Proč se má vyplatit vývoj pro Linux?

Nutné zlo

Velká většina výrobců softwaru – a máme tím na mysli výrobce softwaru, který se označuje jako komerční, nebo výdělečně míněný – o existenci Linuxu jako operačního systému ví, v zásadě s ním dovede pracovat, ale své produkty pro něj nevyvíjí. Pokud je Linux přece jen podporovaným operačním systémem, je to mnohem častěji u serverových částí produktů, než u klientských aplikací.

Samozřejmě, že existuje mnoho výrobců softwaru pro Linux, a to zde vůbec nehovořím o individuálním vývoji, a o projektech na nekomerčním základě, kteří na Linux přinášejí mnoho funkcionality softwaru z Windows. Nedovedou však přitáhnout zájem profesionálních dodavatelů. A ti jsou nezbytně nutní pro to, aby se Linux přinejmenším na desktopech stal skutečně plnohodnotným systémem a reálnou alternativou. Samozřejmě, že ve světě otevřených systémů existují i profesionální dodavatelé, ale jejich množství je ve srovnání s těmi ze světa systému Microsoftu velmi nízké. Kromě toho i mnoho dodavatelů, kteří sami sebe deklarují jako multiplatformní, bere stále ještě svou podporu Linuxu jako víceméně okrajovou záležitost. Jsou-li pak skutečně konfrontováni s požadavkem pro něj vytvářet klientský software, berou jej často jako nutné zlo. To se následně projevuje na kvalitě a na mnoha dalších faktorech.

Linux se musí vyplatit

Nadpis tohoto odstavce zcela záměrně parafrázuje jedno velmi staré heslo bojovníků proti kriminalitě mládeže. Jak je možné, že se tvůrcům komerčního softwaru vyvíjet pro Linux nevyplatí? A co lze udělat pro to, aby se tento stav změnil?

První a zásadní argument nechuti softwarových výrobců standardně podporovat Linux je nasnadě. Tento operační systém využívá ve srovnání s Windows zlomkové množství uživatelů (odhady se liší a pohybují okolo 2–3 % u uživatelských systémů připojených k internetu, kde jsou vůbec měřitelné). To samo o sobě není tak veliký problém jako skutečnost, že různé distribuce Linuxu jsou relativně roztříštěné a (ve srovnání s Windows) vzájemně málo kompatibilní. Řešení tohoto problému je především otázkou dohody předních dodavatelů, společností RedHat, Novell, Mandriva a také společností udržujících významné nekomerční distribuce – Debianu, Canonical a dalších a zcela mimo šíři pohledu středních a menších dodavatelů.

Samotná nízká penetrace Linuxu v pracovních PC a dalších zařízeních ovšem nemusí být nutně na škodu, pokud si uvědomíme dvě věci. Především, ne vždy se používaný software přizpůsobuje operačnímu systému. Část uživatelů počítačů Mac si je vybírá proto, že pro ně existují unikátní kreativní aplikace, případně jejich mnohem výkonnější verze, než z prostředí Microsoft Windows. Linuxu takové aplikace chybí, což ale neznamená, že nemohou existovat – k jejich tvorbě zatím chybí motivace.

Druhý efekt se podobá prvnímu, ale volba použitého systému v jeho případě neleží na straně uživatele softwaru, ale přímo u jeho tvůrce. V běžném životě se můžeme setkat se stála stoupajícím počtem víceméně jednoúčelových zařízení založených na architektuře PC. Internetové a informační kiosky, chytré prodejní automaty, jukeboxy a další. V mnoha z nich jsou využívány Windows ne proto, že by to bylo ekonomičtější z hlediska vývoje nebo provozu ale výhradně ze zvyku. Operační systém je u těchto zařízení nezbytností, ale naprostá většina jeho vlastností zůstává nevyužita z prostého důvodu – proto, že fakticky je dané zařízení používáno jen s jediným programem, speciální aplikací nebo webovým prohlížečem.

Problém migrace

Linuxu by velmi pomohlo, kdyby jej začali více využívat dodavatelé jednoúčelových zařízení. Jeho využití v nich je nejlogičtější (bez problémů s volbou konkrétního OS, aplikace je konkrétnímu systému přímo napsána) a představuje nemalou finanční úsporu. Jediným problémem může být v tom případě psychologický blok ze strany samotných tvůrců, respektive jejich zvyk pracovat v jiném prostředí. Stejně tak uživatelé stanic pracujících se zakázkovým softwarem by mohli profitovat z výhod otevřené platformy, pokud by ovšem vývoj pro ni nebyl z hlediska zákazníka problematičtější a dražší, než pro majoritní Windows. To se týká zejména zařízení, která jsou kromě účelu, pro nějž je software vyvíjen, používána standardně jako webové klienty, multimediální (tzn. multimédia přehrávající) zařízení, nebo PC určená k práci s e-maily a dokumenty – což kancelářské stroje obvykle jsou. Pro uživatele je ale přechod na cokoli jiného, než je majoritní platforma, často stěží představitelné již z psychologického hlediska, a „obtíže“, které mají s vývojem pro Linux dodavatelé softwaru, toto jen potvrzují. Využití Linuxu se tak stává problémem – i když jím není.

Co s tím?

Existuje několik cest, jak udělat Linux zajímavý pro vývojáře komerčního softwaru. Velmi by pomohly výrazné kroky ve vývoji projektu Mono, ale také třeba kdyby se potvrdilo, že Wine 1.0 je skutečně plnohodnotnou implementací API Win32. Pomohla by větší informovanost vývojářů a zejména výrobců informačních kiosků o tom, že (a kolik) mohou ušetřit volbou alternativního operačního systému, a to zejména v případě, že jsou současně autory softwaru pro svá zařízení.

Cestě komerčních aplikací – a následně i uživatelů – k Linuxu by napomohlo ukončení falešného šíření představ, že vše, co je Linux, je zadarmo a takřka anarchistické. Že se s tímto operačním systémem šíří vlastní kultura, či spíše pseudokultura zasahující a postihující všechny jeho uživatele. Pomohla by také prezentace Linuxu ne jako „alternativy“ k Windows, ale jako plnohodnotného systému, který je schopen s nimi spolupracovat i poskytnout srovnatelné funkce bez nich. Pomohla by jeho propagace samotnými tvůrci jako garanty vývoje, a nikoli jako posly svobody.

Pokud nebude Linux systémem atraktivním pro komerční software, nebude atraktivní pro většinové uživatele. Existují lidé, kteří si takovou atraktivitu ani sami nepřejí, ale obávám se, že ti by nejraději zůstali spolu se svým systémem minoritou jen proto, aby se měli čím odlišovat.