Hlavní navigace

Salix, distro pro líné slackery: Skype a hardwarové drobky

27. 11. 2014
Doba čtení: 14 minut

Sdílet

Minulý díl jsme věnovali menším úpravám prostředí, aplikacím a hlavně webovému prohlížeči Pale Moon v Salixu. Dnešní a poslední díl bude věnován instalaci a zprovoznění aktuální verze Skype a několika složitějším, ale často nutným operacím, se kterými je možné se setkat při instalaci na různé HW sestavy.

Dnes zahájíme článek opět trochu složitější úlohou, což bude instalace aplikace Skype. Většina těch, kteří Skype využívají asi už ví, že došlo k ukončení podpory starších verzí 4.2, což se projevilo zákeřným způsobem: Skype dost často odmítal připojení k účtu, aniž by o tom vydal nějakou rozumnou zprávu. Já sám ho už hodně dlouho nevyužívám, ale mám pár lidí, kterým jsem instaloval různé distribuce i verze Windows. Jednu reinstalaci Skype 4.2 → 4.3 už mám za sebou na Salixu 13.37 a v nejbližší době mě to samé čeká na Salixu 14.1. Docela jsem se s tím potrápil, takže si myslím, že se to do tohoto článku sluší podrobněji popsat a okomentovat.

Rovnou zájemcům napovím, že Skype v repozitářích Salixu ani Slacku není a bude nutné ho instalovat přes SlackBuilds. Jako první krok se tedy podíváme na příslušný web: Skype na SlackBuilds/

Už se to probíralo mnohokrát při diskusi o nové verzi a zde to máme potvrzeno: verze Skype nad 4.3 už ke své činnosti potřebuje a vyžaduje systém PulseAudio. Pokud se podíváme i na něj, tak zjistíme ještě další závislosti: speex a json-c: Pulseaudio na SlackBuilds

Pokud tedy prohledáme databázi Gslapt, tak zjistíme následující:

  • žádná stopa po Skype
  • to samé platí o PulseAudio
  • speex – je k dispozici a dokonce instalovaný – obrázek první
  • json-c – je k dispozici, ale musíme ho instalovat – obrázek druhý

Nyní si otevřeme Sourcery a zkusíme najít chybějící aplikace. Výsledek je následující:

  • balíček pulseaudio je přítomen, ale není instalován – viz třetí obrázek
  • balíček skype je zde ve verzi 4.3.0.37 a dle očekávání není instalován

Asi se to může zdát nelogické, ale já začnu ukázkovou instalaci právě tímto balíčkem. Proč to tak je vysvětlím za chvíli, i když mnozí asi tušíte, že to moc dobře nedopadne… Ale nevadí, označíme balíček skype a spustíme jeho instalaci. Velmi rychle naše snažení zbrzdí chybové hlášení, které je vidět na pátém obrázku a které se dožaduje frameworku Qt. To je jedna z ukázek toho, o čem jsem už mluvil: SlackBuildy ne vždy řeší automaticky potřebné závislosti (a to jsem se schválně díval na web a žádná zmínka o Qt tam není!). Dobré ale je, že na to alespoň upozorní následně a řekne si, co chce a potřebuje. Ale nebudeme zoufat, otevřeme Gslapt a zkusíme najít příslušný balíček a také ho instalovat. Byla nalezena verze 4.8.5, která přidává ještě součásti databázového serveru MariaDB – viz šestý obrázek.

Vzhledem k velikosti balíčků to chvíli trvá, ale nakonec proběhne instalace úspěšně – viz sedmý obrázek.

Nyní tedy zavřeme chybové hlášení a spustíme instalaci Skype znovu. Na osmém obrázku vidíme, že je situace o něco lepší a Sourcery má dokonce chvályhodnou snahu o automatickou instalaci balíčku pulseaudio. Budeme mu tedy důvěřovat a akci spustíme. Velmi rychle se ale ukáže, že důvěra byla přinejmenším předčasná – viz chybové hlášení na obrázku číslo 9. Podle doporučení tedy zobrazíme log a na jeho konci zjistíme, že v systému chybí potřebná skupina uživatelů a dokonce si můžeme zkopírovat příslušný příkaz, který ji vytvoří – viz desátý obrázek. Otevřeme tedy terminál a zadáme příkaz:

# ~$ gksu groupadd -g 216 pulse

Následně zavřeme okno s chybovým hlášením a zopakujeme instalaci potřetí. Nyní byla akce sice o dost rychlejší, ale nikoliv úspěšná – viz obrázek 11. Tam z logu vidíme, že nám do vytvořené skupiny chybí očekávaný uživatel. Ti pozornější a znalejší si asi všimli minimálně jedné ze dvou věcí:

  1. proč to ten jouda dělá tak zbytečně složitě, když to dá rozum, že se tato chyba objeví?
  2. to si nemohl všimnout, když už na ten SlackBuild web lezl, že tam oba tyto příkazy jsou uvedené a jasně požadované?

