Hlavní navigace

Nedaňte nám internet, křičí Maďaři, a svět přikyvuje (aktualizováno)

31. 10. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Aktualizováno 31. 10. 2014 13:00
Regulace internetu je vždy ožehavé téma. A co teprve, když jde o zdanění. Několik pokusů už v minulosti proběhlo, ale skončily fiaskem. V Maďarsku však zdanění internetového provozu myslí velmi vážně a přes protesty občanů i kritiku Evropské unie jen tak nehodlají ustoupit. Jak by to mělo fungovat?

Aktualizováno (31. 10. 2014, 13:00): Maďarská vládla rozhodla o zastavení plánu na zdanění internetového provozu. Premiér Viktor Orbán však upozornil, že příští rok dojde k opětovnému zvážení návrhu, spolu s dalšími zákony o regulaci internetu. Současně Orbán tvrdí, že cílem není omezit přístup k internetu. Stejně jako ve zbytku Evropské unie by všichni občané měli mít přístup k rychlému připojení, a to do tří až pěti let.

Internet dlouho zůstával v podstatě neregulovaným (nejen) informačním kanálem. Časy se mění a státy a regulační orgány do jeho provozu zasahují čím dál víc, nicméně ve srovnání s ostatními odvětvími internet stále patří mezi ty nejsvobodnější. Maďarsko se však nyní chystá k revolučnímu kroku – chce zdanit internetový provoz. To je věc, která lze zdanit velmi snadno a efektivně, neboť je přesně měřitelná a poměrně spolehlivě kontrolovatelná. Daň by měli odvádět poskytovatelé připojení.

Daně kam se podíváš

Než se zamyslíme nad tím, zda je internetový provoz vůbec vhodné/správné danit, přibližme si maďarský návrh. Ten počítá s tím, že za každý přenesený gigabajt by poskytovatel odvedl daň ve výši 150 forintů (cca 13,5 Kč). Pokud máte o internetovém provozu alespoň minimální povědomí, musí vám být jasné, že tato částka je naprosto mimo myslitelné meze. Jen pro srovnání, cloudová úložiště dnes běžně nabízejí uložení, což je ještě podstatně nákladnější záležitost, 1000 GB dat za cca 10 dolarů (220 Kč).

Jak už to u daní často bývá, maďarská vláda počítá s jistými výjimkami a limity. Ty však nejdříve nebyly specifikovány, a proto se vůči návrhu vznesl tak velký odpor. Maďarsko touto daní plánuje vybrat zhruba 20 miliard forintů ročně, v přepočtu 1,8 miliardy korun, což není tolik. Kdyby nebyly zavedeny limity, byl by to cca desetinásobek. A nemusím připomínat, že objem internetového provozu roste rychlým tempem a nic nenasvědčuje změně trendu.

Abychom celý případ uvedli do kontextu, maďarskou snahu zdanit internetový provoz nelze považovat za nějaký cílený útok na internet. Orbánova autoritativní vláda se totiž snaží zdanit kdeco. Krom toho Maďaři platí také nejvyšší daň z přidané hodnoty na světě, která činí 26 %. Příznačné je, že až návrh na zdanění internetu vyhnal do ulic Budapešti cca sto tisíc protestujících. A zdá se, že pro většinu z nich není důvodem rozhořčení výše daně, ale princip: Internet si zdanit nenecháme, říkají.

Evropská unie: zdanění zabrzdí ekonomiku

Později maďarská vláda specifikovala ony zásadní limity. Pro osobní použití má být měsíční limit na přípojku 700 forintů (63 Kč), pro firmy pak 5000 forintů (450 Kč). Přestože tyto částky už nejsou tak zásadní, spor už se rozhořel naplno a jen tak se neskončí. Vláda už ustupovat nehodlá a v plánu jsou další demonstrace.

Zdanění internetu se ovšem nelíbí nejen maďarským občanům a firmám, ale celkem pochopitelně také Evropské unii. Ta totiž naopak masivně podporuje rozšiřování internetového připojení, zejména toho vysokorychlostního. Do roku 2020 by měly mít všechny domácnosti možnost získat dostupné připojení o rychlosti 30 Mbps a alespoň polovina z nich rovnou 100 Mbps. Poskytovatelé pro dosažení tohoto cíle mohou žádat o dotace.

