No, i kdyz nejsem fanousek funkcionalniho programovani, tak striktni vyhnuti se vedlejsim efektum (jako to dela Haskell) ma velke vyhody, protoze to dovoluje kompilatoru staticky analyzovat kod velice hluboko, a optimalizovat kod zpusobem, jakym to zadny clovek nedokaze (nebo o to nestoji, kvuli citelnosti).
Pokud ovsem funkcionalni programovani zustane na nizsi urovni nez teto, pak snazit se o ciste funkcionalni programovani (napr. nepouzivat iteraci misto rekurze) je podle me zcela zbytecne.
Navic, jsem pragmatik, a myslim si, ze optimalizace, ktere dokaze Haskell pomoci staticke analyzy, by bylo mozne v nefunkcionalnim programu dosahnout pomoci analyzy dynamicke.
