Hlavní navigace

Příchod Hackerů: RCA – Marconiho-Edisonův trpaslík

5. 1. 2016
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

S moderním logem RCA jste možná setkali na starších deskách nebo přebalech CD. Na jejím počátku ale stály rané technologie radiových a rozhlasových vysílačů a přijímačů, první světová válka a armádní monopol. RCA kromě jiného také v roce 1956 postavila obří firemní počítač BIZMAC.

Historie RCA se začala psát na dvou místech. Tím prvním byl New York roku 1889, kde se Thomas Edison spolu s dalšími vlastníky rozhodl spojit čtveřici společností, v nichž měl podíly, v jedinou korporaci. Z Edison Lamp Company, Edison Machine Works, Bergmann & Company a Edison Electric Light Company vznikla Edison General Electric Company, která byla po sloučení s další významnou elektrotechnickou firmou Thomson-Houston Electric Company přejmenována na General Electric. Druhým místem byla Velká Británie, kde jen o pár let později, roku 1897, Guglielmo Marconi založil svou Wireless Telegraph & Signal Company, jež se o tři roky později přejmenovala na Marconi Wireless Telegraph Company – a ta počátkem 20. století založila na druhé straně Atlantiku svou pobočku Marconi Wireless Telegraph Company of America.

Rádio jako strategická technologie

Příběhům o nedostatcích zabezpečení rádiové telegrafie, odposleších válečných depeší a přestřihnutých transatlantických telegrafních kabelech jsme se věnovali před čtyřmi lety, v úplně prvních dílech seriálu. Události let 1914–16 vedly k tomu, že se z radiotelegrafie stala strategická válečná technologie a v roce 1917 proto vláda spojených států dočasně převzala kontrolu nad patenty v této oblasti s cílem zajistit jejich využití výhradně pro válečné účely. Veškerá výroba vysílačů i přijímačů byla až do konce roku 1918 vyhrazena pro potřeby armády, námořních sil a pobřežní stráže.

Ministerstva války a námořnictva se nicméně nechtěly plně vzdát monopolu a kontroly radiotelegrafie a dalších souvisejících oblastí ani po opětném uvolněné patentů a oslovily proto General Electric s návrhem, aby přestala prodávat Alexandrovy alternátory, které se využívaly pro výrobu vysokofrekvenčního střídavého proudu, nezbytného pro výkonné středovlnné vysílače, americké pobočce Marconiho společnosti. Výměnou bylo GE nabídnuto zajištění monopolu na dálkovou radiovou komunikaci.

Pro Marconi Wireless Telegraph Company se tím pádem stal severoamerický trh nezajímavým a tak nakonec svou americkou pobočku GE prodala – a právě z ní a dalších aktiv byla 17. října 1919 vytvořena nová společnost: Radio Corporation of America, nebo zkráceně RCA, v níž měly podíly General Electric a Westhinghouse. Začala tím éra státem garantovaných monopolů, díky nimž se veškerá telekomunikační infrastruktura v USA dostala pod kontrolu několika společností: General Electric, United Fruit, Westingouse Electric a AT&T. Cílem bylo mimo jiné co nejrychleji „obsadit“ omezené pásmo středovlnných frekvencí v předstihu před dalšími zeměmi.

Původní logo RCA

RCA, kam se podíváš

Pro RCA to byla situace, které se její vedení rozhodlo maximálně využít – a vytvořit si dominantní postavení v co největším počtu „sousedních“ oborů. V polovině 20. let začala skupovat rozhlasové stanice a v roce 1926 z nich vytvořila National Broadcasting Company (NBC). O tři roky později RCA zakoupila legendární Victor Talking Machine Company (včetně ochranné známky HMV – His Masters Voice s psíkem Nipperem) a vytvořila z ní svou dceřinou společnost RCA-Victor. RCA se také stala vlastníkem Victor Company of Japan, kterou patrně znáte spíše pod značkou JVC. Následujícího roku (1930) se RCA pustila do rozšiřování výroby gramofonů a také byla oddělena od své mateřské General Electric v důsledku antimonopolní žaloby americké vlády (jež sama pomáhala tytéž monopoly o desetiletí dříve vytvářet).

