"..., ta druhá věta je naprostý blábol."
Zas až takový blábol to není.
Čeština - konkrétně česká gramatika, je zbytečně složitá. Y/I ve vyjmenovaných slovech je jedním z příkladů takové naprosté zbytečnosti. To mě osobně víc serou patvary přejímané z angličtiny, než spletené i/y. Gramatika je v tomto konkrétním případě, pouze jedním ze znaků, které určují význam konkrétního slova ve větě. Dalším - a podle mě mnohem důležitějším - takovým znakem je význam věty jako celku a postavením slova v dané větě. Stejně většinou při čtení nás prvořadě zajímá právě tohle, gramatická stránka je až druhořadá. (Mimo gramafašounů, kteří si takto s oblibou honí ego, a onanují nad kde jakou čárkou, a když najdou spletené s/z, nebo y/i tak si rovnou zasviní monitor...).
Napíšeš-li kupříkladu "Bil jsem tam." tak z kontextu věty a její skladby je jasné, že jsi navštívil nějaké místo, a ne že jsi se tam rval. Už jen proto, že pro vyjádření druhého významu to doslova rve uši. Pokud by jsi chtěl říci, že jsi se někde serval, pravděpodobně zvolíš formulaci asi jako "Bil jsem se tam". Význam obou vět je jasný bez ohledu na použité i/y.
Mimochodem je prokázané, že když napíšeš větu, v jejichž jednotlivých slovech zachováš první a poslední písmeno a ostatní v daném slově libovolně zpřeházíš, drtivá většina lidí je schopna text bez větších problémů přečíst. Prý je to tím, že člověk nečte celé slovo, ale jen úvodní a konečné znaky. Nevím jestli tohle vysvětlení je to nejsprávnější, ale faktem je, že to opravdu funguje...