Nejsme sekta!

Disclaimer: následující článek si neklade za cíl být úvodem do CZFree, takových tu už bylo dost. Nebude ani agitační, jeden takový jsem již napsala do našeho provinčního plátku Devítka a zájemcům mohu poslat :). Ani mnoho technických informací se zde nevyskytne, resp. pouze ty, které použila sama johanka pro své připojení, nicméně i to vám může k něčemu být. Nyní tedy již víte, co všechno se nedozvíte, a pokud jsem vás dosud neodradila, směle do toho :).

Kolem června loňského roku pobíhal Clock po UNIXové laborce a agitoval pro CZFree. Sice jsem dohromady nevěděla, co to je, ale vzhledem k tomu, že Clock je sympaťák, jsem se tam zaregistrovala a musím přiznat, že CZFree mi poskytlo lepší zážitky než Ronja mailing-list, do kterého jsem se zaregistrovala z téhož důvodu :). Ale zpět k tématu. U nás na Proseku byli tenkrát celkem asi tak tři lidi a celé prázdniny jsme se neúspěšně pokoušeli domluvit schůzku. Naštěstí již tehdy se objevil úžasně aktivní Petr Simandl (dale jen Síma), náš „prosecký Deu“ ;), který nás stmelil dohromady a mimochodem dosud žije, tmelí, popohání a obšťastňuje signálem, ale to předbíhám.

Pojď se mnou, ty moje poupě, já ukážu ti opiový doupě..
 –Hop Trop

Jak podnadpis napovídá, první velký sraz prosekářů se konal v neformálním prostředí :). Netušíc věcí příštích, vzala jsem si s sebou pro jistotu Clocka jako gardedámu, a nelitovala jsem. V opiovém doupěti se nacházel majitel (CZFree+), alkohol a cigaretky různých druhů, počítač s Woknama (!!!), větší množství individuí CZFree- a několik CZFree+. Když jsme si vyžádali čaj, byli jsme stiženi posměšnými pohledy, podobně tak s Linuxem, nicméně čaj jsme dostali a router s Linuxem prý na dotyčném nodu již také běží :). Clock nechal kolovat zrezavělé vnitřnosti ex-pojítka a přijímal obdivné pohledy, johanka si při divokém gestu shodila na hlavu poličku, k závěru večera proběhla akční výprava na střechu, které jsem se nezúčastnila, neb na děravé lešení půl metru od baráku jsem v životě nelezla a začínat s tím v devátém patře se mi zrovna nechtělo.

Po tomto úvodním styku se začaly pomalu plánovat a realizovat první mikrovlnné trasy, mezi námi prosekáři i do údolí do celopražské CZFree. Po nadějné výpravě na střechu…

To není zemljanka, to je telekomunikační věž!
 –Clock

…odkud bylo vidět na půl Prahy a hlavně na některé blízké bodíky, jsem se nadchla nápadem postavit Ronjítko. Poté, co se mi v pracovně začly kupit roury od kamen, lupy (pro PerMa – nemyslím ten humáč z hlavy) apod., zeptala jsem se jednou systémového pána (takové něco mezi domovníkem a předsedou samosprávy), jestli by byl problém dát si něco na střechu. Bohužel jsem se dozvěděla, že by to problém byl, ať si napíšu oficiální žádost a přednesu ji příští týden na domovní schůzi. Tak jsem ten cár papíru za vydatné pomoci kamarádů sepsala, byl pln zákona o telekomunikacích, zákona o ochraně před neionizujícím zářením, nařízení o ochraně antény před bleskem a vichřicí, leč nic z toho nepomohlo, vyf*ckovali mě neuveřitelným způsobem :(. Důchodci a důchodkyně, rozkurážení již probíráním toho, jak se topí v sušárně s otevřeným oknem, svítí se v chodbičce a obyvatelé domu si nevytírají nohy (pozn.: na tomto místě se při psaní článku strhla hádka o tom, zda se boty otírají, vytírají, pucují, očišťují, co si kdo může čím vytírat apod.) na rohožkách, si na mé žádosti skutečne smlsli. „Určitě nám to bude rušit televizi…“ [hm, červený světlo, kabelovku, fakt určitě] „Jo, já to znám, to maj naproti na baráku a taky jim to ruší televizi.“ „Dyť ta střecha se rozpadá, jsou tam takovýhle díry, když prší, teče voda po schodech dolů!“ „Vy to tam chcete přidělávat hmoždinkama? Dyť spadne celej barak!“ „Tak si zaplaťte 10 tisíc, jako platěj jinde firmy, určitě to chcete používat komerčně!“ Ještě jsem se nesměle otázala, jestli bych si teda aspoň mohla dát anténu na okno, nicméně rozjetí důchodci na mě vytasili, že to musím žádat o povolení na stavebním úřadě, předložit všechny možné plány a specifikace („A nechcete to snad na to okno taky přidělávat hmoždinkama?“) a že to by byla skoro taková hrůza, jako když si někdo z druhé strany baráku dovolil natřít okna nahnědo, a že to se nebude trpět. To už jsem to fakt vzdala.

