Reportáž: RMS v Praze

Celá akce se konala 11. května od 14 hodin. Do Prahy jsem vyrazil dřív, abych všechno stihl. Kolem třinácté hodiny jsem už pobíhal pod Václavákem a hledal Karolinum. Budovu jsem našel podle mapky na pořadatelském webu poměrně snadno. Vstoupil jsem tedy dovnitř a zeptal se postaršího pána v uniformě (pravděpodobně vrátného), jestli jsem správně a kam mám vyrazit dál. Pán se několik dlouhých desítek sekund koukal do nějakých lejster a pak řekl: „Jo, Stallman, ten tu bude ve dvě.“ a poslal mě kamsi dozadu.

Po několika zkouškách pokus-omyl jsem se opravdu dostal na správné schody a vystoupal jsem až do přednáškového sálu. Organizátoři slibovali orientační šipky, ale já jsem žádné nenašel. Je to možná taky tím, že jsem do sálu vstoupil o třičtvrtě hodiny dříve, než jsem měl.

Uvnitř postávali dva pánové a vedle nich několik beden s kabeláží, o které jsem se později dozvěděl, že na druhém konci ukrývá sluchátka. S pány jsem se dal do řeči (stihli jsme pomluvit i Martina Kyselu, který u sebe měl seznamy účastníků, ale nebyl přítomen – ubytovával Richarda).

To už ale pomalu začali přicházet další návštěvníci a všechno se začalo rozbíhat. U vchodu se objevila hromádka knih s názvem „ABC práva Evropských společenství“, která byla k dispozici zdarma. Je to poměrně zajímavá a poučná literatura o tom, jak to chodí v EU, kdo s kým, co a kdy a podobně.

O několik chvil později se v předsálí objevil i stoleček se slibovanými tričky. Samozřejmě jsem si jedno rychle za 250 Kč koupil. Za chvíli se u nich stála slušná fronta.

Sál se začal pomalu plnit a dorazil i Martin, který mi oznámil, že Richard je tady, je v pohodě a přijde až na svou přednášku, takže na patnáctou hodinu. Sál už byl slušně zaplněn a úderem druhé hodiny odpolední nastoupil Štěpán Kasal, představil pana Hartmuta Pilche z FFII a začala první přednáška. Pan Pilch se příjemně rozpovídal o historii patentů tak, jak je dnes známe, o složitých zákonech, nesmyslných rozhodnutích a vychytralých kličkách, kterých využívají právníci k prosazení „práv“ svých zapatentovaných klientů. Vyprávěl o historických pohnutkách, které vedly k dnešní situaci, jež možná vyústí k legalizaci softwarových patentů v Evropě.

Zajímavá přednáška utekla jako voda a přišla krátká přestávka, během níž přišel zbytek organizátorů v čele s Richardem Stallmanem. Ten se posadil, otevřel notebook a začal pracovat. Po chvíli se objevil Štěpán Kasal a Richarda uvedl. Nastala malá výměna mikrofonu, po které nás Richard svou krásnou angličtinou vyzval: „Kdo mě neslyší, ať zvedne ruku!“. Poté, co se všichni zasmáli, ale ruce zůstaly dole, Richard plynule navázal na předchozí přednášku a začal vyprávět o nebezpečích, které pro nás sofwarové patenty přinášejí. Zmínil se o lobby velkých společností majících tisíce patentů (jmenoval IBM, Microsoft a další) a také o tom, jak je dokáží zneužít.

Hovořil o cross-licencích, které umožňují IBM využít cizích patentů ve svůj prospěch, a tím také zbořil mýty o tom, že patenty chrání malé firmy a jednotlivce před pohlcením velkými megakorporacemi. Popsal situaci, která dnes běžně nastává, kdy za „vynálezcem“, který má patent, přijde například IBM a řekne: „Váš patent se kříží s těmito našimi patenty. Licencujme jej společne a my na to zapomeneme.“. Nakonec Richard zvážněl a řekl, že my máme, na rozdíl od USA, šanci s celou věcí něco udělat. Musíme se jí proto chopit a komunikovat s vládou a našimi zástupci v EU, abychom dosáhli svobody a nezávislosti pro náš software.