Odpověď je jednoduchá: bylo to schválně a vedly mne k tomu tyto důvody:

  1. ne každého napadne se podívat na web SlackBuildu, když má k dispozici grafický nástroj pro jejich instalaci
  2. běžní uživatelé nejsou zvyklí luštit nějaké „tajné písmo“, co se v logu vyskytuje
  3. většinou je ani nenapadne log otevřít, protože jsou si jistí, že jim nic neřekne
  4. když si i nakrásně přečtou potřený příkaz, tak zase neví, co přesně s ním podniknout
  5. v příkazu není rootovský přístup
  6. prostě jsem chtěl ukázat, že tento způsob instalace není pro nezkušené uživatele moc vhodný

Abychom pokročili dál, zkopírujeme a provedeme příkaz pro vytvoření uživatele:

# ~$ gksu useradd -g pulse -u 216 -d /var/lib/pulse pulse

Oba příkazy jsou viditelné na obrázku číslo 12. Zavřeme chybové okno a spustíme pokus číslo 4. Nyní se už konečně rozběhne kompilace balíku pulseaudio a plynule přejde do stažení a kompilace Skype, tentokrát úspěšné – viz obrázek třináctý. Kdo chce či potřebuje, může ještě přidat balíček skype4pidgin, kde instalace proběhne absolutně bez problémů. Můžeme tedy zavřít Sourcery, Gslapt i terminál a zkontrolovat menu Aplikace → Internet, abychom zjistili, že se tam položka Skype skutečně objevila a my jí tedy můžeme spustit. První spuštění je vidět na posledních dvou obrázcích v první galerii.

Pro jistotu jenom doplním, že reinstalace Skype na Salixu 13.37 byla ještě o něco zákeřnější:

  • neproběhla automatická instalace pulseaudio
  • Skype se přesto instaloval, nechat se spustit a šlo se do něj přihlásit
  • bohužel ale nefungoval ani obraz, ani zvuk
  • při separátní instalaci pulseaudio byl problém a musel jsem ze systému přes Gslapt odstranit balíček audio serveru jack

Pak už bylo vše OK a nový Skype funguje asi 3 týdny bez protestů a stížností uživatelů. Tuto kapitolu bych uzavřel tím, že se běžnému uživateli může instalace Skype zdát složitá (a má vlastně pravdu, jednoduchá fakt není…). Podle uvedeného návodu si ale myslím, že má šanci skoro každý, kdo umí kopírovat text a mačkat Enter…

Disky a jiný hardware

Nyní bych se vrátil k poslední instalaci Salixu na již uváděný PC. Kromě jiného jsem byl požádán o vyzkoušení a případné zprovoznění PCI WLAN karty. Nevím, jak dalece to je dneska běžný kus hardwaru, ale mně se to do ruky dostalo asi poprvé. Ale řekl jsem si, že za zkoušku se nic nedá a že tedy zkusím a uvidím. Jako první jsem tedy začal zkoumat popis samotné karty a objevil, že se jedná o typ ASUS WL-138g v2: PCI WLAN adaptér

Anténka byla sice částečně amputovaná a nedala se natáčet, ale přesto jsem kartu vložil do stroje a zkusil klasicky zadat terminálový příkaz

# ~$ lspci

Výsledek byl na první pohled povzbudivý, protože systém hlásil, že vidí něco jako:

Broadcom Corporation BCM4318 AirForce One 54g

Tím pádem už bylo čeho se chytit a já mohl začít pátrat po nějakém driveru, který by kartu oživil i softwarově. Hodně návodů je na netu samozřejmě pro Debian/Ubuntu, ale nakonec se mi podařilo najít něco relevantního i pro Slackware. A pro Salix se to ukázalo ještě o něco jednodušší: stačilo otevřít Sourcery a instalovat dva balíčky: b43-firmware a b43-fwcutter. Instalace byla bez problémů a tak se odkážu pouze na první tři obrázky ve druhé dnešní galerii. Po instalaci, restartu a spuštění Wicd byla bezdrátová síť viditelná a ochotná k připojení. Pro definitivní úpravu byla postižená anténa nahrazena asi 40 cm klackem na kabelu asi 2,5 m dlouhém… Celý stroj včetně wifi pracuje už druhý týden a zatím nejsou žádné výhrady k jeho funkčnosti.