Od té doby se v mé posteli vystřídalo mnoho mladých mužů, většinu z nich jsem viděla poprvé v životě. Totiž, abyste rozuměli, on je tam asi nejlepší výhled a tím pádem i signál :). Clock promptně vymyslel nový model „Ronja v obýváku na stěně“ včetně toho, jaké skleněné hranolky by bylo třeba přilepit na okno, byl-li by potřebný směr spojení kolmo k umístění pojítka (přičemž nadšeně zjistil, ze odrazivost rozhraní vzduch-sklo činí přesně 4% :)). Nicméně nebylo nám to nic platné, ode mě z okna prostě není vidět skoro nic, tak jsem chca nechca přikročila k mikrovlnám (teď se konečně dostaneme k těm několika málo technickým informacím, abyste viděli, ze tahle technologie nekouše, ale nebudu zabíhat do podrobností, protože rozcházení přímo celého APčka se nedávno věnoval článek na ABCLinuxu.

V obýváku za gaučem mi uz seděl router (obyčejná šunka Pentium s několika volnými PCI sloty a síťovkou do vnitřní sítě, RedHat 7.3), na klientění (jste-li AP, potřebujete všeho WiFi vybavení +- dvakrát tolik) je potřeba mikrovlnná karta (my používáme Z-COM XI-626, tuto či podobnou kartu seženete v rámci CZFree i s daní (či bez daně bez daně :) [pozn.: to není překlep]) za cca 2500,–), kterou zastrčíme, rozchodíme (hezkou instruktáž má Síma na své stránce, přesnějizde, na obecné stránce najdete v sekcích Linux a CZFree i spoustu jiných užitečností). Dále potřebujeme pigtail (konvertor z dírečky na jinou dírečku), já ho měla ke kartě za 300,–, pozdější experimenty prokázaly, že ho lze z malé anténky, která se ke kartě dodává, a právě jednoho chybějícího konečníku (N-konektor samička) za pomoci lehkého násilí vyrobit, a kabel, obecně čím kratší a kvalitnější, tím lepší, protože dochází k menšímu útlumu signálu (pročež se skutečně vyplatí umístit počítač co nejblíž umístišti antény), asi je nejlepší Belden H155 nebo H1000, ja tomu houby rozumím, ale na fóru vám určitě poradí (včetně aktuálně nejlepších prodejních míst), který opatříte nebo si necháte opatřit z obou stran N-konektory (samec a samička) (hezký návod na přibastlení konektorů najdete i s obrázky např. na stránce obchodu i4).