Mezi akvizicemi RCA ve 20. letech i severoamerická práva ke značce Victor Talking Machine Co. – His Masters Voice. Jejím původním tvůrcem byla britská Gramophone Company (předchůdce EMI). Od roku 1921 již až dodnes ji používá britský obchodní řetězec HMV, jenž původně vznikl jako firemní obchod Gramophone Company na Oxford street (původní prodejna byla znovuotevřena roku 2013).

Velkým mezníkem pro RCA byl rok 1939, kdy začala s prvním testovacím TV vysíláním v metropolitní oblasti New Yorku (vysílač byl umístěn na Empire State Building) – a dokonce běžným prodejem televizorů v obchodech. Na základě této technologie byl roku 1941 ustanoven první americký TV standard NTSC (černobílý), jeho praktické rozšíření ale na několik let zastavila válka, během níž RCA vyvíjela a vyráběla technologie pro radarová a rádiová zařízení a postupně zdokonalovala svou výrobní řadu elektronek Radiotron, jejichž technologickým vrcholem byl model Nuvistor uvedený v roce 1959, který nebyl o moc větší než běžné tranzistory oné doby. To bychom ale předbíhali.

Reklama na Televizní vysílání RCA z roku 1939.

Na konci války byla RCA největším výrobcem elektronek a řady dalších komponent a de-facto určovala jejich ceny na americkém trhu. Byla tedy v ideální pozici vrhnout se do řady nových oblastí – počínaje barevnou televizí (standard NTSC, vycházející plně z návrhu RCA, by ustanoven roku 1953), přes vybavení pro televizní studia, elektronové mikroskopů, vývojem LED diod a pochopitelně i návrhem počítačů konče.

Nejmenší elektronka RCA – Trioda Nuvistor z roku 1959 vyfocená pro srovnání s deseticentovou mincí.

RCA BIZMAC

Počítač RCA BIZMAC byl vyvinut jako ústřední prvek systému RCA BIZMAC určeného primárně pro cyklické účetní operace jako je správa skladových zásob v Ordnance Tank and Automotive Command v Detroitu. Takto vyvinutý počítač je obřím data zpracujícím zařízením s rychlostí a mnohostranností, která vyhovuje požadavkům na něj kladeným. Jeho design též umožňuje využití v jiných oblastech než je vedení účetnictví, například digitální simulaci nebo statistické analýze.“

Úvod článku „Characteristics of the RCA BIZMAC Coputer“.

Přestože byl BIZMAC od počátku navržen jako „účetní“ či „byznysový“ počítač, jeho prvním uživatelem byla armáda. Ostatně není divu – monstrum s 25 tisíci elektronkami stálo v plné konfiguraci 4 miliony dolarů a levná nebyla ani nejodlehčenější verze, s pouhými 5 tisíci elektronek stál v roce 1956 1,3 milionu dolarů.

Problémem BIZMAC bylo, že se, navzdory ceně, nejednalo o příliš výkonný systém. Byl navržen pro obchodní operace a měl tedy poměrně rychlá vstupní a výstupní rozhraní (zatímco „vědecké“ počítače kladly spíše důraz na vlastní výkon). Jenže konkurenční Burroughs B-5000, o němž jsme psali minule, dokázal být do značné míry obojím. RCA navíc čelila značné kritice pro použití elektronek, přestože již měla k dispozici vlastní tranzistory. Bylo paradoxem doby, že první plně tranzistorové autorádio vyrobil Chrysler společně s Philco v roce 1955, zatímco první plně tranzistorový počítač 501 představila RCA až v roce 1958.

