikat do prázdného prostoru v naději, že se položky zase objeví. Pak jsem přišel na to, že stačí zascrollovat a zmizelá část se zase objeví. Jenže mezitím jsem podstatně změnil předvolený výběr. Tento program si novátorsky usmyslel, že pokud kliknete na název větve, chcete vybrat všechen její obsah. Takže kliknutím na Knihovny si zvolíte všechen možné knihovny a o původní výběr přijdete. Stromy se rozbalují a sbalují kliknutím na čtvereček o velikosti asi 5×5 pixlů. Pokud se netrefíte, opět se vše vybere. A vy přijdete o mnohaminuto­vou práci.

Instalace proběhla v pořádku a tak jsem přebootoval. Nabootovalo jádro a spustil se init. A hned skončil. Pokus o zápis za hranici filesystému. Nový reboot, stejný výsledek. Divné. Tak jsem nabootoval svou distribuci. Spustil se init a další pokus o zápis za konec souborového systému. Začal jsem hledat záchranné diskety. Jednu jsem našel, bohužel CRC error. Zase disketa s vadnými bloky. Zkusil jsem nabootovat z CD s parametrem root. No init found. Spustil jsem windows a ty jely. Z jednoho staršího CD jsem zkusil udělat boot a rescue disketu. Zase nic. Začalo mi být trochu divně u žaludku. Instalaci Mandraku přežily pouze Windows. Náhoda?

Spustil jsem opět instalaci Mandraku. Když došlo na dělení disku, odmítl se se mnou bavit. Prý mám příliš pokaženou tabulku rozdělení disku. Hmm, dík. A čí asi vinou? Strčil jsem tam RedHata. Ten přišel na totéž s tím, že mi nabídl opravu za cenu ztráty všech dat. To jsem odmítl. Měl jsem tam informace, návody a zdrojáky za posledních pět let.

Vzal jsem počítač pod rameno a zajel jsem ke kamarádovi Tomáši Zlému. Tam jsme strčili disk do jednoho jeho počítače a nabootovaly nejdříve Windows. Rychle jsme zazálohovali aspoň data z nich. Jenže většina dat byla na ext2 particii. Já jsem byl ještě klidný. Pro případ návštěvy nějakého nepříjemného viru si totiž zálohuji na disketě partition table. Myslel jsem si, že ji prostě nahraju na disk (dd if=/mnt/floppy/dis­k.bin of=/dev/hda count=1) a budu v pohodě. Nejdříve jsme ale zkusili linuxový fdisk.

Ten nám hned při spuštění vypsal stížnosti, že partition table obsahuje přebytečné údaje. Vypsali jsme si obsah disku a zhrozili se. Windowsovská particie byla v pořádku. Pak tam byl /boot z mandraku a několik terabytů dlouhá linuxová particie. Už jsem pochopil ten zápis za konec file systému. Tak jsem pomocí dd nahrál původní tabulku. Sice se nebudou moci používat nové particie, ale já potřeboval jen tu svou starou. Nepomohlo to. Až později mi Tomáš vysvětlil, že v případě extended particie jsou informace o jejím obsahu uloženy na jejím začátku a ne na začátku disku. Takže moje disketa byla v tomto případě k ničemu.

Začal jsem tušit prohru, ale nechtěl jsem se tak lehko vzdát. Začali jsme riskovat. Zkusili jsme v fdisku odhadem rekonstruovat rozdělení disku. No, spíše jsme se o to pokusili. Disky šly snadno smazat. Ale při pokusu o vytvoření nové particie šel fdisk ke dnu a zanechal nám jen core. Tak jsme smazali vše kromě windows a uložili změny. Doufal jsem, že fdisk rekonstruuje partititon table. Při dalším jeho spuštění se už objevil jen jeden řádek o přebytečných informacích. Vytvoření particie ale opět skončilo core dumpem. No co, můj výběr tisíců ikonek pro web byl už zálohován na druhém disku, tak jsme smazali i windows. S lehkým srdcem.

Po zapsání změn následoval další start fdisku. Žádné hlášky, dobré znamení. Mačkám n pro vytvoření nové particie. A fdisk zase chcípl. K čertu. Spouštíme windows z druhého disku. Z vedlejšího stroje Tomáš stáhne diskedit (ano, ta dosovská aplikace z roku tři před Kristem). Tomáš si prohlíží partitition table v hexa kódu. Pak začne hledat značky konců particií. A zapisuje si je. Je to zdlouhavá a úmorná práce. U několika z nich nacházíme i partition table. Jenom nám většinou nesedí vzdálenost na disku. Pak začal Tomáš hledat linuxové disky s lilem. Něco jsme našli. Hlavička ext2 je neuvěřitelně prázdná. Samé nuly. To by se komprimovalo. Bohužel pokusy o opravu selhaly. Nechápu, jak mohl pan Cray sednout ke počítači a zadat tam z hlavy celý operační systém v machine kódu. A bez chyb.

Následoval další boot do Linuxu. Zkoušíme nejrůznější nástroje. A nacházíme na sfdisk. Ten program musíte vidět. Zdá se vám fdisk uživatelsky nepřítulný? Po zhlédnutí sfdisku změníte názor. Sfdisk nemá žádné ovládání. Žádné menu, žádný výběr pomocí klávesy. Zadáváte přímo tabulku rozdělení disku. Každý řádek jeden oddíl. Dá se používat dávkově bez lidské interakce. Asi hodinu jsme se jej snažili naučit používat a hráli si s ním. V sfdisku jsme smazali disk, pak jsme spustili fdisk a pokusili vytvořit particie. Core dump. Obrácený postup. Zase nic. No, mně se sfdisk docela líbil. Cítil jsem se jako pravý hacker :-). Jako v těch zlatých časech Slackwaru úžasné verze tři.

UX DAy - tip 2

Pokus o záchranu dat jsme teda vzdali. Teď šlo o to, zachránit aspoň disk. Vždyť jsem nemohl vytvořit žádný nový oddíl. Po určitých peripetiích jsme v dosu vytvořili jednu obrovskou particii a tu zformátovali. Ještě se objevovaly nějaké problémy, ale už to jelo. Tak jsem zkusil nainstalovat znovu Mandrake, tentokráte jsem zvolil doporučenou instalaci. Vše proběhlo v pořádku. Takže vadná je pouze expertní část. Momentálně jsem se vrátil ke své původní distribuci. Bohužel se stále ještě objevují problémy. Nejde spustit lilo z disku. Při bootu init končí chybou, že nemůže najít žádnou volnou konzoli.

Než se do mně někdo spustí, že mám zálohovat, tak se vás zeptám jak? Pásku nemám, vypalovačku či ZIP taky ne. Na diskety jsem si dělal zálohy pouze osobních věcí. O zbytek jsem přišel. Titulek je možná trochu přehnaný, ale snad pochopíte, jak se asi cítím. Mandraku se už určitě v budoucnu obloukem vyhnu. Závěrem bych chtěl ještě poděkovat Tomášovi za jeho pomoc. Díky.

Byl pro vás článek přínosný?