Odpověď na názor

Mně třeba MacOS X taky nějak nadšením neplní. Na mackovi jsem začínal dělat někdy v dobách systém 7 nebo 8 a tehdy se mi to moc líbilo. Dělám grafiku (DTP, sazba) a dlouhá léta jsem pracoval jak na mackovi, tak i na PC. Na PC jsem se moc rád hrabal, na mackovi se mi zase rychleji dělalo (i když jsem taky občas pořádně nadával - 8.5 ani 9.x nebyly zrovna nejstabilnější a multitasking, na který jsem si zvykl u Windows, mi na mackovi hodně chyběl).

Když přišel MacOS X, byl jsem zprvu opravdu nadšen. Intuitivní GUI, úžasné efekty, celé to bylo rychlé. Jenže pak se ukázaly problémy - kompatibilita se starším sw byla trága, když už to fungovalo, jelo to rychlosti zfetovaného slimáka. První verze MacOS X navíc měla problémy s některými českými písmy (nemám teď na mysli problémy s mizernou lokalizací, byla to fungl nová písma od firem typu Linotype či Adobe). To bylo v době, kdy jsem odcházel z prostředí velkého vydavatelství a šel jsem "na volnou nohu". Tehdy jsem hodně váhal, jestli jít do macka, nebo radši do Windows. Znejistěn vývojem u MacOS X, kde jsem tušil, že s každou desetinkovou změnou OS budu muset kupovat i novější verze sw, šel jsem do Windows. Nakonec se moje předtucha celkem vyplnila, i když ještě hůř, než bych čekal - nestačily problémy s přechodem z MacOS 9.x na MacOS X, další byl přechod na Intel, kdy to opět znamená nákup spousty sw v nových verzích (u mne se to týká balíku Adobe - na Intelu jede CS2 jako zdechlina, je nutný upgrade na CS3).

Takže posledních zhruba pět let jsem strávil na Windows a k mackovi jsem se dostal zcela výjimečně u známých. Nedávno jsem ale dostal zakázku, kterou jsem měl dělat u klienta - vrátil jsem se na pár týdnů do vydavatelství s macky. Docela jsem se na to těšil, že po letech nejen, že budou vychytané chyby, ale také že si zase užiju prostředí.

Mno, hned v prvních dnech mé nadšení zmizelo. Měl jsem pod rukama dvoujádrovou G5 2,5 GHz s MacOS X 10.4 a Adobe CS2. Dokud nebylo nic spuštěného, systém byl svižný, znovu jsem si užival různých animací a podobných blbinek. Nemile mne ale překvapilo, že InDesign padnul tak čtyřikrát za den naprosto nepředvídatelně. Na Windows mi padne zcela ojediněle, když narazím na nějaký poškozený wordový dokument. Ovšem zatímco na Windows jen otevřu InDesign a obnoví se mi libovolný dokument (chybí max 5-10 minut práce), na MacOS X dokázal korektně obnovit soubory jen na lokále.

Nemile mne překvapilo i to, že celý balík CS2 byl na MacOS X 10.4 výrazně pomalejší než pod Windows na "papírově" slabším stroji - dual Pentium 4 3 GHz. Na MacOS se také prudce zhoršila odezva celého systému při spuštění více velkých aplikací. Veškeré animace sice stále běžely realtime, ale třeba rozbalení složky ve Finderu mělo až pětivteřinové zpoždění. Prostě jsem kliknul a chvíli se vůbec nic nedělo. Bylo to docela matoucí, než jsem si zvykl, tak jsem na složku kliknul několikrát v domnění, že je vadná myš a když se systém vzpamatoval, tak chvíli rozbaloval a zase balil složky.

Později jsem měl ještě možnost vyzkoušet nového macka s Intelem Quad Core Xeon 2,8 GHz, systémem 10.5 a balíkem Adobe CS2 a CS3. CS2, která je psaná ještě na Gx běžela hodně líně, CS3 sice makala svižně, ale že by to byl takový zázrak, to bohužel taky nemůžu říct.

Jo, je to krásnej systém na pohled, ale na svou práci bych si ho domů nekoupil. Je fakt ironií, že MacOS byl opravdu ideální na DTP a dnes radši volím Windows - jsou výkonější, nabízejí mi potřebné zázemí stejně jako MacOS a mám s nimi problémů míň než s MacOS (nemluvě o ceně). Chápu, že pro mnoho lidí je MacOS X úžasným systémem a přeju jim to. Mně ale ten systém o svých kvalitách nepřesvědčil. Měl jsem z něj pocit jako z krásné designové hračky, která sice krásně vypadá, hezky se blejská, ale nakonec člověk zjistí, že funkčně to takový zázrak není.