Teď už zbývá jen anténa. Na tohle já jsem vyzrála, neboť když ke mně souprosekář Vláďa přišel testovat signál, nějak se rozhodl, že mi ten testovací trychtýř rovnou nechá, nestěžuju si :). Pokud máte štěstí, stačí vám malá interní anténka LEV-NĚ (kterou jste si ale již zničili výrobou pigtailu :)), jinak je asi nejvhodnější chytit někoho schopného z okolí, kdo vám proměří signál, abyste věděli, jak moc velkou potvoru si máte pořídit, spektrum je skutečně široké, od plechovky od párků, kusu záchodové trubky či plastové pixly na jídlo s přibastleným konektorem (celková cena do 100,–, ale párky jsou prý hnusné) až po brutální paraboly v ceně několika tisíc, obecně jste-li pouze koncový bod a AP od vás není moc daleko, s home-made anténkou to v pohodě zvládnete, já mám doma plechovku s asi půlmetrovým trychtýřem z nějakého pochybného materiálu, leží na opěradle gauče, signál jde odrazem přes panelák asi na půl kilometru a je to v pohodě, ovšem jen tehdy, když je na APčku anténa aspoň trochu směrovaná na mě, všesměrovku jsem nechytla.

Abyste poznali, že pojídat párky a stavět z nich antény vůbec není sranda :), následuje pro odlehčení přepis Kozlova příspěvku z proseckého fora, kde nás informoval o testování nových materiálů.

Kdyz sem pred casem byl v delvite nakupovat some stuff, tak sem na konci regalu vedouciho k syrum narazil vedle palety s odpornymi chemickymi krysimi parky od KU take na paletu s novymi zelenymi debrecinskymi parky v plechovce stejnych rozmeru. Me srdce zaplesalo nadeji, ze se jim snad nas zzelelo a zacali vyrabet pozivatelnou alternativu pro cleny CZFree.Net. Celou jednu (takovy optimista zase nejsem) plechovku sem tedy pln ocekavani koupil. Po nekolika dnech sbirani odvahy sem preci jenom pristoupil ke kroku 2:degustace. Tak odvaznej, abych si je ohral k chlebu, sem zase nebyl, zvitezila bezpecnejsi varianta: po dukladnem omyti kazdeho kousku (dohromady 4×) v tekouci vode sem zaukoloval maminku (ano, i ty maji v CZFree svou roli), aby mi je pridala do smazenych knedliku s vajickem, ktere mi zrovna chystala qeceri. Maminka spravne vycitila svym materskym instinktem (sluchem), co od teto pekelne hmoty ocekavam, a tak je nechala na panvi dele nez obycejne (ty, co se nevyrabi z ropy) uzeniny. A svete div se: NEPOMOHLO TO! Debrecinske supr delikatni parky chutnaji, asi diky pouzitemu laku, zcela identicky jako parky cervene. Ano, jediny rozdil je tedy ve vzhledu, takze jestli budete mit lepsi pocit pri liti obsahu plechovky do zachoda z pohledu na tenke tmave debrecinske parky, tak jsou tyto zelene pro vas ta prava volba.
PS: Omlouvam se za absenci detailniho popisu nezamenitelne (jedine s jedem na krysy) chuti, ale uz kvuli psani tohoto prispevku mam zaludek jako na vode (becherovce, slivovici, fernetu… vyberte si podle vlasniho gusta) a tento popis by mohl byt posledni hrebicek do rakve me doposud nepozvracene klavesnice. Kdo neveri at to skusi, ale na vlastni nebezpeci !

Jak z předchozího vyplynulo, již jsem připojená, zatím mi však není co závidět :). Když to zrovna běží (= Símovi neuhnula anténa (posledně ji přivázal ke koštěti na balkóně :)), nerebootuje se router jablonecká (rekord tuším 31× za den), běží linka na Jarov (při dobrých podmínkách pouhých 20% packet-loss) a neleží ani žádný z dalších několika linků (což se moc často nestává), jede to asi jako modem, když zrovna něco stahuju :). (Na tomto místě jsem byla nařčena z toho, že na síť vrhá špatné světlo, když popíšu problémy a nenastíním řešení, tak tedy s odstupem několika dní: koště skutečne pomohlo, router dostal board s lepším chipsetem, pracuje se na lince na Jarov z místa s lepší viditelností a dole v údolí se snad časem na páteř nasadí Ronjítka. A vůbec, přijde jaro a routerům už nebude zima :).) Každopádně i když se člověk nedostane do internetu, síť sama nabízí mnoho možností společenského vyžití, na to, abych si zatalkovala se spolužákem z druhého konce Proseka, mi stačí splnění prvních dvou podmínek, beží-li dokonce i linka na Jarov, můžu kibicovat do Connected fora (obdoba normálního CZFree fóra, ale běží uvnitř sítě a řeší se tam převážně interní otázky (no jo, já taky čekala převratné tajnosti, gigabyty warezu apod., a našla jsem akorát announcementy na proběhlé či budoucí rebooty, diskuse, proč nechodí DNS, zebra, vlastně nic apod. :) )).