Richard je velmi schopným řečníkem a umí skvěle zaujmout publikum a dobře argumentovat pro svou věc. Přednáška se příjemně poslouchala a troufám si říct, že spousta zajímavých momentů byla zachytitelná jen v originále (líbil se mi skvěle se bavící Honza Houštěk). Já jsem sluchátek nevyužil, ale podle reakcí těch několika lidí kolem mě nebyl překlad žádná sláva. Ale jistě pomohl.

Po přednášce následoval blok dotazů, které doplnily dané téma. Na konci nám byla přečtena petice pro českou vládu a dostali jsme možnost ji podepsat. Zájemců bylo opravdu mnoho.

Při odchodu ze sálu pak byla k dispozici krabice s cédéčky české distribuce DaNiX, do níž si mohl každý „hrábnout“. Díky Davidovi Pravcovi si tedy řada lidí odnesla svou distribuci. Já jsem si ještě nechal Richardem podepsat koupené tričko (doufám, že tam ta fixa vydrží). Po uvolnění sálu se novinářská část vydala do konferenční místnosti, kde proběhla tisková konference. Ta se sice značně protáhla, ale dala všem dostatek prostoru položit své otázky. Pořídil jsem její nahrávku a článek s překladem vám přineseme v blízké době. Těšte se na něj!

Pan Pilch a Richard se střídali v odpovědích a ve chvílích „volna“ Richard otevíral svůj notebook a pracoval. Bylo vidět, že je velmi aktivní (celou dobu popíjel Pepsi) a snaží se toho stihnout co nejvíce. Po tiskovce byl tudíž už velmi unaven, takže na osobní rozhovory nezbyl čas. Přesto se mi celá akce líbíla. Nějaké otázky jsem položil a díky úzké skupině novinářů se z tiskovky stala příjemná debata, ve které se ozvala řada zajímavých myšlenek.

Po tiskovce jsme se ještě stihli s Richardem vyfotit:

a pak nám už popřál své „Happy Hacking!“ a odešel.

Byla to hodně zajímavá akce, chtěl bych touto cestou poděkovat všem zúčastněným, organizátorům a popřát jim hodně zdaru. Doufám, že to nebyla poslední akce svého druhu.

Všichni se rozprchli a my jsme zůstali s Davidem Pravcem. Zašli jsme si sednout, napít se něčeho osvěžujícího (dal jsem si Sprite – nemyslete si) a povídali si o nové distribuci, kterou připravuje.

Pak jsme odešli do metra a vydali se domů. Pokračovali jsme v debatě o serverech, když jsem si všiml kluka, který seděl opodál a četl si ve skriptech s provokativním nápisem: MS Office XP. Upozornil jsem na to Davida, který se bez mrknutí oka sehnul do krabice, vytáhl dva DaNiX-y a začal se prodírat davem. Byl jsem tak překvapený, že jsem zapoměl fotit. David k němu přišel, chvíli mu něco povídal, pak mu dal cédečka a vrátil se. Kluk jenom zamrkal, poděkoval a bylo.

Tahle na první pohled humorná historka mě přivádí k myšlence, jestli David tímhle gestem neudělal za ten den pro svobodný software víc než kdokoliv z nás.

---

Mediální dodatek od Dana Ohnesorga: Přestože Martin Kysela pozval novináře ze všech českých novin, proběhla akce bez většího zájmu médií. Je téměř příznačné, že pokud pomineme přísně odborně zaměřené webziny, měla o akci zájem jen česká redakce BBC a německý Süddeutsche Zeitung, tedy v zásadě zahraniční média.

O to více, a příjemně, překvapila Česká televize, která nejen natočila reportáž z přednášky samotné, ale pozvala RMS na rozhovor do pořadu Události, komentáře. Jako jediná pochopila, že do Prahy přijíždí významná, celosvětově známá osobnost.