Z článku čiší, že Linux by měl jít vlastní cestou, nemusí se připodobňovat Windows. Základní teze není špatná, ale nefunguje úplně tak, jak se nám ji snaží autor podat (aspoň se mi to tak zdá, případně mne opravte, jestli se pletu).
a) „předvídatelnost“ – to je to nejzásadnější pro uživatelský komfort. Jenže je několik předvídatelností. Tak třeba prohození OK/Storno mezi Win a Lin. Jiné názvosloví pro totéž nebo předvídatelnost systému, že si po instalaci najde veškeré ovladače, že nespadne, že bude okamžitě použitelný
b) MacOS a řečení, že lze přecházet mezi oběma (Win a Mac) systémy. Je potřeba si uvědomit dvě věci; MacOS je na trhu podstatně déle (tudíž již došlo k sblížení mezi Win a Mac) a MacOS není primárně určen pro skupinu administrátorů a stavitelů počítačů, kteří rádi koukají pod pokličku (už proto, že byl funkční na specifickém HW). Byl (a je, než se z toho stala v našich končinách stylovka) tedy určen pro skupinu uživatelů, vedenou pod druhou odrážkou.
Závěrem tedy, bez připodobnění se mainstreamu to nejde.

