Přechod na Linux: další užitečné aplikace

Dnešní díl je posledním ze série a chystám se v něm dokončit popis používaných programů a aplikací. Krátce se zastavím u instalace a nastavení aplikací a doplňků pro práci s MM soubory.

Poměrně rozsáhlou položkou jsou systémové nástroje a volby. Do nich je možné zařadit věci, jako nastavení klávesnice, myši, monitoru, tisku, vzhledu, spořičů obrazovky, zvuku, BT, sítí drátových i bezdrátových, uživatelů, služeb a další spousty věcí. Většina z nich je k dispozici hned po instalaci. Proto zde budu popisovat jenom takové, které jsem instaloval navíc a o kterých si myslím, že by mohly být zajímavé pro ostatní uživatele.

Dvě aplikace jsem už tady zmínil, a sice VirtualBox a VMware server. Další tři byly už také zmíněny, ale zařadím je znovu do této kategorie. Jedná se o to, že jsem si vytvořil spouštěče pro Terminál, Gedit a Gnome Commander pro správce (uživatele root) pomocí GKSU (grafická nástavba nad su). To mi umožní jednoduše spustit tyto aplikace s právem správce.

Další doplněnou aplikací je editor diskových oddílů GParted. Vzhledem k tomu, že mám v domácí síti NB s Win Xp a NAS pro uložení multimediálních souborů, používám Sambu. Proto jsem instaloval Sambu samotnou a nástroj pro její nastavení (system-config-samba) a k tomu Winbind. To mi umožní snadnou komunikaci v rámci sítě, i když z Linuxu chodím na NAS většinou přes FTP.

Další systémovou věc, kterou jsem řešil a myslím, že vyřešil docela v pohodě, je zálohování důležitých souborů. Je to možná trochu paranoidní záležitost, ale přece jenom mám na discích dost důležité věci, o které bych nerad přišel. Na Windows jsem používal na týdenní rozdílovou zálohu souborů na vyhrazený disk placenou verzi NERO a z něj BackUpIt. Pak jsem používal zálohu elektronické pošty při každé změně vybraných účtů. Tato záloha se prováděla na NAS pomocí aplikace Memeo, která byla k němu přibalená.

Před instalací Ubuntu i po ní jsem zkoušel několik zálohovacích aplikací. Nechtěl jsem si dávat žádné velké systémy, jako je Amanda, AFBackup, Bacula a podobně na straně jedné a na straně druhé taky žádné aplikace pro příkazovou řádku. Ne, že bych proti ní něco měl a nepoužíval ji, ale chtěl jsem něco s GUI. Nakonec jsem skončil u Simple Backup (balík sbackup). Po jeho instalaci se v Systém/Správa objeví dvě nové položky Simple Backup Config a Simple Backup Restore. Nastavení je velmi jednoduché a přehledné. Já mám nastaveno zálohování všech e-mailů a adresáře se soubory a součástmi projektů, na kterých jsem pracoval a pracuji (včetně tohoto článku). Vše se každou hodinu ukládá na vyhrazený zálohovací disk.

Kromě vlastního zálohování používám ještě synchronizaci adresářů. Všechny důležité a potřebné věci mám uložené v adresáři /Home a jeho podadresářích. A cílem snažení bylo synchronizovat vybrané adresáře tak, aby byly umístěné ještě na disku pro zálohy a na poli RAID. Za účelem naplnění uvedených snah jsem použil kombinaci aplikací Unison a Anacron. V Unisonu jsem nastavil jednotlivé profily, kde profil znamená informaci o tom, co s čím se má synchronizovat. Tyto profily je možné spouštět a provádět přímo z prostředí Unison. To je trochu nepohodlné, tak jsem vytvořil sadu dvou shellových skriptů s příkazy, které Unison podporuje. Podle důležitosti jsou do obou skriptů zařazeny příslušné profily a přes Anacron se jeden script spouští denně a druhý týdně. Anacron používám proto, že stanice neběží nepřetržitě a on si s takovou situací umí velmi dobře poradit.

Poslední aplikaci, kterou bych chtěl z této kategorie uvést, je FSlint. Ten používám pro občasnou kontrolu duplicitních souborů, prázdných symlinků a dalších „drobností“, které dokáže objevit.

