Ted nemam prilis casu, takze zatim jen hrube rysy – nerozumime si v te definici, ja nehledam zakladni kamen ustavy, ale neco, z ceho se muzeme odrazit pro dalsi dedukce.
Zakladni principy interakce muzou byt obecne extremne komplexni, takze jakakoliv (i minimalisticka) definice by potom byla jen priblizenim. Duvod pro redukci na axiomy je ten, ze se nam s tim pak dobre zachazi a muzeme hledat, jestli tyto nejsou vnitrne rozporne ci neuplne. To je muj cil. Chci zjistit, jestli tyhle axiomy, i kdyz je vypilujeme, jsou uplne. Muj vnitrni pocit je, ze nejsou. Proc si vlastne cenime osobni svobodu? A co si pod tim predstavujeme?
Myslim, ze nejsou takove principy, na kterych se mohou vsichni shodnout a take si myslim, ze zrovna pravidlo „Bůh je jediný a Mohamed je jeho prorok“ je jednim z tech, ktere mohou zalozit bytelny axiomaticky system. Pokud bude zrovna v tomhle pripade axiom 2 je neeticke zabit pana B, tak popsane situace ohledne masa jsou protiaxiomaticke. Chce se nad tim jeste trochu zamyslet.
