Původně linuxové programy?

V těchto chvílích mluvíme o tzv. portaci. Mnohé programy totiž původně vůbec nevznikly jako multiplatformní. V době, kdy je jejich tvůrci vytvořili, na to ani nebyly uzpůsobeny. Není totiž mnohdy ani jednoduché převést aplikaci z jednoho operačního systému na druhý. Předem upozorňuji, že se tento článek může v některých chvílích zdát zaujatým, budu se však snažit o maximální vyváženost.

V současné době mezi sebou vedou tuhý boj dvě platformy – Linux a Windows. Tvůrci některých aplikací přišli na to, že je pro ně výhodné vytvářet aplikaci tak, aby bylo možné vytvářet verze pro oba systémy. Cest, jak to udělat, je několik. Hodně často se využívá, že se aplikace napíše v programovacím prostředí, které je možno využívat ve všech zmiňovaných platformách (např. Java). Daná aplikace se pak spouští přímo na hostitelském systému bez nutnosti nějakých úprav. Pokud se zvolí možnost vytváření specifických verzí pro daný systém v tzv. binárním tvaru (tj. přímo spustitelném), obnáší to preciznější práci programátora, který musí psát jaksi „nadsystémově“, tj. bez vazby na konkrétní postupy či knihovny dostupné jen a pouze v daném operačním systému. Snahou samozřejmě je, mít zdrojový kód co nejvíce shodný na všechny platformy. Existují pak postupy, jak např. na Windows vytvořit a zkompilovat jednak nativní aplikaci, ale zároveň i verzi např. pro Linux.

Vezměme to popisně a přímo na konkrétním příkladu. V lednu 1996 se objevila první veřejná verze grafického editoru GIMP. Byla určena jen a pouze pro Linux. Až teprve v roce 2000 (v prosinci) se objevila verze 1.2, která umožnila běh GIMPu i na Windows. A právě linuxový původ je uživateli Windows GIMPu nejvíce vytýkán. Hlavním zdrojem svárů je jeho celkem nestandardní rozhraní, hlavně vzhledem k celkem standardnímu vzhledu aplikací ve Windows. GIMP má implementovánu politiku mnoha oken, kdy v jednom najdete nástrojové okno, v dalším parametry nástrojů a ve třetím je vlastní obrázek. Tato roztříštěnost (mimochodem zcela běžná v rozhraní MacOS) je pak pro některé naprostou překážkou. Nutno přiznat, že začátečník má z toho hlavu opravdu zamotanou, ale po několika letech používání musím říci, že mi jeho styl opravdu vyhovuje a má něco do sebe. Tento nástroj mne v určitých kruzích pasuje na „podivného linuxáka“, který nic neví o moderních zásadách uživatelského rozhraní.

Vžijte se do role zelenáče, ten si spustí aplikaci, o které toho moc neví a navíc má ještě odlišný vzhled. Buď to hned vzdá a začne kolem sebe dštít oheň a bude nadávat, nebo si na ovládání zvykne. Je to v podstatě obtížné. Vývojáři se bránili, ale poslední dobou se proslýchá, že se v nové verzi budou nějaké úpravy.

Občas také zaslechnete stesky, jak je rozhraní jiné aplikace – OpenOffice.org – nepřívětivé. Hodně uživatelů si však neuvědomuje, že OpenOffice.org je open source odnoží komerční aplikace StarOffice, která pro změnu vznikla na Windows. Není to tedy nějaká „linuxová“ vymyšlenost. Je to kancelářský balík, který měl být alternativou k rozšířeným MS Office. Tou se skutečně stal, ale spousta uživatelů si jej automaticky spojuje s Linuxem, protože pro něj je to vlastně jedna z nejpoužívanějších aplikací svého druhu.

Vraťme se zpět k aplikacím z linuxového prostředí. V Linuxu pracuje velké množství grafiků. Zjistilo se, že pro něj neexistuje žádná dobře použitelná aplikace pro tzv. DTP. A tak světlo světa spatřil program Scribus. Jedná se o velmi propracovaný program svého druhu, který se v mnoha ohledech může rovnat se svými komerčními souputníky. K dokonalosti mu občas něco chybí (a najdou se zlé jazyky, které tvrdí, že se to nikdy nezmění), ale troufám si tvrdit, že uživatelská základna se rozšířila až poté, co se objevila verze pro Windows. První verze se ukázala v červnu 2003 a skoro za dva roky přišla Windows verze. Vývojáři to lakonicky komentovali tím, že v té době se na diskuzních fórech začaly objevovat dotazy, jak Scribus nainstalovat na Windows, což se dříve nevyskytovalo. Zvyklosti Windows uživatelů jsou poněkud jiné. Většinou platí, že linuxoví uživatelé jsou zvyklí číst dokumentaci a až pak se teprve ptát, windows uživatelé tento návyk nemají. Pokud to nejde snadno naklikat, ptají se. Občas se řídí heslem „Selže-li vše, je zapotřebí si přečíst návod k použití.“

Příkladem aplikace, která je velmi úspěšná v Linuxu a byla portována na Windows, kde však moc velkou díru do světa neudělala, je Mplayer. Je to multimediální přehrávač, který nepotřebuje doinstalovávat doplňky pro přehrávání všelikých formátů, neboť je již všechny obsahuje. Když řeknete Mplayer a mluvíte s linuxovým uživatelem, pravděpodobně bude vědět, o co jde. Když mluvíte s windowsákem, patrně nebude vědět, i když má třeba open source software v oblibě. A když se podíváme mimo programátorský svět, nabízí se hra Frozen Bubble. Na Linuxu je celkem populární, ale její Windows port tak známý není.

Pak existuje řada aplikací, které byly již od počátku vyvíjeny jako multiplatformní, ale použití aplikace na jedné platformě je dominantní. K těmto aplikacím si dovolím zařadit Skype (telefonování přes internet zdarma), Wink (program na tvorbu video tutoriálů) nebo i třeba zmiňovaný OpenOffice.org (kde Linux vede). Nezdráhal bych se jmenovat i web server Apache v kombinaci s databázovým serverem MySQL a skriptovacím jazykem PHP. Všechny tyto aplikace existují ve verzích pro obě výše zmiňované platformy. Ovšem na jedné z nich se používá opravdu masivně, zatímco na druhé je buď stranou zájmu nebo není tak úspěšná. Příkladem neúspěšné linuxové aplikace může být i Nero, což je vypalovací program. Ve Windows světě je tato vypalovací utilita jednoznačně nejpoužívanější, ale linuxovou verzi dnes už nikdo nepoužívá, i když existuje. Totéž je třeba programátorské prostředí jazyka Delphi, portované na Linux jako Kylix.

Samostatnou kapitolou jsou aplikace původně vzniknuvší pro Windows, ale svou slávu si spíše užívají v Linuxu. Sem bych zařadil třeba Mozilla Firefox a Mozilla Thunedrbird (původně Mozilla Suite, ještě předtím Netscape Navigator). A v podobných příkladech bych mohl pokračovat dále. Článek měl ukázat, že ne vždy je vše úplně tak jasné, jak se na první pohled zdá a že vzájemná provázanost aplikací a různých systémů je mnohdy větší, než si můžete (či chcete) připustit. A také zde zůstává známá pravda, že všichni kopírují od všech.