PROTECT IP Act: konec svobodného internetu?

Jistě není bez zajímavosti, že podstatně více pozornosti se dostává legislativnímu návrhu SOPA (o kterém jsme psali nedávno), které je zaměřeno především na americký internet a další subjekty poškozuje jen tím, že na ně z USA nebude možný přístup či nebudou moci využívat jejich služeb. „Doplňkový“ návrh PROTECT IP Act míří zatím na celý globální internet. Dnes se naskýtá otázka, jak se k němu legislativci vlastně postaví, když je již téměř jisté, že lokálně orientovaná SOPA nebude přijata, nebo alespoň ne v té podobě, jak ji známe dnes.

Kurnik SOPA, neco tu PIPA

Jde v zásadě o přepsanou verzi nepřijaté normy CIOCA, která byla zamítnuta v roce 2010 a jejímž cílem byl boj s padělaným zbožím. Sledujeme tak další pokračování toho, jak se legislativa USA snaží vypořádat s problematikou ochrany duševního vlastnictví a ochrany autorských práv. O tom, že zákonodárci stále nedokázali překročit industriální rámec uvažování směrem k informační společnosti, netřeba pochybovat. Slova amerického prezidenta ohledně nesouhlasu s uvedenými normami se s velkou pravděpodobností týkala také PIPA, ale je otázkou, do jaké míry na ně budou senátoři slyšet.

Významné americké společnosti jako AOL, eBay, Facebook, Google, LinkedIn,  Mozilla, Twitter, Yahoo! či Zynga na návrh reagovaly otevřeným dopisem, ve kterém uvádějí, že:

„Podporujeme deklarované cíle navrhovaného zákona – poskytnout další nástroje pro boj se „škodícími“ zahraničními weby, které porušují copyright či podporují padělatelství. Návrh je ale bohužel napsaný tak, že i ty internetové a technologické firmy v USA, které řádně dodržují zákony, vystaví novým a neurčitým formám odpovědnosti, riziku nových žalobních nároků, a uloží jim i nové technologické povinnosti, vyžadující monitorovat celé weby.“

V tomto kontextu je jistě dobré připomenout, že pro řadu společností by monitorování celých webů, o kterém se zde hovoří, znamenalo buď úplný konec nebo alespoň vážné problémy. Příkladem mohou být zdroje či reference na Wikipedii či tlačítka Like u Facebooku.

Návrh zákona představil 12. května 2011, senátor Patrick Leahy. Dle odhadů by měl federální vládu přijít na 47 miliónů dolarů do roku 2016. Autoři předpokládají, že tyto náklady budou kompenzovány zvýšenými příjmy za legální prodeje, o čemž lze ale přinejmenším pochybovat.

Obsah zákona

Návrh zákona označuje za nelegální nejen distribuci nelegálních kopií či padělků, ale také šíření anti-DRM technologií. Zákon jako takový nařizuje provozovatelům webů, aby užili všech dostupných technických prostředků proto, aby našli případný závadný obsah a urychle jej odstranili. Mělo by jít přitom nejen o odstavení jedné problematické stránky, ale celé domény. Zatím není jisté, jakým způsobem by se postupovalo u služeb jako je Blogger, kde za jednotlivé domény nesou zodpovědnost jejich majitelé. Jde tedy přechod od pasivního postoje k aktivnímu vyhledávání nelegálního obsahu.

Cenzura v podání Wired

Tím ale záměr zákona nekončí. Silně se dotýká DNS, které nebudou smět obsahovat adresy na problematické servery. V tomto kontextu se hovoří o největší cenzuře internetu v jeho dějinách. Existují dokonce plány na vybudování alternativní sítě, která by měla fungovat přes satelity. Otázkou je, do jaké míry jde o možné řešení – finanční nákladnost podobného projektu by byla ohromná. Na snahu o blokování stránek na úrovni DNS se váží ale také bezpečnostní problémy nebo otázka, jak přimět alternativní DNS, aby se nařízení amerického úřadu podvolily. Existuje dokonce doplněk pro Firefox MAFIAAFire Redirector, který těchto serverů využívá.

V neposlední řadě je zde uveden požadavek na vyhledávače,  které jsou povinné odebrat nebo zakázat přístup na internetové stránky spojené s doménovým jménem uvedené v rozsudku nebo alespoň zajistit, aby nefungoval jako URL odkaz.

Bude muset i Google cenzurovat?

V zásadě nikdo příliš neví, jakým způsobem by se prakticky navržené změny mohly projevit, ale je zřejmé, že se míjí účinkem. Navržená opatření by mohla znamenat buď naprostou totalitu a nesvobodu informací (z tohoto důvodu proti nim protestují například Reportéři bez hranic, HRW a další podobné organizace) nebo nebudou účinná téměř vůbec.

Lze navíc očekávat, že by se první případy staly součástí sporů, které by řešil nejvyšší soud a možnost konfliktu normy z ústavou není dle řady odborníku nulová. Osobně se domnívám, že pokud by došlo k příliš restriktivnímu výkladu norem, dojde k jejich zrušení soudem, takže k reálné vážné změně v oblasti svobody slova a přístupu k informacím nakonec dojít nemusí.

Epilog

Osobně se domnívám, že jde o jednu z klíčových norem, které se snaží vytvořit funkční rámce na ochranu autorských práv, ale mimořádně nešťastným způsobem, ze kterého nakonec nemusí profitovat ani společnosti, které na jeho přijetí mimořádně tlačí. Z velkou pravděpodobností schválena nebude, ale to jen otevře prostor pro vypracování návrhu, který bude integrovat PIPA a SOPA s drobnými úpravami a to nejpozději příští rok.

Ať již dopadne schvalování normy jakkoli, je zřejmé, že se ukázalo několik zajímavých aspektů celé problematiky. Společnosti jako jsou PayPal, Facebook či Google jsou schopny identifikovat společného nepřítele a táhnout za jeden provaz. Druhým zajímavým poznatkem může být, že začínají vznikat plány k alternativnímu internetu – ať již založeného na jiné infrastruktuře, nebo alespoň na vlastních DNS. 

Třetím pak fakt, že americká legislativa si s celým problémem neví příliš rady a její návrhy působí spíše dojmem pokusných balónků vyvolávajících diskusi. A konečně za čtvrté je zde jednoznačný fenomén občanské společnosti na internetu – ať již formou petic či akcí proti firmám, které za PIPA stojí.