Recenze Mandrake 9.2 (1)

Nedávno za mnou přišel Karel celý zničený a říká: „Už toho mám dost!“
„Co se děje?“,ptám se. „Antivirové programy už používám, a přesto se mi viry pořád vrací.“ A já na to: „To je jednoduché. Prostě začni používat…“¹

Mandrake 9.2 GPL Set

Osoby a obsazení:

Produkce: pevný disk Maxtor 32049H2 20GB. Větší nepotřebuji.
Zvukové efekty: Gravis Ultrasound PnP. Kultovní klasika na sběrnici ISA
Vizuální efekty: NVidia Vanta 16MB. No a co?
Public Relations: RealTek 8029 (NE2000 PCI)
Herečka na konci kariéry: HP 8100 Series CD Writer Plus
Mladý talent: Teac 52× CD Writer CDW552E
Scénář: Tiskárna Canon S600. Sice drahá, ale na druhé straně pomalá.
Režie: Intel Celeron Pentium II 466/66 Mhz

Recenze linuxových distribucí se velmi liší od recenzí Windows. Každé nové vydání operačního systému Windows je výsledkem několika let soustředěné práce programátorů, grafiků a tvůrců dokumentace. Je ohlášeno a vychvalováno oddělením PR Microsoftu mnoho měsíců dopředu a očekáváno s velkým napětím celou veřejností. Je to zkrátka významná a ojedinělá událost a Windows je centrálně řízený výrobek. Eric S. Raymond by řekl, že je to katedrála.

Kdežto linuxové distribuce vydávají desítky různých firem a stovky nadšenců; to znamená, že nový Linux můžete mít každých 6 měsíců, když používáte jednoho dodavatele, nebo každý týden, když mezi nimi budete surfovat. Vydání nové verze je proto vcelku méně významná událost. Důležitější je ale to, že dodavatel linuxové distribuce má pod kontrolou jen malou část obsaženého softwaru. Většina softwaru pochází od nezávislých programátorů a každý z nich si stanoví čas vydání svého příspěvku do Linuxu. Představte si to jako obrovský kotel, ve kterém se vaří mnoho různých jídel najednou. Dodavatel linuxové distribuce není hlavní kuchař, nýbrž pouhý číšník. Má naběračku, kterou v určitém okamžiku ponoří do kotle a vyloví část jeho obsahu. Někteří dodavatelé/číšníci věnují velkou pozornost obsahu naběračky a vyhodí nedovařené kousky jídla. Jiní jsou méně pečliví. Dodavatel/číšník pak obsah naběračky:

• naaranžuje na talíř (rozmístí na CD),
• doplní přílohu (přidá instalační nástroje)
• okoření (vytiskne dokumentaci)…

… a úkolem recenze je posoudit, jak se mu tyto tři úkoly povedly.

Francouzská firma MandrakeSoft, která letos zápasí o finanční přežití navzdory tomu, že Linux Mandrake dlouhodobě patří mezi nejpopulárnější distribuce Linuxu (viz DistroWatch), vydala verzi 9.2 nejprve jen pro (platící) členy MandrakeClubu. Česká společnost QCM po dohodě s firmou MandrakeSoft přinesla tuto verzi na náš trh už nyní a poskytla ji k recenzi. Její úsilí už bylo odměněno ziskem Křišťálového disku na letošním Invexu.

Mandrake 9.2 GPL Set se dodává ve formě příručky zatavené ve fólii. Po roztržení fólie v knize objevíte čtyři CD. První tři jsou standardní Mandrake 9.2, jak je dnes dodáván členům MandrakeClubu a jak bude za měsíc dostupný zdarma všem. Čtvrté, tzv. Bonus CD, je unikátní příspěvek firmy QCM. Příručka je originální český výtvor a má 136 stran našlapaných užitečnými informacemi. Doporučená cena Mandrake 9.2 GPL Setje 361 Kč.

Těžce nabyté zkušenosti mě naučily provádět první instalaci s minimálním nastavováním; věnovat velké úsilí výběru balíčků je nevděčná práce, když se instalace sesype v poslední třetině. Abych mohl jednoduše ukládat screenshoty, provedl jsem první instalaci pomocí programu VMware uvnitř staršího Mandrake Linux 9.0.