Kategorie programování není nijak rozsáhlá, ale pro mě docela důležitá. Je to jedna z mých aktivit – tvorba specializovaných uživatelských aplikací (nejedná se o žádnou „konfekci“, spíš o aplikace na míru a podle požadavků uživatelů). Při takové činnosti není vlastní programování nejdůležitějším článkem, takže už dlouhé roky používám vývojové prostředí. Na Windows jsem od samého jejich počátku používal Delphi a nyní dál používám Turbo Delphi Professional (placenou verzi včetně některých volně dostupných i placených pluginů). Vzhledem k tomu, že musím pořád udržovat pár takto vytvořených aplikací, nemůžu se od Delphi úplně odstřihnout. Proto je mám pořád na NTB a časem je nasadím i na virtuální Windows. Jedním z podnětů, který mě nakonec dovedl k přechodu na Linux, byla snaha a předsevzetí přejít i na jiný programovací jazyk. Nebudu popisovat bližší důvody ani postupy při rozhodování a výběru a uvedu pouze výsledek – JAVA.

V současné době jsem ve fázi výběru nejvhodnějšího vývojového prostředí a proto mám instalované NetBeans, Eclipse a JBuilder. Definitivní rozhodnutí ještě nepadlo. Část Eclipse jsem používal už dřív na Windows, a to plugin BIRT pro tvorbu tiskových sestav.

Při dnešním stavu tvorby aplikací se skoro samozřejmé, že je třeba používat databázové stroje. Na Windows jsem používal ABS od ComponentAce (velmi lehká věc, uložená v jednom souboru, velmi snadno přenositelná, se snadným napojením na Delphi), MySQL a Firebird.

Na Linuxu mám instalované MySQL a k němu Administrator, Navigator a Query Browser. Zůstal jsem věrný i Firebirdu s administrací přes FlameRobin. Do budoucna se chystám vyzkoušet volno verzi DB2 C Express. Před asi dvěma lety jsem tak zkoušel o Oracle XE, ale nijak mě nepřesvědčil.

Na různé drobnosti a zkušební či testovací účely mám instalován Python 2.5 a s ním prostředí IDLE a Eric.

Poslední aplikací, kterou bych do této kategorie zařadil, je SAGE. Jedná se o obdobu programů jako jsou Octave, Maxima a další a používám ho pro matematické výpočty. Je to jednodušší, než je sám psát a ladit.

Nakonec jsem si nechal kategorii Zvuk a video. V ní bych chtěl popsat nejen používané aplikace, ale také se věnovat instalaci všech potřebných kodeků a pluginů, které umožní přehrávat multimediální soubory. Tato problematika je na Linuxu hodně diskutovaná a řekl bych, že o ní panuje spousta nepodložených dohadů a nepřesných až zavádějících informací. Proto bych chtěl ukázat, že i běžný a nepříliš zkušený uživatel je v Ubuntu schopen nastavit vše tak, aby mohl přehrávat běžné druhy a typy MM souborů bez větší námahy s hledáním a kompilováním potřebných součástí.

Jako první bych ale začal aplikacemi a z nich na úvod vyberu vypalování CD/DVD všeho druhu. Na Windows jsem dlouhou dobu používal NERO a v posledním cca roce placenou verzi Premium. Po instalaci je v Ubuntu k dispozici Brasero. To se mi ale nějak nezamlouvalo, takže jsem ho nakonec odinstaloval a nahradil K3B včetně české podpory. Pro běžné úkony, jako je kopírování, vypalování ISO obrazů, tvorba datových nosičů a manipulace s RW médii mi bohatě dostačuje. NERO jsem používal i při převodu originálních DVD buď do formátu MP4 nebo alespoň pro převod mezi formáty DVD9 a DVD5. Tuhle činnost v současné době neprovádím moc často, takže mám pro tento účel připraveny 4 aplikace – AcidRip, OGMRip, DVD95 Converter a K9Copy. Až bude čas a chuť, tak je musím vyzkoušet a nějakou nebo nějaké vybrat.