RCA BIZMAC dodaný pro vedení skladového hospodářství americké armády v Detroitu byl skutečně obří – zabíral plochu 20 tisíc čtverečních stop (to odpovídá přibližně 24 bowlingovým drahám – v „evropských“ číslech se jedná o 1850 metrů čtverečních), sestával z celkem 375 modulů, obsahoval 25–30 tisíc elektronek a 60 tisíc diod. Systém byl instalován ve 45 výpočetních a 180 páskových rack skříních. Paměť byla jednak jádrová s kapacitou 8K a také magnetická bubnová s kapacitou 32K. Obrovský systém měl také obrovskou spotřebu blížící se 1 MW (360 KW potřeboval pro běh samotný počítač a dalších 500 KW příkonu vyžadovalo chlazení).

Ani model RCA 501 ale nebyl velkým úspěchem – během prvních dvou let výroby byly ze 40 objednaných kusů dodány jen tři a opět se jednalo o „účetní“ systémy nijak oslnivým výkonem. RCA pokračovala ve vývoji a představování nových počítačů – ani model 601 ale nebyl příliš výkonný. Změna přišla s řadou Spectra 70 v polovině 60. let, která byla částečně (instrukčně) kompatibilní s IBM Systém/360. V té době již ale začaly probleskovat první zprávy o tom, že RCA má v plánu se z počítačového odvětví stáhnout. To se nakonec v roce 1971 skutečně stalo.

Hadry, kuřata, auta

V průběhu 60. a zejména 70. let dělalo RCA takříkajíc všechno a nic. Společnost prováděla akvizice v tak nesourodých oblastech jako jsou autopůjčovny, mražené potraviny, výroba koberců, vydávání knih a tak není divu, že se její zkratka začala „vykládat“ jako Rugs, Chickens & Automobiles (hadry, kuřata, auta). Přestože se RCA podařilo nakonec poněkud srovnat a zaměřit důsledněji na oblast spotřební elektroniky, domácích spotřebičů, hudby, videa a filmů, její dny byly v polovině 80. let sečteny, zejména poté co v roce 1985 nerozumně nainvestovala několik set milionů dolarů do technologie videodisků SelectaVision, která nemohla konkurovat levnějším (a navíc nahrávatelným) videokazetám.

root_podpora

To co v první chvíli vypadalo jako záchrana někdejší mateřskou GE, se záhy ukázalo být modelovým příkladem restrukturalizace a rozprodání aktiv. I díky tomu dnes RCA, značku s bezmála stoletou historií, naleznete na druhé straně Atlantiku na telefonech, DVD přehrávačích, televizorech, autorádiích, ledničkách a řadě dalších přístrojů. RCA už ale dnes nic nevyrábí – její „hudební“ aktiva odkoupila v roce 1986 společnost Bertelsmann a vznikla tak BMG Music, práva na výrobu televizorů pod její značkou získala firma Thomson. Mimochodem, jméno Thomson už zde jednou padlo – a není to náhoda. Dnes již neexistující francouzský výrobce spotřební elektroniky, pod jehož značkou dnes u nás prodává televizory čínská TCL, vznikl původně jako pobočka Thomson-Houston Electric Company, ještě před jejím sloučením s EGEC roku 1892. Ale zpět k RCA – síť rádií NBC byla prodána Westwood One a kontrolní podíl v NBC získal Comcast. Dnes značku RCA vlastní společnost Technicolor SA a pronajímá ji řadě více či méně známých výrobců.

Současné logo RCA

Jedinou části RCA, která přežívá, je divize „Vládních služeb“, která nadále patří General Electric, společnosti, která se během 124 let své existence se rozrostla v konglomerát zasahující do řady odvětví. Je navíc jedinou z původních dvanácti společností zařazených roku 1896 do indexu Dow Jones Industrial Average, která je v něm zařazena i dnes. GE je také dalším z počítačových „trpaslíků“ éry mainframe systémů, jemuž bude věnován některý z následujících dílů.

Odkazy

Byl pro vás článek přínosný?