Multimédia pro začátečníky

Nejdříve jen drobný úvod do toho, co to vlastně je multimediální obsah. Tímto termínem označujeme především různé soubory obsahující video, animace, hudbu nebo obrázky. Abychom mohli daný obsah zobrazit nebo poslouchat, potřebujeme na to správnou aplikaci. Existují aplikace, které se vyrovnají s více druhy obsahu (umí přehrávat video a obrázky zároveň) nebo jsou to aplikace „specializované“ a jednoúčelové.

Je dobré vědět, jaké typické zástupce multimediálních souborů známe. Pokud se podíváme do říše hudebních souborů, nejčastěji se setkáte se soubory MP3. Mezi milovníky otevřených standardů narazíte na formát OGG a lidé, kteří vyznávají svobodu a co nejvěrnější poslech, se spokojí s FLAC. Zapomněl jsem se totiž zmínit o tom, že způsoby nakládání se zvukem, obrazem a videem můžeme rozdělit na dvě skupiny – ukládání ztrátové a bezztrátové. Jde o to, že výsledný soubor by měl být co nejmenší, aby se s ním dobře pracovalo a aby se dobře skladoval, a zároveň mít dobrou kvalitu (není problém vytvořit malý soubor, který bude hodně nekvalitní). Dá se na to jít tak, že jisté nepodstatné (rozuměj neslyšitelné) části zvukového záznamu prostě vypustíme. Výsledný a ořezaný výstup pak zkomprimujeme. Výsledkem je menší soubor, který už však neobsahuje 100 % původního záznamu (ve smyslu zvukového spektra, nikoliv délky). Toto je princip ztrátové komprese, aplikované u formátu MP3 a OGG, případně dalších jako je třeba AAC. Oproti formátu FLAC, který je bezztrátový, jsou samozřejmě soubory tohoto formátu menší (porovnali-li bychom stejný záznam), ale řada lidí slyší, že to není ono (zvuk je plošší).

U videa je situace trochu komplikovanější, také zde existují formáty záměrně vynechávající některé informace za účelem co nejmenších výsledných souborů. Říkáme tomu video kodek. Nejčastěji se setkáte se soubory typu MPG, AVI nebo WMV. Parametrů je však více, základním může být počet uložených snímků za sekundu či výsledné rozlišení celého videa. Dají se s tím dělat divy, jde o to najít ten vyvážený poměr, kdy je video plynulé a dostatečně velké, aby bylo dobře viditelné a hladké bez viditelných „čtverečků“, jako to můžete vidět třeba u videa na YouTube.

Alternativou u obrázků je JPG (ztrátový) či PNG (bezztrátový). Větší komprese je dosahováno propracovanými postupy, které dokáží některé objekty v obrázku rozpoznávat a pak je „dopočítávat“ či možná lépe „odhadovat“ a při nesprávně nastavených parametrech to může být docela horor. Obvykle si toho při běžné práci nevšimnete, pokud však půjdete do fotolabu s fotkami ze své dovolené, či budete chtít nějaké fotografie použít pro nějaký profesionální tisk, je nejlepší používat bezztrátové formáty. Základní poučka pro kompresi multimediálního obsahu říká, že z hodně kvalitního vstupu uděláte horší vždy, ale neplatí to naopak. Pokud vás neomezuje kapacita úložného média, zkuste používat formáty s co nejmenší kompresí. Tento text berte ovšem jako velmi letmý popis, celá problematika je mnohem složitější, pro účely tohoto článku je však dostačující.

Dobrý multimediální přehrávač je součástí snad každého desktopového prostředí. Začneme-li prostředím GNOME, zastává tu funkci audio přehrávače aplikace nazvaná Rhythmbox. Podporuje přehrávání různých zvukových souborů a poradí si s přehráváním internetového vysílání. Výchozím přehrávačem v KDE je Amarok, který dospěl do verze 2 a je relativně oblíben. Pokud se podíváme po dalších kandidátech, určitě by měla následovat zmínka o XMMS. XMMS se již nevyvíjí, má nástupce v podobě XMMS 2 a také řadu odvozenin jako např. BMPa jeho pokračovatel BMPx. Ještě stojí za to zmínit i Audacious.

Velkým pojmem v oblasti přehrávání videa je především MPlayer. Jeho nespornou výhodou je multiplatformnost a fakt, že k němu již není zapotřebí instalovat žádné další doplňky, neboť vše potřebné již obsahuje sám. Existuje k němu několik nadstaveb, které vám jej umožní používat i z grafického prostředí. Za všechny jmenujme např. KMPlayer či GNOME MPlayer. Výčet přehrávačů by nemohl být kompletní bez zmínky o Xine a VLC. Známý je také Kaffeinea Totem. Obvykle vám tyto přehrávače přehrají video, spousta z nich DVD a v neposlední řadě i tzv. streamované video. To se zvláště v poslední dobou, kdy už máme k dispozici rychlejší internetové připojení, dostává na výsluní. Obvykle je možno přehrávat toto video pomocí přehrávače přímo na stránkách (vetšinou vytvořený pomocí technologie Flash), u některých je možno využít přímo lokální přehrávače. Do kategorie multimediálních přehrávačů spadají i aplikace, umožňující přehrávat televizní nebo rozhlasové vysílání. Patří zde aplikace jako je Kdetv, tvtime nebo MythTV. Váš počítač však musí být vybaven speciálním hardwarem, který obsahuje televizní tuner či tuner pro příjem rádia. Samozřejmě, že je možné dívat se na televizi přes internet, k tomu pak nepotřebujete žádný speciální hardware.

Je jasné, že se mi nikdy nepodaří podchytit vše, co je k dispozici, berte to spíše jako přehled toho, na co začátečník nejčastěji v distribucích narazí. Pokud máte jako pokročilejší uživatelé v záloze ještě další přehrávače, uveďte je v diskuzi pod článkem.