Obchodní modely pro Linux

Proč by Linux vydělávat měl

Otázka komerčního uplatnění Linuxu a open source vůbec je kontroverzí, která dlouhodobě rozděluje ty, kteří s ním pracují a kteří jej vyvíjejí. Zatímco pro jedny je Linux ztělesnění „anarchistického“ systému, který se pohybuje zcela mimo komerční sféru, pro druhé je příležitostí a prostředkem k dosažení zisku. Ti první to pokládají někdy za čin blížící se svatokrádeži.

Jihoafrický miliardář a zakladatel distribuce Ubuntu Mark Shuttleworth je znám svým názorem, že předmět hlavního zájmu Canonicalu, tedy desktopový Linux, je něčím, na čem nelze vydělat prostým prodejem ve stylu proprietárních operačních systémů, ale že zisk z Linuxu může plynout pouze z poskytování služeb. Shuttleworth se tedy klaní k té části tvůrců a uživatelů Linuxu, kteří vydělávat chtějí. A není sám.

Linux se stal reálně použitelným operačním systémem na desktopu až poté, co se jeho vývoje chopily společnosti, které v něm viděly zisk. Technologie, které do Linuxu přinesl RedHat, SuSe a.g a později Novell, francouzský Mandrake (Mandriva) a další. Svobodný software, na němž je Linux založen, znamenal od počátku svobodný jako láska a nikoli[zdarma] jako pivo (řečeno slovy Richarda Stallmana. To znamená, že pro Linux je užitečné, když se na něm vydělává. Otázkou je ovšem jak, a tato otázka se stává aktuální mimo jiné vzhledem k současným hospodářským potížím prakticky celého světa.

Alternativní přístup

Dojdeme-li tedy k závěru, že Linux by vydělávat měl, a zůstaneme u desktopové podoby, nabízí se několik alternativních cest, jak systém ekonomicky zužitkovat, a zaplatit jeho další zdokonalování. Není na škodu si zde tyto cesty připomenout mimo jiné v rámci diskuze, zda je možné vymyslet nějaké další. Jaké jsou tedy možné obchodní modely pro Linux na desktopu?

1. Prodej tradičních licencí

Metoda vycházející z tradice Mac OS a Microsoft Windows. Je založená na prodeji kombinovaného produktu, zahrnujícího licence k použití softwaru (což se u Linuxu vztahuje pouze na některé součásti komerčních distribucí, přesněji na ty, které nejsou svobodným softwarem a open source). Součásti prodeje licencí bývá určitá úroveň služeb technické podpory a aktualizací. V úvodu zmíněný Shuttleworth tvrdí, že je to cesta pro Linux nevhodná a mnozí s nim souhlasí.

2. Prodej technické podpory

Samotný software je zadarmo, někdy (což je případ Canonicalu) včetně instalačních médií. Zadarmo je také pasivní podpora v podobě aktualizací systému. Uživatelé platí za technickou podporu poskytovanou na komerční bázi. Platícími zákazníky jsou v tomto případě především menší firmy a organizace, a pak také velmi specifická skupina domácích uživatelů. Sem jsou v současné době směřovány naděje mnoha dodavatelů Linuxu, ale daný trh je současně relativně úzký, pokud pojem „;technická podpora“ nerozšíříme o další položky; například o školení uživatelů, nebo o přípravu a realizaci přechodů na vyšší verze apod.

3. Prodej aktualizací

Asi nejspornější možnost, ale rovněž se vyskytující. Software je k dispozici zadarmo, uživatel mimo technické podpory platí také za přístup k aktualizacím. Tato cesta (kterou se v počátcích své open-source kariéry ubíral například Novell) je problematická, pokud placená podpora zahrnuje i bezpečnostní aktualizace. Bez nich provozovaný systém se totiž může stát časem rizikem svým majitelům i jejich okolí.

4. Prodej přidané hodnoty

Cesta například společnosti Mandriva. Software je zadarmo k dispozici v základní podobě. Kromě toho ale existují placené verze, které přinášejí další funkce a vlastnosti a mohou obsahovat i služby. Ačkoliv se tato cesta může jevit jako progresivní, ve skutečnosti se jedná o variaci na první případ, to znamená na prodej krabicových licencí. Své zákazníky si tato metoda nachází především mezi koncovými uživateli – jednotlivci a opět malými organizacemi.

5. Prodej ucelených řešení

Cesta dodavatelů Linuxu pro střední a větší organizace. Ačkoliv samotný software zůstává bezplatným, prostředkem výdělku je komplex služeb. Nejedná se přitom jen o technickou podporu, ale o komplexní proces návrhu nasazení operačních systémů, jeho realizace, optimalizace a testování, po kterém teprve následuje fáze dlouhodobé podpory (produkty pro větší organizace jsou vytvářeny pro dlouhý životní cyklus). Typickým příkladem je společnost RedHat.

       

6. Prodej kombinovaných řešení

Jedná se víceméně o kombinaci bodů 2–4 s tím, že cílem není poskytovat zákazníkovi komplexní servis, ale dát mu možnost vybrat si co potřebuje. Touto cestou lze dosáhnout širokého a velmi flexibilního portfolia dílčích variant téhož produktu a uspokojit relativně širokou škálu zákazníků. Cenou je větší náročnost na firmu, která se chce takto živit.

Výše popsané modely rozhodně nevyčerpávají všechny možnosti prodeje linuxového desktopu. Naopak lze předpokládat, že pokud dodavatelé komerčních distribucí dokážou alespoň částečně využít například aktuální finanční situace najdou novější a inovativnější cesty k výdělku. Podstatné přitom je, že by se tyto cesty mohly časem promítnout i do konzervativního světa tradičních operačních systémů. Což by bylo jen dobře.