OpenOffice.org s IBM: Nová cesta kanceláře?

Oznámení IBM o tom, že se připojuje k vývojářům kancelářského balíku OpenOffice.org, je možné vnímat několika způsoby. První z nich, nejjednodušší a nejlacinější, je ten, že velká modrá se rozhodla vrátit něco z toho, co si půjčila pro svou zatím poslední generaci softwaru značky Lotus. Mnoho společností, které vyvíjejí proprietární software a půjčují si komponenty z open source, se snaží výsledky své práce alespoň částečně vracet takzvané komunitě, respektive původním projektům. Někdy se to daří poměrně dobře, jindy hůře. Ani ve velkých firmách již otevřený a svobodný software není dávno vnímán jako obludně veliká, ale zato mimořádně nekvalitní změť kódu, a je mnoho takových, kteří se jej snaží využívat. Projektu OpenOffice.org se účastní i velcí hráči, konečně jeho zakladatel SUN Microsystems patří mezi ty nejpřednější. A příchod IBM se může jevit v tomto světle pouze jako logický krok. Pokud bude pro OOo skutečně přínosem, může největší alternativní kanceláři pomoci. Nejen po stránce vývoje, ale také (především) propagace vůči majoritním kancelářským balíkům. IBM se svým příspěvkem revanžuje za využití kódu OOo a současně přinese něco nového.

To, co jsem popsal výše, je představa hezká, ale také mimořádně naivní. OpenOffice.org nebyl nikdy jen tak nějaký softwarový projekt. Je to možná ne nejucelenější, ale rozhodně nejlépe podporovaná a nejvíce použitelná náhražka jednoho ze základních softwarových prvků: kancelářského balíku, na němž stojí a padá využívání mnoha osobních počítačů, veliké části z nich. Faktický monopol Microsoftu v této oblasti je skutečností, s níž je možné se pouze vyrovnat. Se všemi nedostatky pro konkurenční, řekněme alternativní, řešení, které z toho plynou. Na druhé straně je ale třeba říct, že tento monopol je velmi pohodlný pro koncové uživatele. Microsoft je homogenní, spolehlivě kompatibilní, nabízí vše, co zákazník potřebuje, a ten je za to ochoten zaplatit, přesněji cenu kanceláře chápe dost dobře jako nutný příplatek k ceně hardwaru. Není na tom nic špatného.

Zkusíme to jinak?

IBM přichází k OpenOffice.org právě ve chvíli, kdy se Microsoftu nepodařilo prosadit svůj nový souborový formát OpenXML jako ISO standard. Nemnoho odborníků, kteří si toho všimli, poukazuje na možné konsekvence. Jak je známo, formát OASIS používaný v OOo již standardizován je. Konkurenční výhoda, kterou tím získal se běžného uživatele, rozuměj člověka, nijak netýká. Píši-li dopis nebo článek, je mi jedno, zda tak činím ve formátu, který je standardem de iure (ODT) nebo de facto (DOC). Požaduji pouze funkčnost.

Ne tak firemní zákazník. Pro něj je standardizace jednoho typu dokumentu na úkor jiného, byť technicky plně srovnatelného a konkurenceschop­ného, významným argumentem. Samozřejmě to neznamená, že by velcí uživatelé kancelářského softwaru začali houfně přesedat z Microsoft Office na OOo. Daleko spíše ale začnou uvažovat o přechodu z DOC na ODT právě proto, že se jedná o standard. Bude-li možné jim poskytnou dostatečně kvalitní vstupně-výstupní filtry pro stávající verze Microsoft Office, nic jim v tom nebude bránit. Fakt, že se vývoje balíku, z nějž formát vychází, účastní i kolos jako je IBM, je pak podpůrným argumentem.

Odpoutání přinejmenším části zákazníků od formátů Microsoftu a jejich přechod (se stávajícím softwarem) k ODT by znamenal překonání psychologické bariéry. OpenOffice.org není jediným balíkem, který používá OASIS. Je zde KOffice (na Unixech), Abiword a jsou zde další řešení. Ne všechny nabízejí stejnou úroveň jako Microsoft Office, nebo OOo, ne všechny jsou stejně podporované. Ale v tomto případě záleží hlavně na konkrétním využití a pro mnoho základních – je třeba zdůraznit, že pouze základních – prací je KOffice naprosto dostačujícím řešením. Přechod na jiný software, nebo dokonce jinou platformu, je přitom mnohem jednodušší, používá-li se takový formát dokumentů, který při testech ani při ostrém nasazení není potřeba měnit či upravovat. A právě tím OASIS je.

Možná, že pes podpory IBM OOo je zakopán právě zde. Kdyby se trh s kancelářskými balíky rozvolnil tak, že by existovalo několik rovnocenných komerčních dodavatelů a několik otevřených řešení, věci by se staly lacinějšími. Zákazník by možná ztratil něco ze svého pohodlí, ale na druhou stranu by získal svobodu, ušetřil by peníze a byl by schopen upravovat své dokumenty na softwaru různých dodavatelů. To by mu život perspektivně naopak zjednodušilo. Velmi zjednodušilo.

Možná, že vstup IBM do OOo je ve skutečnosti pouze snahou vrátit něco programátorům. Ale pokud chce mít velká modrá svůj kus kontroly nad tímto balíkem, pak zcela jistě vidí v něm, a tím i v ODT, budoucnost. To je velmi důležité nejen pro nadšence, ale taky – a hlavně – pro běžné uživatele. Ve světě otevřené kanceláře se možná přece jen v nejbližší době něco důležitého změní. Nebo už změnilo.