Jako poslední zde uvedu něco, co mě zanedlouho čeká, a tak jsem se na to připravil dopředu. Bude se jednat o „vytvoření“ jednoho rodinného PC z asi tří různých strojů, instalace Salixu a hlavně dělení disků. Konečná konfigurace bude mít čtyřjádro AMD, 8 GB RAM, grafika nějaká HD 66×x a disky. Rodina do toho kromě práce nechce nic investovat, takže se musí vycházet z toho, co se dá z těch stávajících mašin poskládat. Když jsem o tom přemýšlel, tak jsem dospěl k názoru, že by se taková konfigurace dala využít i obecněji. Výsledek je nakonec následující:

  • do stroje se dají tři disky
  • jeden má 160 GB
  • dva mají po 750 GB
  • na ten malý přijde systém a uživatelské účty
  • na větší se přesunou objemnější data

Sám za sebe si dovedu představit podobnou konfiguraci, ale s jednou zásadní změnou: ten malý bude SSD řekněme 120 – 256 GB a velké pak (v případě, že se budou pořizovat nově) možná mohou být i 2.5", kde bude určitě menší spotřeba, zaberou méně místa v bedně a jejich menší rychlost bude kompenzována tím, že na nich budou převážně statická data. To je ale jenom taková úvaha „co by kdyby…“

Konkrétně bude ale zmíněný PC vycházet z tohoto schématu:

  • na malém disku budou sektory boot, systém včetně home a swap
  • na oba větší se usadí mirror, nad něj LVM a na něj tři oddíly s daty pro každého člena rodiny
  • LVM je tam kvůli jednodušší manipulaci s oddíly do budoucna

To by asi z hlediska teorie stačilo a můžeme se pustit do praktické ukázky, jak tohle v Salixu realizovat. Jak už jsem zmínil, jedná se zatím o zkoušku na nečisto, takže ukázka bude z virtuálu. A abych to ještě doplnil, vytvořím ho úplně znovu a použiju verze s Openboxem. Do virtuálního stroje dám tři disky a použiju verzi pro 64-bit. Mám k tomu ještě jeden důvod: už několikrát jsem zmínil, že spokojeně svištím na Slackware. Ale po hrátkách se Salixem můžu říci, že bych si ho na svém hlavním stroji dokázal velmi dobře představit. V současné době jsem spokojený i s Awesome, takže si už ale mimo rámec tohoto článku chci vyzkoušet i pro mne velmi lákavou kombinaci Salix + Openbox v minimální formě + nejnovější verze Awesome. Zde se jenom zmíním, že se to podařilo a pouze na konci článku tuto variantu zařadím do tabulky s přehledem spotřeby paměti.

Popisovat dál virtuální stroj nemá smysl, a tak začnu rovnou tím, že pro složitější instalaci rozložení disků existují dvě základní metody: vlastní nástroje instalátoru nebo nějaká externí aplikace/distribuce. Jako první pokus jsem na virtuálu spustil můj oblíbený PartedMagic a zkusil disky připravit v něm. Mám nějakou starší, ještě neplacenou verzi a zjistil jsem dvě věci: PM neumí zdaleka všechno, co bych v tomto případě potřeboval, a hlavně jsem zjistil, že pak vůbec nenastartuje instalace Salixu. Takže zbylo jenom řešení přes vlastní instalátor. Celý postup si tedy popíšeme. Spustíme instalaci, nabootujeme standardní jádro a klávesnici necháme přednastavenou na US. Pak ale přijde další krok a to je dělení disků, které jsme popsali v předchozích dílech. Jak si asi vzpomenete, instalátor Salixu toho v tomto směru moc neumí, takže zde uděláme změnu a zvolíme možnost Exit installation – viz čtvrtý obrázek druhé galerie. Tím se dostaneme do klasické konzole a zde provedeme všechny potřebné manipulace s disky, RAIDem, LVM a oddíly. Začneme základním dělením disků pomocí příkazů

