Jeste lepsi je strojovy kod.
Napr. na Z80 se dala udelat instrukce "nastav n-ty bit bajtu na jednicku", i kdyz procesor umel jen instrukce typu "nastav 4. bit bajtu na jednicku".
Protoze cislo bitu bylo jako bitove pole v opkodu instrukce, clovek si ho spocital, pouknul na adresu do kodu (SamoModifikujiciSe Kod (TM) ) a nechal probehnout. A vyhnul se tak zdlouhave a pokazde jinak trvajici smycce.
Kdyz clovek pouziva asm a abstrahuje od strojoveho zapisu instrukci, nevsimne si takoveto vyhodne vlastnosti strojoveho kodu.
Strojovy kod ma take tu vyhodu, ze se vyvojar nemusi rozmyslet, zda pouzije GAS nebo NASM. Zapis je zde jen jeden - ten uvedeny v datasheetu od procesoru :)
Názor k článku
Programujeme v jazyce Assembler v Linuxu: Úvod
Clock (neregistrovaný)
2. 7. 2004 11:56