Návrh ostře kritizuje Neelie Kroes, eurokomisařka pro digitální agendu. „Pokud v Maďarsku zadělají na precedent, další členské státy mohou následovat, což by byl problém pro evropský hospodářský růst. Technologická část ekonomiky je pravděpodobně to hlavní, co nás chrání před recesí,“ tlumočil názory Kroesové její mluvčí a nezapomněl upozornit, že maďarská ekonomika je pod evropským průměrem a zdanění internetu jí stěží pomůže.

Spojené státy internetové daně zakázaly

Používání internetu se nedaní snad nikde na světě, možná kromě několika lokálních výjimek. Svou zkušenost – byť krátkou – se zdaněním internetu mají i ve Spojených státech amerických. V počátcích většího rozšiřování internetu, tedy cca od roku 1996, se v několika státech federace objevily snahy o zdanění a několikrát dokonce zákony zdaňující internet vešly v platnost. I v té době už se ale našla řada prozíravých politiků, kteří tento krok považovali za brzdu velkého pokroku.

Přístupů ke zdanění bylo hned několik: klasické měření objemu přenesených dat, poplatek za přípojku, licence pro poskytovatele atd. Objevilo se i několik návrhů, které lze z dnešního pohledu považovat jedině za úsměvné – např. daň z každého odeslaného, případně i přijatého e-mailu. Podstatné je, že v roce 1998 byl schválen federální zákon o osvobození internetu od daně, který přímo zakazuje zdanění internetu v jakékoliv ze zmíněných forem.

Zákon byl poprvé přijat zejména z důvodu ochrany rozvíjejícího se odvětví, pročež měl omezenou platnost a každých sedm let musel být prodloužen. Letos v červenci byl proto schválen trvalý zákon o osvobození internetu od daně, který už obnovování nevyžaduje. Ačkoliv se v USA můžeme setkat s různými snahami o omezení či kontrolu internetu, v tomto případě jim není moc co vytknout. Počáteční snahy byly spíš ukázkou přístupu zdaníme, co jde a od té doby se v USA vážná diskuse o zdanění internetu nevedla.

Jednohlasný odpor

Odpor vůči zdanění internetu v Maďarsku se zdá být celkem jednohlasný, což je také poměrně nezvyklé. Skupiny občanů, které by u jiných daní možná šly proti sobě (pravice×levice), tentokrát sdílí stejný názor. Názor, že internet je tak mocný informační a komunikační kanál, který všem přináší řadu možností. A zdanění by, třebaže v malé míře, omezilo přístup k němu. Dostáváme se do zajímavé situace, kdy jsou i příznivci různých regulací striktně proti.

Zdaněni sice budou poskytovatelé připojení, ale poměrně vysokou daň samozřejmě budou nuceni promítnout do koncových cen. Omezení dostupnosti internetu je tedy reálné. A to v době, kdy se začíná vážně diskutovat o tom, zda by přístup k internetu neměl být uznán za lidské právo a někteří navrhují další extrémní řešení, podle kterého by internetové připojení zajišťoval stát. Jednak proto aby bylo dostupné všem, jednak protože má jít o strategickou infrastrukturu.

UX DAy - tip 2

Přestože maďarská vláda nechce ustupovat, je alespoň připravena zasednout k jednacímu stolu. Jak s významnými zástupci odpůrců daně, tak i se zástupci Evropské unie. Nový návrh daňových zákonů ještě nebyl schválen, ale pokud se tak stane, vstoupí v platnost už 1. ledna 2015. Poskytovatelé by tak ani neměli mnoho času se na novou daň připravit. Vládnoucí koalice má v parlamentu pohodlnou (dokonce ústavní) většinu, takže chválení návrhu v podstatě brání pouze silný odpor občanů.

Ať už to v Maďarsku dopadne jakkoliv, my můžeme být klidní. U nás ani v dalších evropských zemích se nic podobného nezvažuje. Už je proto, že je to takové dráždění hada bosou nohou. Na omezení internetu jsou lidé, jak vidno, hodně citliví a výnos daně pro státní kasu představuje jen menší přilepšení. Čistě pragmaticky vzato existuje mnoho způsobů zdanění, které zajistí vyšší výnos a menší povyk.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Bývalý redaktor serveru Root.cz, dnes produktový manažer a konzultant se zaměřením na Bitcoin a kryptoměny.