Minimální instalace

Po zapnutí PC mě instalační CD uvítalo černou obrazovkou s hlášením „ISOLINUX 1.76 Mandrake Linux Copyright © 1994–2002 H. Peter Anvin, boot:“ Pan Peter Anvin samozřejmě není držitelem autorských práv k Mandrake Linux, spíše bude autorem linuxových zavaděčů SYSLINUX. Musím zdůraznit, že s touto instalační obrazovkou se běžně nesetkáte (pozn. red.: Já ji tedy znám z RedHatu celkem důvěrně –Johanka); VMware emuluje základní videokartu VGA, takže tato instalace Mandrake probíhala v 16 barvách. Instalace se po chvíli automaticky rozběhla bez jakékoliv intervence. Po několika hlášeních (spouštění jádra, detekce sériových portů) se objeví první obrazovka, vyžadující naši pozornost: výběr jazyka. Nevadí, že její nadpis zůstal nepřeložen („Please choose a language to use“) – ale je škoda, že i nápověda pro tuto obrazovku zůstala v angličtiněi po­té, co klepnete na Česky. A dvakrát škoda, protože je v ní upozornění, že po instalaci lze změnit jazyk příkazem localedrake. To je docela cenná informace, zvlášť když provozujete server bez grafického režimu, a tudíž nebudete používat elegantní Mandrake Control Center. Kromě výběru jazyka lze po klepnutí na tlačítko Advanced zvolit Unicode, ale informace o Unicode jsou opět jen v angličtině. Dynamická změna jazyka na této obrazovce by prospěla. Skutečnost, že Unicode je schováno za tlačítkem Advanced, naznačuje, že Mandrake nemá velkou důvěru v tuto funkci.

Po klepnutí na tlačítko Next se ocitáme v českém prostředí. Před námi je licence a můžeme ji přijmout, nebo odmítnout. Nemůžeme si ji ale přečíst! Pouze první a poslední odstavec licence jsou česky… Následuje přímočarý výběr typu myši s možností si ji vyzkoušet. Přesněji řečeno s povinností si ji vyzkoušet, protože na tlačítko Další nelze klepnout, dokud nezkusíte rolování kolečkem myši. Pak instalátor vyzve k výběru jedné z předvolenýchša­blon pro nastavení oprávnění k souborům. Zároveň máme určit administrátora bezpečnosti – na obrazovce ani v nápovědě ale není napsáno, k čemu to bude sloužit. Česká příručka zachraňuje situaci: jedná se o e-mailový alias pro zasílání výkazů o kontrole oprávnění a bezpečnostních problémech.

Všechny obrazovky instalátoru jsou vybaveny českou nápovědou, V instalaci se (až na ojedinělou výjimku) nelze pohybovat zpět. To je škoda a mělo by to být v budoucnosti napraveno.

Rozdělení disku instalátor navrhne několika metodami (Použít existující oddíly, Smazat celý disk…), ale raději zvolte Vlastní rozdělení disku – když pro nic jiného, tak proto, abyste se potěšili velmi příjemným ovládáním programu DiskDrake. Navíc je zde kvalitní nápověda. Trochu zamrzí, že v nápovědě k DiskDrake je zmíněna volba Průvodce, ale tato volba v programu DiskDrake neexistuje.

DiskDrake lze sice přepnout do expertního režimu, ale prakticky ve všech situacích postačí jeho základní režim. Zatímco v základním režimu se velikost oddílů nastavuje šoupátkem (sliderem), v expertním zadáváte megabajty číselně – a přitom odhalíte menší chybu instalátoru: nefunguje klávesa Backspace. To bohužel platí v celém instalátoru.

Po potvrzení zápisu tabulky rozdělení disku začne instalátor okamžitě formátovat diskové oddíly. Proč raději nepočká na výběr balíčků, zadání kořenového hesla a ostatní nastavení a neprovede vše naráz? Mandrake nám trochu windowsovatí: instalátor nejen zde, ale i na dalších místech nutí uživatele, aby čekal na dokončení operace, místo aby se vše nejprve připravilo a pak instalace proběhla na jeden zátahbez nutnosti zásahu uživatele. Velice nepříjemný krok zpět!

V Mandrake 9.0 bylo možné už při instalaci vytvořit zašifrovaný souborový systém. V recenzované verzi se mi to nepodařilo; sice bylo možné nastavit příznak encrypted pro soubor /etc/fstab, ale bez jakýchkoliv informací, zda to povede k vytvoření loopbacku a zašifrování disku. Samotné vytvoření loopbacku lze v nabídce provést, nicméně není tam uvedeno, k čemu je to dobré. Pokud lze touto cestou vytvořit zašifrovaný souborový systém, obávám se, že se o to pokusí jen malé procento začátečníků.

Formátování disku proběhne za pár sekund i pro velké disky a následuje výběr balíčků pro instalaci, srozumitelně rozdělený do skupin. U každé skupiny je stručný popis… až příliš stručný. Potřebná velikost diskového prostoru se přepočítává on-line.

Pokud nechcete vybírat celé skupiny, lze použít výběr jednotlivých balíčků, pro první nástřel jsem ale dal přednost minimální možné instalaci. Minimální instalace zabírá 168MB. V nabídce existuje ještě tzv. Opravdu minimální instalace (opravdu se tak jmenuje…), která zabírá jen 65MB a neobsahuje nástroj urpmi.

