Popravdě řečeno moje vlastní zkušenost byla odlišná – ano, odvyknutí na systém písmen jednotek byl trošičku problém, ale velice brzy jsem si ho oblíbil tak, jak to má GNU/Linux, že jsem se zas ve Windows pokoušel mountování disků na složky (v NTFS to jde) a v jeden čas jsem měl na disku asi tak 15 oddílů :3.
Z vlastní zkušenosti vidím problém v něčem jiném:
- ovladače: trvalo mě docela dost dlouho, než jsem přišel na to, že ovladače jsou v jádře a neinstalují se s výjimkou několika nesvobodných v Ubuntu (v Debianu jsem nepřišel na to; kde sehnat podobnou aplikaci) a pak to, že mi hromada HW prostě nefunguje – kamera na notebooku, výkon grafiky je asi tak 50% (v Debianu 80%) oproti Windows (v roce 2008 bylo u mě Ubuntu kompletně bez grafické akcelerace), scanner nemá šanci
- chybí mi centralizovaný systém konfigurace (Windows: Ovládací panely) nebo příručku, která by ji nahrazovala (třeba seznamem příkazů). Když jsem si hrál s Debianem, potřeboval jsem nastavit sebe (jako uživatele) do určité skupiny, abych mohl použít nm-applet, abych se mohl připojit na internet (WiFi), abych si mohl přečíst, jak se přiřazují skupiny uživatelům a/nebo si přečíst, jak se připojit na příkazové řádce.
- a možná pár dalších věcí, které jsem překonal
Samozřejmě prostě záleží na tom, co je to za uživatele. Např. u hráčů je to jasné :3. (Njn, taky jsem se musel vzdát her na Linuxu… ale nějaké dobré RPG bych si rád aj zahrál sem tam někdy… :3)
Co mě prostě vadí je to, že se na Linuxu hůř hledá způsob, jak dosáhnout určitého cíle…

