Red Hat 7.2 - další krůček k dokonalosti

Patrně největší inovací verze 7.2 je začlenění žurnálového souborového systému ext3 do distribučního jádra. V novém RedHatu tak můžeme používat už druhý žurnálový ss – vedle ReiserFS, který se objevil již v předchozí verzi RH a který je dosud jediným žurnálovým ss přítomným v „oficiálním“ jádře. Ext3 je tedy novátorským příspěvkem RedHatu, a že se nejedná o plané plácnutí do vody, je zřejmé už z chování instalačního programu, jenž vám sám nabídne převedení všech diskových svazků na ext3 s nápadným doporučením, abyste tak učinili.

Ext3 není radikálně novým souborovým systémem, jako byl ReiserFS, ale jen rozšířením tradičního ext2 právě o žurnálovací schopnosti. Se svým starším kolegou je také obousměrně kompatibilní, tzn. že jeho svazky můžete připojovat i jako ext2 a plynule přecházet mezi oběma verzemi bez nutnosti zdlouhavého převádění dat. Ext3 se navenek projevuje pouze přítomností souboru .journal v kořenovém adresáři. Kromě toho může být žurnál umístěn také na jiném logickém nebo fyzickém disku (což je vlastnost, kterou například ReiserFS nemá).

Přítomnost Ext3 v distribuci je tak trochu kontroverzním krokem. Jde o novinku, která na jedné straně slibuje zvýšení bezpečnosti vašich dat, ovšem připusťme, že bezvýhradně bude „posvěcena“ až přítomností v oficiálním kernelu (ext3 je zatím pouze v -ac větvi kernelu). Je to tak trochu začarovaný kruh, protože zkušenost SuSE s ReiserFS ukazuje, že cesta do linusových jader může vést právě přes „sbírání ostruh“ v distribucích.

Dalším podobně kontroverzním příkladem je gcc verze 3. S překladačem si RedHat užil své už v loňské distribuci RH 7.0. Tenkrát se v RedHatu rozhodli reagovat na neutěšenou situaci s vývojem gcc zařazením nestabilní verze 2.96, obohacené o několik desítek záplat. Sklidili však snůšku kritiky ze všech stran, neboť velké množství tehdejších programů nebylo možné přeložit a jejich kód bylo nutné vyčistit a přizpůsobit pro potřeby nového překladače. Dnes, kdy je k dispozici oficiální verze gcc 3.0, řada autorů zpětně docenila odvážný krok RedHatu – programy uzpůsobené pro 2.96+ většinou nemají potíže ani na 3.0. Přesto zůstává hlavním překladačem gcc 2.96–98 a sekundují mu z čistě historických důvodů kgcc (egcs 1.1.2) a zbrusu nový gcc3 (3.0.1).

Tam, kde bych novátorský přístup uvítal nejvíce – v jádře – se naopak RedHat drží při zemi. V distribuci je verze 2.4.7 a čistě z bezpečnostních důvodů nalezneme na FTP také update na 2.4.9. Tady měli v RH trochu smůlu. Pár týdnů před uvedením distribuce totiž vyšla verze 2.4.10, obsahující radikální update, který výrazně zlepšil zacházení jádra s virtuální pamětí. Tento problémem, projevující se tak, že při menší velikosti alokovaného swapu docházelo k nezvykle vysokému využití virtuální paměti s možností jejího přeplnění, sužoval všecha starší jádra řady 2.4 už pěknou řádku měsíců.

Stejně tak se tvůrci distribuce nešťastně minuli s novou Sambou. Verze 2.2.1a, která je na CD, je sice kvalitativním vylepšením oproti 2.0.x, ovšem upgrade na novější verzi 2.2.2, která odstraňuje většinu chyb, by byl velmi žádoucí. Doufejme, že se s ní co nejdříve setkáme v updatech.

S novějším jádrem bezprostředně souvisí i podpora většího množství hardwarových zařízení, zejména síťových karet a USB periferií. Vyzkoušel jsem zkusmo připojit několik USB zařízení (konkrétně tiskárnu, digitální fotoaparát a myš s kávesnicí) a ve všech případech jsem byl spokojen. V mém subjektivním minitestu kompatibility tedy nový RedHat obstál na jedničku.

Pro uživatele na desktopech mohou být nejpádnějšími důvody k updatu distribuce nové verze prostředí KDE (2.2), Gnome (1.4) a systému XFree86 (4.1.0), což jsou komponenty, jejichž přenos do starších verzí je poměrně obtížný. Zejména uživatelům KDE lze upgrade vřele doporučit, protože nové KDE je nepochybně tím nejlepším, co je možné v současnosti na linuxovém desktopu mít. Značného zlepšení se dostalo zejména programům ze skupiny KOffice (KWord, KSpread, …), které ve mně čím dál tím víc probouzejí naději, že přijde den, kdy pro plnohodnotné kancelářské využití Linuxu nebudeme potřebovat těžkopádné obludy typu StarOffice. Nové XFree86 zase podporuje o fous více grafických karet, a ty stávající fungují zase o fous rychleji.

Naopak vývoj Gnome 1.4, stále RedHatem preferovaného desktopu, se mi zdá v poslední době jakoby utlumený, resp. možná se jeho důraz až příliš přenesl na „střevní“ komponenty, čímž začíná ztrácet na kompaktnější a vizuálně zajímavější KDE. A to i přesto, že bývaly doby, kdy byla situace právě opačná.

To Mozilla 0.9.2 a Netscape 4.78 už tolik radosti nepřinášejí, protože většina z nás už stejně nějaký ten pátek používá novější a výrazně stabilnější verzi 0.9.5 a úplně všichni už zoufale čekáme na 1.0.

Tradiční novinkou každé distribuce je bohatší sada grafických konfiguračních nástrojů. Stojí za zmínku, že RedHat postupně upouští od preference nástroje „linuxconf“ a jeho místo začínají zaujímat uživatelsky přítulnější jednoúčelové programy pro Xka. V téhle verzi se například nově setkáváme s programem „User manager“ pro správu uživatelských účtů, utilitou „neat“ pro základní nastavení sítě atd. Tomuto přístupu snad každý, kdo kdy zápasil s „linuxconfem“, může jen zatleskat, ovšem sem tam se nějaká ta chyba v logice najde. Například jsem zcela nepochopil smysl nástroje bindconf coby nadstavby nad konfiguračním souborem DNS serveru bind. Chápu opodstatnění grafických programů, které začátečníkům usnadnují konfiguraci modemu, tiskárny, zvukové karty a jánevímčehoještě. Ale kdo z nich proboha potřebuje vytvářet na svém desktopu zonové soubory pro DNS?

       

Potěšující maličkostí je nový zavaděč grub, který nabízí několik velice příjemných vlastností (např. sám si načte konfiguraci i jádro ze souborového systému) a v neposlední řadě i skvěle vypadá. Možnost používat standardní lilo je samozřejmě zachována.

Co napsat na závěr? Verze 7.2 je nepochybně podařená distribuce. RedHat si udržel pověst novátora se všemi výhodami s toho vyplývajícími. Konec konců nikdo nás nenutí používat nové prvky jako třeba ext3 nebo gcc 3.0, vše je jen otázkou volby. Pro nové instalace jej tedy mohu bezvýhradně doporučit. Upgrade se však vyplatí především uživatelům desktopů, pro servery nepředstavuje nijak zásadní inovaci.