Hlavní navigace

Příchod hackerů: tajná síla (prozrazení Echelonu)

25. 11. 2014
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Když v roce 1996 vyšla kniha Nicka Hagera Tajná síla, bylo to pro země zapojené do úmluvy „pěti očí“ a jejich agentury v čele s NSA nepříjemné překvapení. Kniha totiž poprvé detailně popsala fungování systému ECHELON. Bylo zřejmé, že „bezpečnostní“ služby mohou odposlouchávat a sledovat doslova každého.

Nový Zéland je země jako žádná jiná. Malý, odlehlý a půvabný ostrov je tak trochu svět sám pro sebe – je to něco jako malé město velikosti státu. S trochou nadsázky lze říct, že každý tu každého zná a dokonce i některé informace o fungování místních zpravodajských služeb lze při troše snahy poměrně snadno dohledat. Význam a možný dopad těchto odlišností si NSA nejspíš neuvědomila, když se během 80. let rozhodla umístit další stanoviště systému ECHELON právě sem. Bylo to ale nutné.

Nový Zéland byl jediným místem, odkud bylo možné sledovat rozlehlou a řídce osídlenou oblast jižního Pacifiku. Především měl ale, společně s Austrálií, ideální pozici pro odposlech nových družic Intelsat řady 7, jejichž vynesení na oběžnou dráhu bylo naplánováno na počátek 90. let. Ty byly mnohem výkonnější – schopné přenést současně až 90 tisíc telefonních a faxových spojení (oproti 12 tisícům u řady 5, kterou v pacifické oblasti nahrazovaly). To ovšem vyžadovalo lepší zaměření vysílacích antén satelitu, což pro změnu znemožňovalo odposlech těchto telekomunikačních družic ze stanic ECHELON na severní polokouli. S Novým Zélandem bylo třeba počítat bez ohledu na to, jak informačně děravá byla jeho politická scéna a jak nepříjemné kroky země z pohledu USA a NSA dělala – například vyhlášení bezjaderného statutu v roce 1984.

Stanice GCSB v údolí Waihopai je druhou na Novém Zélandu, byla otevřena v roce 1989 a slouží především k odposlechu satelitních komunikací na družicích Intelsat v rámci ECHELONu.

Stanice GCSB v údolí Waihopai je druhou na Novém Zélandu, byla otevřena v roce 1989 a slouží především k odposlechu satelitních komunikací na družicích Intelsat v rámci ECHELONu.

Když už se nedalo spolehnout na tamní politiky, mohla se NSA spolehnout alespoň na GCSB. Agentura Government Communications Security Bureau byla novozélandským ekvivalentem NSA – v rámci dohody UKUSA / Pět očí spolupracovala na monitorování bezdrátových komunikací v pacifické oblasti. Její existence byla, podobně jako v případě NSA, v prvních několika letech úspěšně utajována. Byl to právě onen problémový rok 1984, kdy se veřejnost na Novém Zélandu dozvěděla v článku mírového aktivisty Owena Wilkese o existenci GCSB a odposlechové stanici na pláži Tangimoana. Novozélandská vláda následně existenci obojího přiznala s dovětkem, že v oblasti sigint (odposlechu bezdrátových komunikací) je země aktivní od druhé světové války, stanice je pod plnou kontrolou GCSB a že „přátelské země“ odposlouchávány nejsou. Vyjma zmínky o válce nebyla nic z toho pochopitelně pravda – tu se měla veřejnost dozvědět až za 12 dlouhých let.

Tajná síla

Vydavatelé i právníci se shodli, že kniha by měla vyjít jako naprosté překvapení. Vše bylo vytištěno, svázáno a expedováno do obchodů během pouhých dvou dnů, abychom minimalizovali riziko, že ji tajné služby objeví a zastaví. Výtisky jsme rozeslali do několika zemí coby právní pojistku a zajistili jsme, aby se o knize nikde nepsalo dříve, než se dostane na pulty knihkupectví. Pak jsme tu časovanou bombu odpálili.

Z článku Nickyho Hagera pro německý magazín Telepolis, 2000

O ECHELONu, systému, který umožňoval odposlouchávat bezdrátové telekomunikační spoje po celém světě, i smlouvě UKUSA se vědělo už delší dobu. Vůbec poprvé se o ECHELONu zmínila pracovnice firmy Lockheed Margaret Newshamová, když v roce 1988 zveřejnila informaci o cílených odposleších některých senátorů které pomocí systému prováděla NSA. Následné vyšetřování potvrdilo, že možnost globálně sledovat a odposlouchávat konkrétní osoby je součástí základních funkcí systému ECHELON.

Nicky Hager v Evropském Parlamentu v roce 2001

Nicky Hager v Evropském Parlamentu v roce 2001

Další podrobnější informace o jeho existenci přinesl v článku „Někdo poslouchá“ (Somebodys Listenting) v New Statestman v témže roce (12. srpna 1988) britský novinář Duncan Campbell. Popsal v něm projekt P415, na němž spolupracovaly vedle NSA také britská GCHQ a australské, německé, japonské a dokonce i čínské zpravodajské služby. ECHELON byl v Campbellově článku zmiňován jen jako jeden z projektů, který běží na základně v Menwith Hill, nicméně byly zde první zmínky o tom, že počítačová síť ECHELON umožňuje vzdálené monitorování a analýzu komunikace a automatické sledování klíčových osob, slov (v psané komunikaci) nebo telefonních čísel, bez možnosti mít přesnou kontrolu nad tím, kdo je sledován a odposloucháván – a to včetně sledování a odposlechu občanů, politiků a firem přímo ve Velké Británii a USA.