Na extrahování hudebních CD jsem na Windows používal Exact Audio Copy + LAME. V Linuxu můžu použít buď K3B nebo defaultně instalovaný Sound Juicer.

Editaci zvuků nebo zvukových stop dělám minimálně a pokud to bylo potřeba, ve Windows jsem používal REAPER a na Ubuntu k tomu účelu mám v nabídce Audacity.

Pro převody mezi jednotlivými MM formáty jsem na Windows používal různé nástroje, z nichž budu jmenovat Vidomi a RADTools. V Ubuntu jsem k tomuto účelu instaloval Avidemux.

Jako přehrávač hudby jsem ve Windows používal různé aplikace, v poslední době potom výhradně JetAudio. Na Linuxu mám instalovaný Audacious a Rhythmbox, který používám většinou.

Pro přehrávání DVD a videa jsem na Windows používal výhradně NERO. V Ubuntu mám k dispozici MPlayer, Totem a VLC. Nejvíc používám Totem.

Tím bych považoval za uzavřenou kapitolu o používaných aplikacích a vrátil bych se ke zprovoznění MM aplikací na Ubuntu. K tomu účelu je nutné rozšíření repozitářů o Medibuntu, které jsem popisoval výše.

Při popisu instalovaných balíků budu vycházet z toho, že se pro instalaci používá Synaptic.

Jako první je potřeba instalovat balík ubuntu-restricted-extras. V něm je obsaženo větší množství věcí, jako je podpora formátu MP3 a dalších audio formátů, gstreamer pluginy, MS fonty, Java Runtime, Flash pluginy, podpora pro přehrávání DVD, LAME, UnRAR a další.

Pak je potřeba instalovat balík non-free-codecs, ve kterém jsou obsažené hlavně kodeky pro přehrávání formátů WMV a WMA (W32codecs), nonfree-flash-plugin a další potřebné doplňky.

Kvůli přehrávání MM na některých webových stránkách je potřeba ještě instalovat balík mozilla-plugin-vlc. Ten v rámci závislostí instaluje i samotný VLC přehrávač.

Jako poslední se instaluje přehrávač Mplayer. Po instalaci výše uvedených balíků a programů včetně všech závislostí je podle mé zkušenosti dostatečné proto, aby bylo možné užívat MM aplikace bez větších omezení.

Takto vytvořená sestava aplikací a kodeků mi umožní bez problémů přehrávat originální video i audio CD/DVD, v NERO ripované DVD ve formátu MP4, běžné video formáty jako je AVI, WMV, ASF, MPEG včetně případných titulků, běžné audio formáty MP3, WMA, OGG.

Při práci s Firefoxem jsem schopen přehrávat všechny možné věci, co na webu jsou, jako je třeba můj oblíbená www.stream.cz a další. Po dotazu k prvnímu dílu článku jsem zjistil, že se tímto způsobem dá sledovat i www.ct1.cz nebo www.odhaleni.cz.

Ještě bych chtěl upozornit na jednu maličkost, která sice nemá žádný velký význam, ale potěší. Pokud při současné konfiguraci SW otevřu adresář s audio soubory přes Prohlížeč souborů (nebo Místa/Domovská složka nebo Místa/Počítač) a na nějakou soubor ukážu kurzorem, začne se soubor automaticky přehrávat a hraje do té doby, dokud je na něm kurzor.

Chtěl jsem tím demonstrovat, že práce s MM soubory není v Linuxu a Ubuntu žádný velký problém a instalaci a zprovoznění potřebných součástí zvládne i začátečník.

Tímto odstavcem také končí i celá série článků, kterou jsem chtěl popsat svoji přípravu a následný přechod uživatele Windows na Linux.

Mým cílem bylo hlavně poskytnout reálné zkušenosti, které jsem při přípravě, přechodu i běžné práci s Ubuntu získal. Myslím si, že některé z mých zkušeností se mohou hodit zájemcům, kteří o podobné cestě uvažují, a nebo už Ubuntu používají, a přesto zde najdou něco nového.

Obecně jsem se do série článků pustil, protože jsem přesvědčený, že linuxový desktop je dnes na takové úrovni, že je pro určitou skupinu uživatelů vhodný a je potřeba tuto skutečnost šířit do širší počítačové veřejnosti.