Co se týče systému konfigurování v GRUB2, připadá mi jako velmi nešťastné (nahraď svým oblíbeným sprostým slovem). Změna naprosto k horšímu. Nevím, co k tomu vývojáře vedlo a kdo to ocení.
Například: jak se dá korektně změnit konfigurace grubu2 odjinud, než z mateřského OS ? Např. z Windows (u Grubu1 to jde hravě, s ovladačem ext2 nebo když máte /boot na FAT), nebo z jiného Linuxu, nebo z LiveCD, nebo po síti… ?
Můžete buď změnit grub.cfg, ale pak riskujete, že vám nějaký chytrák (program, aktualizace…) spustí ten skript a vaše nastavení je v tahu. Nebo se můžete patlat v té spoustě konfiguráků, a pak přes nějaký chroot (jen z unixů) zkoušet grub přegenerovat. Když se na to tak podíváte, tak vlastně věta v úvodu článku ani neplatí:
„Proti zavaděči LILO, který byl používán dříve, je GRUB výrazně mocnější, rozumí obsahu souborového systému a umí proto dynamicky načítat konfiguraci při startu nebo je možné jej dodatečně konfigurovat už za běhu.“
Grub2 se vlastně dostal na roveň největší nevýhodě Lila tím, že po změně konfigurace je potřeba něco spustit, aby se projevila.
Skoro bych Grub2 přirovnal k Windows Vista – kompletně přepsaný kód, ale změna špatným směrem. Doufám, že Grub 3 bude zase tak pohodový, jako byl ten původní…
Na závěr si ještě dovolím zveřejnit krátký slohový útvar, který metaforicky můj názor na Grub2 vyjadřuje…
http://libcha.ic.cz/grub_2.odt