Teplý bratr tě sleduje!
 –Normální bratr

Mezitím se odehrálo pár dalších společenských dýchánků, tentokrát naštěstí již v seriózním prostředí Símova nodu Jablonecká. Na ten první jsem s sebou opět vzala Clocka na přihřátí (tedy spíš na posouzení technických možností uchytitelnosti Ronjítka), jako obvykle jsme šeptem probírali, kteří z přítomných chlapců se nám líbí, a když Clock kladně ohodnotil místní mladší věkové kategorie, byl interně nařčen z mentality třináctileté holčičky od koní (zábavné je, že tato naše komunikace bývá neznalými často pokládána za vzájemné „hrdličkování“ apod. ;)). Na další schůzku jsem už dorazila sama a okamžitě jsem začala být balena nejmenovaným Team Leaderem, tak jsem toho využila a nechala si založit konta na strategických místech sítě :). Vláďa, náš dvorní testovač signálu, dotáhl obrovský metrový trychtýř, já si s údivem prohlédla kousek plastiku houpající se na prádelní šňůře, který mě tehdy připojoval do sítě, Síma rozjel nad mapou těžké plánování („Tady získáme tovární komín a vpadnem nepříteli do týla!“, „Obětujem obě křídla!“ apod.), vysvětlil, že do budoucna lze akceptovat pouze spoje na přímou viditelnost, a když jsem se zatvářila ukřivděně, uklidnil mě, že se mohu na rozvoji sítě podílet alespoň finančně :).

Poslední zajímavou událostí (tentokrát již většího než provinčního měřítka) byla prezentace CZFree na CESNETu za účelem možné spolupráce na vývoji optických pojítek. U toho jsem samozřejmě musela být, takže jsem se rozhodla se tam nacpat coby Clockův bodyguard, poskok, fag hag, zástupce tisku, nebo tak něco, což se mi nakonec podařilo, takže jsem dokonce spatřila živého Deuho a jiné rarity. Jinak jako zástupce tisku musím konstatovat, že nic, co by stálo za zaznamenání && nebylo na záznamu :) se tam neudálo, akorát škoda, že se nevešlo posledních pět minut Clockových řečí, protože ty byly nejlepší. Streamovat můžete odsud, brutálněji odsud, stahovat odsud. Kdo pozná, jaký procesor měla johanka ve vlasech, dostane lízátko :) (hint: zadání nutně neimplikuje, že by na procesor byl byť jen jediný záběr…).

Nedočkavým čtenářům předběžně sdělujeme, že v dalším svazku projde Soňa řadou povolání i lásek (všechno prozradit nemůžeme), že projede Evropu a Itálii (a uvidí Mount Everest) a že máme v plánu, aby se ještě asi devadesátkrát hezky usmála.
 – Vladimír Páral, Profesionální žena

Related links: Clockova pravidla na balení kluků

Ohlasy čtenářů:

To je slabota! To ani me by z toho textu nenapadlo ze bych mel bejt teplej!
 –Clock

       

No na rovinu, tak zajimave jako „Zaciname z linuxem po sto prve, pro uplne blbce“, nebo bestsellery jako „Geograficky informacni system GRASS – VIII.“ to opravdu neni, ale pozorny ctenar si tam sve najde a vychutna.
 –Pat

Ten kameraman to tocil jak ponocnej!
 –kameraman