Pak už jen ticho

Kniha Nickyho Hagera nabídla v tomto směru mnohem víc. Podařilo se mu nejen zmapovat, kdo pracuje pro novozélandskou CGSB (a jak rychle agentura co do počtu zaměstnanců rostla), ale také oslovit některé z nich a získat podrobné informace o jejím fungování i o tom, jak pracuje a je řízen ECHELON a jaké jsou jeho možnosti. Tajná síla (Secret Power) se stala chvilkovou senzací se dvěma dotisky, přesto Hagerově „časované bombě“ trvalo několik let, než doopravdy vybuchla.

Pak, po několika dnech fantastické popularity, kniha přestala veřejnost zajímat. Média o ní přestala psát stejně rychle, jako začala. Zpravodajské služby a vláda se rozhodly nepokoušet se její další šíření zastavit – nejspíše proto, že všichni měli ještě v živé paměti, jak se z knihy Spycatcher stal bestseller právě proto, že se ji snažili v Británii zakázat. Zvolili proto decentnější taktiku a knihu prostě ignorovali. Vláda se k ní odmítla vyjádřit a několik konzervativních sloupkařů, například bývalí zaměstnanci tajných služeb působící nyní v akademické sféře, prostě napsalo, že v ní není nic převratného. A poté už jen ticho.

Z článku Nickyho Hagera pro německý magazín Telepolis, 2000

Je otázkou, jak by se situace kolem odhalení ECHELONu odvíjela dál, nebýt článku, který Hager napsal počátkem roku 1997 pro americký magazín Covert Action Quarterly – zatímco kniha se ECHELONu věnovala v širších souvislostech všech aktivit GCSB, článek byl výhradně o něm. Popisoval, jak systém funguje, jakou míru cílení a automatizace sledování a odposlechu i vzdáleného ovládání a přenosu dat mezi jednotlivými pracovišti umožňuje.

Evropská zpráva

Článku si všiml Steve Wright z nadace Omega, který v té době připravoval zprávu „Hodnocení technologií politické kontroly“ (Appraisal of Technologies of political control) pro Evropský Parlament. Jeho zpráva se věnovala řadě oblastí včetně vězeňských systémů, zbraní pro potlačování demonstrací a kontrolu davů, vyšetřovacím a mučícím metodám a ve své úvodní části také novým trendům, inovacím a vývoji v oblasti odposlechových technologií. Byly to pouhé dvě strany – 19 a 20, které konečně odpálily časovanou bombu odjištěnou Nicky Hagerem o necelé dva roky dříve.

Wright totiž bez obalu a stručně shrnul vše, co je na ECHELONu podstatné – počínaje jeho historickým pozadím ve smluvě UKUSA a technickými možnostmi odposlechu, které nabízejí například nové digitální protokoly typu CCITT (ISDN), přes obecný popis možností ECHELONu (filtrování komunikace pomocí slovníků a klíčových slov) až po podobné aktivity a projekty, které v této oblasti startují v rámci EU. Wright také zdůraznil, že v případě ECHELONu i utajených aktivit v EU jsou cíle prakticky výhradně nevojenské a nad jejich aktivitami neexistuje prakticky žádný legislativní či demokratický dohled.

Pamatuji se, jak mi jednoho dne v lednu 1988 začal zvonit telefon. Po několik týdnů mi pak bez ustání volali evropští novináři a ptali se na podrobnosti. Všechen následný zájem přišel jen díky té zprávě. Rok a půl poté, co zprávy o mé knize zmizely, zejména díky vypočítanému mlčení na straně (novozélandské) vlády, se z ECHELONu stala díky zprávě Evropského Parlamentu konečně oficiální záležitost.

Z článku Nickyho Hagera pro německý magazín Telepolis, 2000

UX DAy - tip 2

První z velkých odhalení

Podrobné odhalení ECHELONu bylo vyvrcholením první etapy provalení o globálním sledování. Ta začala v roce 1972, když Perry Fellwock v časopise Ramparts poprvé promluvil o NSA a smlouvě UKUSA. O deset let později vyšla kniha Jamese Bamforda The Puzzle Palace, která poprvé popisovala NSA a její aktivity podrobněji. Bylo to ale až odhalení ECHELONu, systému, který na konci 90. let dokázal monitorovat nejen telekomunikační satelity, ale podle některých odhadů až 90% internetové komunikace, jež veřejnosti poprvé otevřelo oči. Přesto ještě v květnu 2001 popírala americká vláda jeho existenci.

ECHELON byl ale také začátkem – vstupem do nové éry sledovacích programů, systémů a projektů MINARET, SHAMROCK, PRISM, Carnivore, MYSTIC a řady dalších. Jistě se k nim i k podrobnějšímu popisu ECHELONU dostaneme v některém z následujících dílů.

Odkazy

Byl pro vás článek přínosný?