Administrovat a „znát“ Linux do značné míry znamená umět používat příkazovou řádku. Což se pochopitelně spoustě lidí nelíbí a odmítají to. Jenže Linux bez příkazové řádky je jen o něco horší Windows zadarmo. Já používám Linux jako hlavní počítač už téměř 3 roky a dospěl jsem k názoru, že příkazový řádek a bash je v podstatě jediná „killer“ featura Linuxu. Jsem pouze uživatel, nikoliv správce serveru, a i tak dnes a denně řeším naprosto běžné úlohy, které se pomocí příkazové řádky vyřeší nesporně elegantněji než klikací cestou ve Windows.
Konkrétní příklad? Zmenšení obrázků – naťukat convert je podstatně rychlejší než otvírat program a proklikávat se nabídkami. Nedávno jsem potřeboval spojit 20 pdf souborů do jednoho, aby se lépe transportovaly a tiskly. Konkrétní příkaz jsem našel po minutě googlení. Stačilo ho zkopírovat a problém vyřešen. Dobrá vlastnost příkazů je i to, že pokud jsou složitější (např. kódování videa), dají se jednoduše uložit jako scripty a nemusím je znovu hledat při příštím použití. Nepotřebuji složité zálohovací programy, když mám cron a rsync. Tam, kde Windows obvykle vyžaduje komplikovaný software, který zabírá spoustu paměti a je zároveň i potencionálním bezpečnostním rizikem, Linuxu stačí uživatel s mozkem.
IMHO pro běžného domácího uživatele je pořád Windows cestou menšího odporu. Jakmile ale někdo chce pracovat s počítačem trochu sofistikovanějším způsobem, tak mu Linux a jeho příkazová řádka má co nabídnout.
