Porovnání Windows vůči UNIXU ze strategického hlediska (2)

2. Případ výrobní podnik s 5000 zaměstnanci.

Tento případ je mnohem komplexnější, nikoli kvůli hardwarovým, či softwarovým problémům, ale především proto, že se dostáváme do složitě kvantifikovatelných oblastí celkové hodnoty systému pro firmu a vlivu změny v spravování systému, která je dána změnou v systémové technologii.

Protože nemáme dobrý zdroj odhadu nákladů na využívání softwarového balíku PeopleSoftu, který jsme vybrali pro jeho nezávislost na klientovi (systému), budeme předpokládat, že pro obě architektury jsou náklady stejné. To pravděpodobně není příliš reálné (např. DB2 pro Solaris je mnohem levnější než SQL- Server pro Compaq Proliant rack server) a navíc v případě Unixu neexistuje licencování podle počtu uživatelů.

S těmito předpoklady se dostáváme k 11 219 808$ za Windowsové řešení, kdy na každého uživatele jde 2157$ (PC, software i instalace).

(5200 instalací, 17" Dell GX150, 900MHz Celeron, 128MB RAM, 20GB HDD, Office 2000, Win 2000) + (sada osmi rackových serveru Compaq Proliant 8000, s 8GB RAM, 8×700MHz Xeon, 4×36GB HDD na interním DataGuard radiči, 2× externí Smart Controller, R6000 UPS, Compaq 42U rack, rack monitor, Windows 2000 Advanced Server, MS Operations Manager+aplication pack na 64 procesoru)+ (Storage Works 4354R – 12 drajvů zrcadlených 72GB RAM – celkem 432GB, 2× DLT páskové drajvy – 110/220GB).

V případě Unixu vytvoříme dvě datová centra. Každé bude mít vlastní síťování a správu, při dvou Sun 6800 serverech a 4TB sdílených na jedno centrum. V normálním stavu bude každé centrum zatíženo pod padesát procent kapacity. Při dělení zátěže mezi oba servery tak poskytnou o 60 % více cyklů než Windowsová architektura, přičemž zajištění rychlosti zpracování většiny úloh je dáno pouze propustností pamětí.

Toto řešení je navíc dvojnásobně redundantní. Jeden stroj v každém datacentru muže být odstaven bez nutnosti odstavení sítě, a bez vážnějšího ovlivnění výkonu systému pro uživatele.

Ke každému z 2000 uživatelů (celodenně pracujících s počítačem) patří Smart monitor NCD900 s 21" obrazovkou (místo 17" u Win), rychlenou grafikou, běžících NCDWare. Dalších 3000 uživatelů bude mít Smart Monitor SunRay s 17" obrazovkou a Solarisem. Spolu se servery Sun 6800 s 24CPU a 48GB RAM a 2× datový sklad po 5,2TB dostaneme úhrnem 9 965 000$.

Tímto máme představu o počátečních kapitálových nákladech na zřízení celého systému. Ta vyžaduje od příznivců Unixu o 12 % menší finanční obnos. Navíc poskytuje mnohem větší ergonomii pro část uživatelů, daleko vyšší výpočetní výkon pro každého a dále je zde zajištěna dvojí redundance a tím i bezpečnost výpočetních zdrojů. Windowsové řešení naopak není redundantní vůbec.

V provozu pak Windowsové řešení této komplexity vyžaduje přibližně jednoho pracovníka na třicet uživatelů (30:1), to činí 165 na plný úvazek zaměstnaných odborníku (aplikační podpora), plus Výpočetní centrum s dalšími 35 lidmi na komplexní záležitosti (systémová podpora IS). Tedy celkem 200 lidí pro jednosměnný provoz.

Pro obsluhu Unixu stačí 20 lidí na každé datacentrum a další personál, řádově pěti lidí. Tím jsme na 45 lidech pro nonstop provoz systému.

Počáteční rozdíl v nákladech na Windowsové a Unixové řešení představuje 12 %. Náklady na personál pro Unix jsou o 63 % nižší (165×45k$ + 35×60k$ vs. 45×65k$), čili v dlouhodobém horizontu, včetně započítání obnovy hardware pro obě řešení (Win – každých 24 měsíců kompletní změna software a každých 36 měsíců upgrade hardwaru vs. 0 změn u Unixu), je Unix o 62 % finančně výhodnější. Jinak řečeno, v horizontu pěti let Unix přijde na 38 % toho co Windows.

Dopad na domácího uživatele je prakticky stejný jako v případě školního systému, tedy cca 1735$ za zkoumanou periodu, za předpokladu, že všichni kancelářští pracovníci (2000) i doma kompletně přejdou na Linux. Firemní rozhodnutí používat Unix jim tedy ušetří 3,4mil$, což je 53 % nákladů na Windows.

Firemní úspory z unixového řešení vypadají jako opravdu velké číslo a ušetřených 40 288 000$ nevylepší náladu asi jen málokomu. Nicméně toto číslo nemá přímý vliv na každodenní pracovní realitu. Každopádně nehledáme levnější, ale lepší řešení.

Přiznejme si, business je stroj na peníze. Odpověď na otázku, zda Unix či Windows, závisí na tom, jak se které řešení projeví v každodenním procesu a jak ovlivní efektivitu a produktivitu práce, a ne na tom, kolik stojí pořízení toho kterého systému. Je lepší utratit 1000$ než 100$, pokud to přinese větší návratnost prostředků či lepší výsledky pro firmu s přihlédnutím k aspektům, jako jsou informační bezpečnost podniku nebo katastrofická selhání techniky.

Paradox produktivity & volby technologií

Název kapitoly souvisí s nálezem ekonoma Roberta Solowa ze Stanfordské univerzity. Tento nositel Nobelovy ceny za Ekonomiku v roce 1987 prohlásil: „Můžete vidět počítačovou revoluci všude, s výjimkou statistik produktivity“. Shrnul tak paradoxní fakt, který byl později nazván jako Paradox IT produktivity. Jedná se o to, že ač jsou do výpočetní techniky ročně vkládány triliony dolarů ročně, nebyl nikde pozorován odpovídající nárůst produktivity.

V našem případě vedení podniku potřebuje posoudit dva kritické aspekty, než může učinit finální rozhodnutí.

1.
Stane se obchodní a výrobní činnost efektivnější a bude lépe vracet investované prostředky pokud použijeme Windows, nebo Unix?

2.
Ovlivní toto rozhodnutí základní struktury – řízení, kontroly, kompenzace – firemního businessu?

Na tyto těžké otázky nelze dát úplnou odpověď, ale můžeme začít tím, že si položíme tyto dvě lehčí otázky:

1. Jaký je (relativní) dopad na produktivitu v celém podniku při použití Unixu a Windows?

2. Jak ovlivní Unix či Windows roli a funkčnost IT v podniku?

Nalézt odpovědi se pokusíme příště…