V podstatě s vámi souhlasím, ale:
1. Jazyky nejsou ani tak o náročnosti nebo inteligenci, ale o tom, kdo a na co je potřebuje. „Klasický“ programátor má jiné nároky a řeší jiné úlohy než profesor matematiky. Vy (možná neúmyslně) zavádíte pro jazyky jakousi stupnici, zatímco ve skutečnosti se jedná o škálu. Jinak řečeno, ve vašem podání je možno jazyky seřadit podle inteligence programátora. Žádné takové řazení zde ale není a jakýkoliv pokus o něj vyvolává právě takovéto hádky. I s OCaml pracují cvičené opice.
2. Lambda kalkulus má (asi i oprávněně) velmi špatnou pověst a funguje jako rudý hadr na býka. Ačkoliv nepochybuji o tom, že se jedná o výbornou věc, v programování využití nemá. Znám řadu lidí, co programovali roky v (Auto)Lispu, OCaml nebo Haskellu. Ale co to je Lambda kalkulus nevěděli a ke své práci to nepotřebovali. A když se podíváte na historii funkcionálních jazyků, poměrně brzo si všimnete, jak to s tím LK vlastně je. Zkráceně, pánové zjistili, že když budou programovat právě tímto způsobem (dle LK), pak budou mít ty programy řadu výhod. A tak byly navrženy jazyky, jejichž konstrukce kopírují LK a tudíž mají všechny ty „úžasné“ vlastnosti. A tak tu máme funkcionální jazyky, které fungují a dobře se v nich programuje určitý druh úloh. Stačí znát syntax jazyka, zažít si pár příkladů a pak můžete být produktivní. Znalost LK k tomu vůbec nepotřebujete.