Kopírování balíčků začne ihned po klepnutí na tlačítko Další, a trvá a trvá a trvá… místo, aby se provedlo na jeden zátah na úplný závěr instalace. Nepsal jsem to už náhodou? Píšu to tu znovu, protože tento zpátečnický krok nemůžu strávit.

Pro minimální instalaci je potřeba jen jedno CD, což je chvályhodné. Výzva pro zadání hesla uživatele root bohužel nekontroluje kvalitu hesla… ať žije bezpečnost. Dokonce lze zadání hesla přeskočit a mít superuživatele bez hesla, aniž by instalátor aspoň upozornil, že je to nebezpečné. Má MandrakeSoft jasno, kdo je jeho cílová uživatelská skupina? Některé části instalace dokazují, že mu jde o linuxové začátečníky… pak by zde ale mělo být varování a kontrola na triviální hesla. Jiné části instalátoru i samotného systému naznačují, že se Mandrake soustředí na dosti zkušené milovníky polárních ptáků…

Přes tlačítko pro pokročilé nastavení je možné zapnout ověřování hesla pomocí LDAP, NIS a dokonce i přes domény Windows. Pak lze přidávat běžné uživatele. Tento krok je nepovinný. Ani tentokrát neprobíhá kontrola na kvalitu hesla. A opět se instaluje několik balíčků, včetně jazyka Perl (!!). Pochybuji že by Mandrake Linux mohl fungovat bez Perlu; vždyť všechny drak nástroje jsou v Perlu. Tak proč jej neinstalovat zároveň s ostatními balíčky? Volaly mi Windows 95, že protestují proti vykrádání svých chyb…

Zajímavé je, že Mandrake nabízí možnost přihlášení vybraného uživatele automaticky, tedy bez zadávání jména a hesla (po nabídce na vytvoření běžných uživatelů). Ověřil jsem, že tato možnost opravdu pracuje, jak má. Vhodné pro uživatele, kteří mají dobře fyzicky zabezpečený počítač. Pro notebooky naopak velmi nevhodné.

Po tradiční volbě umístění zavaděče (LILO) následuje obrazovka s přehledem prozatím všech provedených nastavení. Grafické prostředí bylo v minimální instalaci „nenastaveno“ (jako na obrázku níže). Po klepnutí na tlačítko Nastavit se bez varování začnou instalovat balíčky pro grafický režim (XFree). A to znamená, že můj původní úmysl provést minimální instalaci je ztracen.

Logicky se pokračuje volbou grafické karty. Jako na houpačce se Mandrake rozhodl tentokrát potěšit a automaticky nabídnul „VMware virtual card“. Super. Nicméně vzápětí vyskočí dialog s otázkou „Které XFree byste chtěli použít?“. Obávám se, že tato otázka je pro nováčka poněkud nesrozumitelná. Ke vší hrůze ani nápověda neobsahuje pro a proti těchto variant (XFree verze 4.3 a 3.3.6). Stejně je ostuda, že máme 4.3 a pořád ještě musíme nabízet 3.3.6, ale Red Hat při instalaci aspoň vysvětluje rozdíl mezi nimi.

Po volbě XFree se instalují další balíčky s vybranou verzí XFree a pak se instalátor zasekne na modré obrazovce a zůstane tuhej jak žádnej druhej, což je – jak to jenom říct šetrně – pikantní. Hlavně kvůli té modré barvě.

Nicméně neklesejte na mysli, je to jenom VMware. Po restartu jsem se dostal do systému a hned jsem se porozhlédl po nástrojích drak*. S nelíčeným překvapením jsem shledal, že některé nainstalované nástroje nefungují. A buďme zcela konkrétní: drakTermServ, drakfloppy, drakperm a draksecnefungují kvůli chybějícím knihovnám. A to je trapné. Zajímavé anomálie se objevily i u dalších drak nástrojů:

• drakedm: po zvolení OK se program zasekne a musí být shozen z jiné konzole.
• drakgw: Nefunguje tlačítko Zrušit na úvodní obrazovce. Program je nutné zabít.

Tak ještě honem zkontrolovat soubor passwd: obsahuje jen 16 systémových uživatelů, což svědčí o vcelku střízlivém výběru – potřebujeme ale opravdu ještě uživatele uucp?? Shadow passords byly instalovány automaticky, a to je správný krok. Škoda jen, že Mandrake dovoluje zadávat triviální hesla nebo je rovnou vynechávat. To jsou paradoxy…

V příštím dílu opustíme bezpečné zázemí VMware a provedeme základní instalaci naostro, s grafikou a se všemi hejblátky.

1Pokud jste rozumní a nedíváte se na televizi, musím objasnit, že tento dialog je parodií na šampon Head&Shoulders proti lupům. Parodie jsou zákonem povolené a nevyžadují svolení držitele autorský NO CARRIER.