Ok, uznávám, že na tvých argumentech něco je.
Pokud potřebuješ privátní proměnné chránit před útočnými nájezdy hloupých kolegů, tak chápu, že by se ti opravdu privátní proměnné líbily. Já v praxi nic takového nepotřebuji, protože moji kolegové prostě umí v Pythonu programovat. Kdyby programovat neuměli, nepomůže nic.
Třídy ze standardní pythoní knihovny s touto vlastností taky žijí. A rozhodně se s nimi pracuje líp než s tím nekonzistentním hnojem co má v základu PHP.
Velká výhoda Pythonu je v tom, že umožňuje odložit řízení přístupu k datům „na potom“. V Javě když uděláš proměnnou public, tak už ji nikdy nebudeš kontrolovat (leda by jsi změnil rozhraní). Proto jsou javovské programy plné nicnedělajících a zbytečných getterů-setterů. V Pythonu můžeš veřejnou proměnnou vždycky obalit a mít ji pod kontrolou.
