Porazí Linux Windows?

Většina lidí, kteří se motají okolo Linuxu, FreeBSD a dalších otevřených systémů si je dobře vědoma faktu, že trh s PC podléhá do značné míry diktátu jedné firmy. Ačkoliv to leckdy nemusel být prvotní impuls pro napsání nových operačních systémů, postupem času se tato skutečnost stala rozhodně hnacím motorem jejich vývoje. Snaha nabídnout alternativní řešení je veskrze pozitivní za téměř všech okolností a v případě otevřeného softwaru je navíc tento efekt ještě umocněn licenčními podmínkami, které de facto fungují jako ochrana před sebou samým. Vždy se totiž může do vývoje zapojit někdo, kdo vidí vše jinak a z jiného úhlu, a navíc lze vytvářet různé větve a klony, pakliže by se vývoj začal ubírat nezdravým směrem. Myslím si, že to samo o sobě vypovídá o faktu, že cílem těchto systémů rozhodně není ovládnutí trhu.

Proto jsem označil otázku položenou na začátku článku za špatnou a proto na ní odpovídám „Pevně věřím, že nikoliv.“. Zní to asi poněkud paradoxně – hájíme zde Linux a otevřený software, ale zároveň si nepřejeme jeho rozšíření? Jenže to je poněkud zjednodušený pohled na věc. Jak jsem již řekl, podstatou našeho úsilí by mělo být vytvoření alternativ, pokud možno ne jedné, ale několika, a rozhodně ne nastolení dalšího monopolu. Monopol totiž vždy svádí ke stagnaci a nesejde na tom, jestli jde o stav dobrovolný či násilně nastolený. Jakmile bude totiž osmdesát nebo devadesát procent lidí používat Linux, a může to být klidně z jejich vlastní vůle, většina producentů softwaru se zaměří právě zase jenom na aplikace pro Linux. Výsledný efekt bude velmi podobný tomu, co známe dnes; kdokoliv, komu bude vyhovovat jiný systém, bude omezen tím, že nesežene aplikace potřebné k tomu, aby si mohl s ostatními vyměňovat dokumenty či spolupracovat na projektech a podobně.

Proto také doufám, že v budoucnu se poměr sil na trhu s operačními systémy změní. Ale nemělo by to být Linux 80 %, Windows 20 %, ostatní nula nula nic. Raději ať je k dispozici více systému s menšími podíly trhu, protože konkurence je hnací silou vývoje – marná sláva, tohle nám ukazuje i matička příroda již po tisíce let.

Potíž je v tom, že lidská rivalita nemá pouze všeobecně pozitivní dopady, jako je stimulace vývoje či sdílení a vylepšování nových myšlenek a technologií. Existuje zde něco, co nazývám paradoxem konkurenčního prostředí. Definice tohoto jevu by zněla asi nějak takto:

Základním průvodním rysem konkurenčního prostředí je snaha všech jeho účastníků dosáhnout vedoucího postavení s cílem konkurenci co nejúčinněji potlačit.

Nástroje, které se k tomu užívají jsou různé, od očividně protizákonných přes různé utajené podloudnosti až po ty zcela legitimní. Do poslední a zřejmě nejnebezpečnější (neboť těžko postižitelné) skupiny patří zejména nedodržování obecně platných standardů či vytváření proprietárních formátů s cílem připoutat zákazníka k vlastním produktům. Z tohoto hlediska je mnou nastíněná vize plurality na softwarovém trhu vlastně spíše nebezpečná, než přínosná. Jak tedy z toho vlastně ven? Raději mít monopol a jistotu, že většina lidí, s výjimkou několika podivínů, bude schopná číst to, co jim pošlu? Nebo spíš risknout různorodé prostředí a doufat, že se to nějak vyvrbí?

Domnívám se, že ani jeden systém nemůže sám o sobě dlouhodobě uspokojivě fungovat. První případ vede ke stagnaci a degeneraci, druhý pak zase k jisté formě anarchie a chaosu. Jiná možnost ale asi není, takže bude zřejmě nutné jeden nebo druhý model nějak podstatně vylepšit. Monopol ženoucí vývoj kupředu mílovými kroky s blahem zákazníka na mysli si lze jen těžko představit. Nadějí pro softwarový průmysl a samozřejmě hlavně pro uživatele bude tedy do budoucna zejména masivní standardizace datových formátů, komunikačních protokolů a samozřejmě i programovacích jazyků. Jenom otevřený a nikomu nepatřící standard může zaručit, že tam, kde nebudou stačit síly jedné firmy, nastoupí někdo jiný a zaplní mezeru na trhu, a jedině tak lze dosáhnout skutečné nezávislosti na softwarové i hardwarové platformě.

Jestli se tahle moje vize někdy v budoucnu naplní, to těžko soudit. Již dnes lze pozorovat některé pozitivní posuny, které by mohly naznačovat, že se blýská na lepší časy, ale zrovna oblast informačních technologií se mění tak rychle a bouřlivě, že to, co se dnes jeví jako krok správným směrem, může se během krátké doby změnit na bič práskající nad našimi hlavami. Jak to všechno dopadne, na to si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Snad to nebude čekání dlouhé a marné.