Neo FreeRunner: první doteky

FreeRunner jako otevřená platforma

FreeRunner je první ucelenou snahou o vytvoření „otevřeného telefonu“. Cílem projektu není vytvořit komplexní přístroj, na jaký jsme zvyklí u běžných mobilních telefonů. Jde spíše o vytvoření jakési platformy, na kterou by měl navázat komunitní vývoj.

Přístup výrobce tedy můžeme shrnout do věty: „My vám dáme hardware a nějaké ty nástroje, zbytek si udělejte, jak je libo.“ To je samozřejmě určitá sázka do loterie, protože úspěch FreeRunneru závisí právě na tom, jak se šance chopí uživatelé/vývojáři.

Pokud se strhne dostatečný humbuk a vývoj se opravdu rozjede, má přístroj šanci oslovit nejen relativně úzkou skupinu nadšenců a linuxových „hračiček“, ale mohl by se časem rozšířit i mezi širší okruh lidí. Pokud však k takovému nástupu nedojde, je pravděpodobně odsouzen k zapomnění.

Přístroj je již několik měsíců možné zakoupit v České republice. Nám jej zapůjčil obchod FreeRunner.cz, kde je možno přístroj aktuálně zakoupit za 8750 Kč.

Co dostanete?

FreeRunner dorazil v poměrně luxusním balení, bytelná černá krabička byla opásána zeleným pruhem se základními údaji a logem. Uvnitř je pak do jednoho patra zasazen samotný FreeRunner.

Pod ním naleznete dodávané příslušenství: nabíječku, USB kabel, 512 MB microSD kartu, 1200 mAh baterii, multifunkční stylus a fólii na displej.

Balení působí velmi příjemně a připomíná spíše balení luxusních hodinek. Bohužel v něm chybí jakýkoliv manuál, popis zařízení nebo jakékoliv informace pro nového majitele. Ačkoliv se předpokládá, že si zařízení nekoupí „jen tak někdo“, přesto bych očekával, že bude přiloženo pár stránek nebo alespoň CD s manuály.

První doteky

Přístroj působí velmi robustně a dobře padne do mužské ruky. Rozhodně nejde o nic titěrného. Oficiální rozměry jsou 12×6,2×1.8 cm a hmotnost 185 gramů. My jsme naměřili o něco méně: 146 gramů.

Dominantou přístroje je samozřejmě displej, jehož fyzické rozměry jsou 58×44 milimetrů. Kromě něj toho na telefonu mnoho nenajdete: anténní konektor pro GPS, nabíjecí a komunikační USB port, jedno tlačítko a konektor „jack“ pro připojení sluchátek.

Na první pohled vás zaujme několik drobných nedostatků: přístroj nemá zabudovaný stylus (ovládací tužku), takže budete muset nosit nějakou po kapsách nebo používat prst/nehet. Ovládání stylusem je obecně příjemnější a především přesnější než ťukání nehtem. Dodávaný univerzální stylus sice umožňuje přepínat mezi plastovým hrotem a propiskou a navíc obsahuje lampičku a laserové ukazovátko, ale v porovnání s FreeRunnerem je ohromný.

Druhý problém se skrývá v už zmíněném konektoru pro sluchátka. Bohužel se nejedná o standardní 3,5 mm jack, ale o menší 2,5 mm variantu. Běžná sluchátka, která máte pravděpodobně doma, do něj tedy nedostanete, budete potřebovat jiná nebo redukci. Není to zdaleka první zařízení s tímto řešením, ale podle mého názoru se jedná o nepříjemný handicap. Pochybuji o tom, že by v přístroji nebylo několik milimetrů místa na větší konektor.

Naopak velmi příjemně působí GPS konektor, který vám umožní připojit například externí autoanténu a tím výrazně zlepšit příjmové schopnosti integrovaného GPS modulu. Konektor je o to příjemnější, že jej obvykle neobsahují ani samostatné GPS přístroje či bluetooth moduly.

Otevření přístroje je poměrně snadné, na horní hraně je malá prohlubeň, do které stačí zasunout nehet a zadní část jednoduše vyloupnout. Pod ní je umístěn prostor pro baterii, SIM kartu a microSD kartu. Vnitřní uspořádání je ovšem velmi nešťastné. Jak SIM karta, tak i paměťová karta jsou umístěny pod baterií. Navíc pro výměnu microSD karty musíte nejprve vyndat baterii, pak SIM kartu a nakonec se teprve dostanete k paměťovce. U moderního přístroje bývají obvykle obě karty přístupné bez vypnutí přístroje a umístění až pod baterii je dnes přežitek, který uživatele velmi obtěžuje.

Pokud si chcete přístroj prohlédnout, můžete se podívat na povedenou 3D simulaci. Budete potřebovat prohlížeč s nainstalovaným Flash přehrávačem. Myší můžete přímo celým telefonem rotovat.

Vnější srovnání s iPhone

FreeRunner je často designově srovnáván s iPhone od Apple. Ačkoliv toto srovnání už na první pohled pokulhává, rozhodli jsme se oba přístroje „položit vedle sebe“ a srovnat je.

Hmotnost obou zařízení je zhruba stejná, podobně jako vnější rozměry. FreeRunner je jen podstatně tlustší – o nezanedbatelných 6 mm. Působí ovšem výrazně bytelněji a pogumování dává tušit, že jej jen tak něčím nepoškodíte.

Na první pohled vás ale zaujme mnohem rozměrnější displej u iPhone, který je širší o 5 a vyšší o plných 16 mm. Telefon od Apple tak působí dojmem, že se výrobci podařilo lépe využít plochu celé přední části, která na rozdíl od FreeRunneru neoplývá tak rozsáhlým nevyužitým prostorem.

Příště

Tím jsme se dostali přes úvodní část série o FreeRunneru, ve které jsme popsali dojmy z našeho prvního setkání s přístrojem. Už jsme si řekli o některých nevýhodách, na které narazíte během prvních minut práce s telefonem. Příště si povíme o tom, co se ukrývá uvnitř a co umí a neumí vestavěný operační systém.