Ten rozpor má zjevný důvod. Autor článku si myslí, že mít přístup ke specifikaci cizího formátu a na jejím základě pak cokoliv jakkoliv implementovat je jeho právo. Pokud je nutné podepsat nějakou licenční smlouvu, která omezuje možnosti implementace, je to pro ně nepodstatné, protože on chce open source implementaci.
Samozřejmě jde o naprostou zhůvěřilost. Autor aplikace má nárok držet pod pokličkou cokoliv, co uzná za vhodné (kdo, proč a jakým právem by ho měl nutit ukázat specifikaci protokolu?). Pokud autor licencuje protokol, je to libovůle autora (podobně jako si autor vybírá, jestli bude psát pod GPL, LGPL, BSD, nebo jakoukoliv jinou licencí), a licencuje ho s podmínkami (podobně jako GPL licence ukládá povinnosti). Jenže někteří lidé si holt myslí, že mají nárok na věci, na které nárok nemají.
Klasickým příznakem je to, že povinnosti vyplývající z GPL jsou svaté, a je třeba je dodržovat (protože se danému jedinci líbí), kdežto povinnosti ukládané jinými licencemi jsou hrozně špatné a nemorální. Je to smutný obraz: co se mi líbí, je správné, a je to třeba ostatním vnutit. Co se mi nelíbí, je třeba zakázat. Fuj.

