Je velmi potěšitelné, že názory podobné výše uvedeným odcházejí na smetiště dějin – bohužel však příliš pomalu…
Tezemi o mocné ruce volného trhu, která vyčistí prohnilé socialistické prostředí, nás krmil Klaus se svými poskoky mnoho let, a dlouho bohužel bez adekvátní protiváhy. Kdo by v těch čerstvě porevolučních dobách chtěl nového proroka kritizovat, byl šmahem onálepkován jako komunista a vysmíván napříč sdělovacími prostředky.
Představa o blahodárné samoregulaci trhu a lidské společnosti vůbec je tak zoufale naivní, že je s podivem, jak dlouho se udržela v aktivní politice. Ideálem jejích vyznavačů je zřejmě DŽUNGLE. Lidé a firmy zde realizují svoji svobodu zejména tím, že se snaží pohybovat po hranách zákona nebo za nimi, protože hlavně to jim může v těžké konkurenci přinést výhody. Kdo urval obří zakázku díky pochybným intervencím je hrdina džungle – ostatní ať se jdou klouzat nebo zaniknou. Co je slabé, nechť odpadne – jak hřímal od řečnického pultu již Gustáv Husák.
Je snad zřejmé, že volný trh nebude nikdy „myslet“ na nějaké dobro – věci jako životní prostředí nebo ohleduplnost k čemukoli jsou mu zcela cizí. Ba právě naopak: tyto věci mu principiálně překážejí, neboť jsou překážkou na cestě ke zvyšování zisků!
Podle představ človíčka s nickem Lael bychom měli víceméně složit ruce do klína a rezignovat na to, co ironicky nazývá „vyšším dobrem“ – jak bychom mohli být tak opovážliví a pokoušet se zasahovat do těch krásných přirozených mechanismů džungle, že? Vždyť ono se nám to vyreguluje samo – na jedné straně Klaus, Lael a zbytek ODS, a na druhé pak zadlužené hloupé socky, které v rámci (pod tlakem) volnotrhových mechanismů upadly do dluhových pastí. Přece je v dnešní pokrokové době nebudeme vodit za ručičku, ne?? Každý má být dostatečně chytrý, a kdo není, toho nechť trh semele. To je přece spravedlivé pro všechny.
Je nabíledni, k čemu vedou tyto primitivní volnotržní teze. Rostoucí vliv korporací, kterým přece nelze pokládat nějaké limity, jejich prorůstání do státních orgánů (logická cesta k dalšímu rozvoji), ústup státních kroků činěných v dlouhodobém zájmu lidí ve prospěch kroků činěných v zájmu zainteresovaných korporací (žádné „vyšší dobro“), stále větší vykořisťování „hloupých socek“, jejichž mentální kapacita nepostačuje k prohlédnutí nových marketingových triků, a další a další „blahodárné“ důsledky.
Ve společnosti, která tímto způsobem pomalu vzniká, nejenže nebude příjemné být jednou ze „socek“ potácejících se na hranici zajištění si životních nutností, ale postupně přestane být příjemné i být střední a vyšší třídou, která si bude muset své výdobytky hlídat před armádou „hloupých socek“ pomocí kamer a legálně držených zbraní. Pak bychom si skutečně mohli blahopřát, že jsme „úspěšným“ nebrali právo být ještě „úspěšnější“, a naivům nebrali „právo“ naletět a nechat se i s rodinami přivést na mizinu.

