Vlákno názorů k článku
Musí uživatel znát Linux, aby ho mohl používat?

Z článku čiší, že Linux by měl jít vlastní cestou, nemusí se připodobňovat Windows. Základní teze není špatná, ale nefunguje úplně tak, jak se nám ji snaží autor podat (aspoň se mi to tak zdá, případně mne opravte, jestli se pletu).

a) „předvídatelnost“ – to je to nejzásadnější pro uživatelský komfort. Jenže je několik předvídatelností. Tak třeba prohození OK/Storno mezi Win a Lin. Jiné názvosloví pro totéž nebo předvídatelnost systému, že si po instalaci najde veškeré ovladače, že nespadne, že bude okamžitě použitelný

b) MacOS a řečení, že lze přecházet mezi oběma (Win a Mac) systémy. Je potřeba si uvědomit dvě věci; MacOS je na trhu podstatně déle (tudíž již došlo k sblížení mezi Win a Mac) a MacOS není primárně určen pro skupinu administrátorů a stavitelů počítačů, kteří rádi koukají pod pokličku (už proto, že byl funkční na specifickém HW). Byl (a je, než se z toho stala v našich končinách stylovka) tedy určen pro skupinu uživatelů, vedenou pod druhou odrážkou.

Závěrem tedy, bez připodobnění se mainstreamu to nejde.

Podle mě je to připodobnění mainstreamu už celkem dostatečné – máme grafické rozhraní s lištou, máme „nabídku start“, máme okna s titulkem a ikonkami pro zavření/max/min, máme menu, klávesové zkratky jsou taky téměř shodné atd. To jsou základní prvky, se kterými uživatel pracuje a které už se mezi Windows a Linuxem nijak zvlášť neliší, to ostatní je většinou jen o tom, jestli uživatel umí nebo neumí číst.
Linux přece nemění význam tlačítek OK a Cancel, a pokud snad mění jejich pořadí, tak v tom nevidím valný problém – od toho koneckonců jsou na těch čudlících texty, aby bylo jasné, k čemu který slouží. Možná jsou uživatelé, kteří slepě klikají na levé nebo pravé tlačítko, aniž by si přečetli, co na něm stojí, ale nevěřím, že je jich většina.

Jestli v něčem vidím z hlediska prostého uživatele problém, je to adresářová struktura – odvyknout si od „C:“ je podle mě to nejnáročnější, co uživatele, který pracoval jen s Windows, na Linuxu čeká :-)

„to ostatní je většinou jen o tom, jestli uživatel umí nebo neumí číst“
No prave. Uzivatel sice UMI cist, ale ZASADNE na obrazovce nic NECTE. Obzvlaste delsi zpravy v dialogovych oknech.

K čertu s tou politickou korektností. Klidně přiznávám, že pochybuji, zda někteří uživatelé vůbec umějí číst. Zažil jsem kdysi i takové, kde byly vážné pochybnosti, zda rozumějí mluvenému slovu v mateřštině.

Teke mivam podobne pocity. Casto. Ale kdyz pak stejny uzivatel drzi v ruce Blesk, tak se domnivam, ze cist umi. I kdyz – mozna jen kouka na obrazky. :-)

S bleskem jde provadet i neco jineho nez koukat na obrazky?
No dobra, vetsinou si proctu titulky a zasmeju se u kazdeho 5, ale to je tak vse.
Jeste na topeni je blesk super. Tim asi vycet uzitecnosti konci ;o)

Jasně, ale to platí pro používání každého OS, pokud se máme bavit o věcech jako je přehození tlačítek v dialogu, myslím, že většina si alespoň nápisy na těch čudlících přečte.
Samozřejmě jsou lidi, kteří pracují s počítačem stylem „ono to něco napsalo, tak jsem něco zmáčkl, už nevím co, a od té doby to je rozbité“. Ale v takovém případě se nedá mluvit ani o základní (počítačové) gramotnosti a vůbec nemá cenu řešit schopnost práce s Linuxem, protože takový člověk neumí pracovat s žádným OS.

K tomu čtení – souhlasím s reakcí na váš příspěvek
K adresářové struktuře – naprostý souhlas, je to jiné a ne vždy úplně jasné.

BFU si uz celkem zvykli na adresar „Dokumenty“ ve Win, takze pro neadmina to „Home“ je taky celkem pochopitelne. Jo, pri kopirovani na nejakou klicenku by asi mohlo dojit ke zmateni, ale i to se da BFUizovat. :-)

Popravdě řečeno moje vlastní zkušenost byla odlišná – ano, odvyknutí na systém písmen jednotek byl trošičku problém, ale velice brzy jsem si ho oblíbil tak, jak to má GNU/Linux, že jsem se zas ve Windows pokoušel mountování disků na složky (v NTFS to jde) a v jeden čas jsem měl na disku asi tak 15 oddílů :3.

Z vlastní zkušenosti vidím problém v něčem jiném:
- ovladače: trvalo mě docela dost dlouho, než jsem přišel na to, že ovladače jsou v jádře a neinstalují se s výjimkou několika nesvobodných v Ubuntu (v Debianu jsem nepřišel na to; kde sehnat podobnou aplikaci) a pak to, že mi hromada HW prostě nefunguje – kamera na notebooku, výkon grafiky je asi tak 50% (v Debianu 80%) oproti Windows (v roce 2008 bylo u mě Ubuntu kompletně bez grafické akcelerace), scanner nemá šanci
- chybí mi centralizovaný systém konfigurace (Windows: Ovládací panely) nebo příručku, která by ji nahrazovala (třeba seznamem příkazů). Když jsem si hrál s Debianem, potřeboval jsem nastavit sebe (jako uživatele) do určité skupiny, abych mohl použít nm-applet, abych se mohl připojit na internet (WiFi), abych si mohl přečíst, jak se přiřazují skupiny uživatelům a/nebo si přečíst, jak se připojit na příkazové řádce.
- a možná pár dalších věcí, které jsem překonal

Samozřejmě prostě záleží na tom, co je to za uživatele. Např. u hráčů je to jasné :3. (Njn, taky jsem se musel vzdát her na Linuxu… ale nějaké dobré RPG bych si rád aj zahrál sem tam někdy… :3)

Co mě prostě vadí je to, že se na Linuxu hůř hledá způsob, jak dosáhnout určitého cíle…

Ale Ubuntu „Ovládací panely“ má – teda aspoň sa dajú zapnúť. Myslím, že som to zapol tak, že som dal zobraziť „ovládací panely“ v ponuke „Systém“ a presunul som ho na prvé miesto.

Fakt? Tak to se jednak omlouvám za mystifikaci a jednak se na to musím hned mrknout. Vím, že když jsem používal XFce, tak tam jakési centrum administrace systému bylo (nevzpomínám si, jak se tomu říkalo), ale hodně věcí mi tam chybělo :3.