# ~$ cfdisk /dev/sda
# ~$ cfdisk /dev/sdb
# ~$ cfdisk /dev/sdc

Toto nebudu popisovat podrobněji, výsledky jsou dobře viditelné na dalších třech obrázcích (na fyzickém stroji budou hodnoty samozřejmě jiné, ale to je asi zbytečné připomínat). Menší disk je tedy kompletně připravený a dva větší jsou způsobilé pro vytvoření zrcadla (při vytváření oddílů byl použit typ oddílu FD, to jenom tak na okraj). RAID vytvoříme tímto příkazem:

# ~$ mdadm --create --level 1 /dev/md0 --raid-devices=2 /dev/sdb1 dev/sdc1

Po spuštění se objeví informace o nastavení metadat, ale nás se to netýká a tak můžeme zadat yes a pokračovat dál – viz osmý obrázek. Zdánlivě se nic neděje, tedy kromě chroupání pevných disků. Aktuálně totiž probíhá fáze synchronizování obou disků v zrcadle. O jejím stavu je možné se přesvědčit pomocí příkazu

# ~$ mdadm --detail /dev/md0

Na dalších dvou obrázcích jsou ukázky výstupu tohoto příkazu v době synchronizace a po jejím dokončení. Není asi úplně nezbytné čekat na ukončení synchronizace, ale já to dělám a nezačnu další manipulace s disky, dokud probíhá. Tímto máme vytvořený RAID1 pod označením /dev/md0 a můžeme se pustit do vytvoření LVM oddílů. Jako první musíme nad naším RAIDem vytvořit (v našem případě jeden, nad celým zrcadlem) tzv. Physical Volume a hned si zkontrolujeme, jak to dopadlo. Použijeme tedy dva příkazy:

# ~$ pvcreate /dev/md0
# ~$ pvdisplay

Výsledek vidíme na obrázku číslo 11. Nyní vytvoříme tzv. Volume group, opět pouze jednu na celém fyzickém oddílu (fyzický oddíl je /dev/md0, název VG je homedata). Použijeme dva příkazy pro vytvoření a zobrazení informací, takže:

# ~$ vgcreate homedata /dev/md0
# ~$ vgdisplay

Výsledek je vidět na dalším obrázku. Poslední, co nám ještě zbývá, je vytvoření avizovaných oddílů pro data jednotlivých členů rodiny. To zařídíme pomocí tzv. Logical Volumes, kde je možné nastavit jejich název, počáteční velikost a VG, na které se tvoří. Nakonec opět zobrazíme informace. Příkazů budou tentokrát 5, ale první tři na vytvoření LV se budou lišit pouze názvem, dva následující budou na zobrazení informací:

# ~$ lvcreate -L 5G -n Tata homedata
# ~$ lvcreate -L 5G -n Mama homedata
# ~$ lvcreate -L 5G -n Dite homedata
# ~$ lvscan
# ~$ lvdisplay

Konečné vítězství je vidět na dvou následujících obrázcích. Jsem si vědom toho, že jsem RAID ani LVM moc nepopisoval, ale to by bylo na rámec našeho článku. Informací o obojím se pro zájemce dá najít nepřeberné množství. Nyní už nezbývá, než se vrátit zpátky do instalátoru a to provedeme příkazem

# ~$ setup

To nás vrátí zase na začátek instalace, k volbě rozložení klávesnice. To potvrdíme a dostaneme se na volbu dělení disků. Zde opět jenom entrujeme a dostáváme se na volbu oddílů – viz obrázek číslo 15. Zde označíme první položku a jedeme dál. Ale ouha – objeví se jenom černá obrazovka a chybové hlášení. Naštěstí funguje stisk libovolné klávesy pro opuštění a my se dostáváme už do známých vod – nastavení swapu. To nebudu popisovat s odkazem na předešlé díly a rovnou přejdu na přípravu a formátování dalších diskových oddílů. Jak je zřejmé z dalšího obrázku, instalátor vidí námi vytvořené LV i PV. Proto klidně můžeme vytvořit a naformátovat požadované oddíly následovně:

Oddíl                   v systému             formát
/dev/sda2        /                  XFS
/dev/sda1        /boot              Ext2
/dev/homedata/Dite   /home/Data/dite        XFS
/dev/homedata/Mama   /home/Data/mama        XFS
/dev/homedata/Tata   /home/Data/tata        XFS

Na dalším obrázku pak vidíme, jak se uvedené dělení zapíše do systému. Pak už následují popsané kroky instalace: volba zdrojového média, způsob instalace (zde je změna a vybírám možnost BASIC), instalace balíčků, instalace LILO, nově je zde nastavení sítě (jednoduše na DHCP), hodiny na lokální + časová zóna Praha, česká lokalizace, vytvoření uživatelských účtů pro všechny tři členy rodiny (vyhrazeným uživatelem je otec) a nastavení zrcadla s repozitáři. Potom už jenom restart, přihlášení a start prostředí.

Na pokusném virtuálu je Openbox v minimální konfiguraci, takže je tam vlastně jenom webový prohlížeč Midori, správce souborů SpaceFM, LXTerminál, textový editor Leafpad, správci balíčků Gslapt a Sourcery a pár systémových utilit včetně viditelného FB panelu. Pro mne osobně jako základ pro vlastní potřebu velmi přiměřené a dostatečné. Na závěr dávám poslední dva obrázky, kde je vidět uspořádání uživatelských adresářů ve správci souborů.

Závěry z používání Salixu

Tímto bych považoval hlavní náplň dnešního dílu za vyčerpanou a na úplný závěr seriálu se vrátím k samotnému Salixu. Můžu po těch pár měsících, kdy jsem ho objevil a začal instalovat běžným uživatelům, říct asi toto:

  • pokud někdo provede prvotní instalaci a nastavení, práce s Salixem už je potom docela v pohodě
  • je na výběr více prostředí, takže si každý může vybrat
  • neztratil nic z toho, co se mi líbí na Slacku, naopak přinesl docela zajímavé rozšíření původních možností
  • dá se vybrat prostředí, které spolu s balíkem aplikací nijak zásadně nezatíží systémové prostředky strojů
  • vzhledem k silné vazbě na Slackware lze najít dostatek aplikací i nápovědy
  • nic v něm nechybí ani pro zkušené uživatele

A na úplný závěr se pustím do tématu, které tu přineslo v minulých článcích trochu rozporů. Využil jsem situace a vyzkoušel na virtuálních strojích kromě jiného i využití systémové paměti pro kompletní stroj (jak je to asi běžné a uživatele to zajímá nejvíce a nejčastěji). Abych alespoň částečně předešel následným spekulacím, uvedu způsob, jakým jsem k uvedeným číslům dospěl:

  1. byla instalovaná verze ISO s uvedeným prostředím (Openbox, XFCE, MATE a KDE)
  2. pro některé byla použita instalace prostředí FULL, pro některé BASIC
  3. nikde nebylo nic upravováno, přidáváno ani ubíráno
  4. po instalaci byl proveden restart a instalovány aktualizace
  5. byl proveden nový restart
  6. byla spuštěna aplikace HTop
  7. počkalo se cca 60 vteřin
  8. odečetlo se číslo, které HTop udával

Výsledky jsou následující:

UX DAy - tip 2

Verze         Instalace     Prostředí         RAM
Openbox       BASIC     Openbox             137 MB
Openbox       BASIC     Awesome             109 MB
Openbox       FULL      Openbox             180 MB
XFCE          BASIC     XFCE                190 MB
XFCE          FULL      XFCE                224 MB
MATE          FULL      MATE                211 MB
KDE       FULL      KDE komplet         436 MB
KDE       FULL      KDE neběží           302 MB
                    Akonadi, Strigi a Nepomuk

Doplním pouze jedinou poznámku na úplný závěr: při instalaci na výše uvedené PC – Salix + MATE se potvrdilo číslo z virtuálu a stroj startuje s hodnotami mezi 210 – 212 MB využité paměti.

Celý seriál bych zakončil asi jednoduchým konstatováním – distribuce Salix je určitě vhodnou a zajímavou možností i pro běžné uživatele. Kromě jiného zaujme možností instalace na různě vyspělé HW konfigurace a výběrem desktopových prostředí. Z prozatímní zkušenosti můžu opravdu potvrdit, že se jedná o velmi vhodnou variantu pro pohodlné uživatele Slackware jak stávající, tak hlavně budoucí.

Byl pro vás článek přínosný?