Vlákno názorů k článku
Steve Wozniak z Apple: I, Woz. iWoz.

"Se Stevem (dovolíme si mu zde v recenzi na chvíli tykat) ..." - mam za to, ze o tykani by slo pouze v pripade kdyby jste tak mluvil k nemu, ne o nem. A i v pripade, ze by jste tedy mluvil primo k nemu a oslovoval ho krestnim jmenem, jeste stale by z toho bylo nebo nebylo tykani az podle tvaru sloves ("Steve, vidis..." vs. "Steve, vidite..."). Ale to jen tak na okraj :)

ono to neni tak, ze jedno slovo se jednou pise tak a podruhe onak, to jsou ruzna slova s ruznym vyznamem a jako takova se i jinak pisou.

ze se to musi ve skolach slozite vyucovat je tim, ze clovek umi drive mluvit nez psat a v hovoru mezi temi slovy neni zrejmy rozdil (ackoliv pri striktni vyslovnosti se ctou jinak [mě se spravne cte jako mje, atd.]). to neni problem jazyka, ale jednotlivce.

ve srovnani s anglictinou, kde ani rodili mluvci casto vubec netusi, jak se ktere slovo pise, je drobnost jako i/y, ě/je, mě/mně jenom sranda. a pokud jde o tu obecnou vyspelost, tak prave anglictina je ta primitivnejsi (otazka je, jestli je to spatne nebo dobre).

No je vidět že o angličtině a jazyce obecně víte prdlajs. Mimochodem, v angličtině si všichni vykají. A "ty" se tam píše "thou", a ne že vykání nezavedli a nezavedou, ale naopak tykání v běžné řeči opustili.

Jak se říká, "poturčenci horší Turka".

To je divné, vždyť Jaromír Jágr tady všem tyká právě pod záminkou toho, že se to naučil ve státech, tak mu to asi nikdo nevysvětlil ;) Možná bude přeci jen rozdíl oslovovat někoho příjmením (Mr. Wozniak) nebo křestním jménem (Dear Steve), ne?

On to vidí jako tykání, nicméně skutečné tykání, tj. "thou", se z angličtiny vytratilo, a je tomu už docela dlouho. Zřejmě to hodně podpořila rychlá urbanizace Anglie, případně celé Británie, mobilita obyvatel a z toho plynoucí nejistota, kdo že je ten cizinec přede mnou, kterého nechci urazit ("radši mu budu vykat"). Nakonec "thou" skončilo jako skoro až nezdvořilost (státní zástupce Sira Waltera Raleigha při soudu na počátku 17. století údajne urazil větou "I thou thee, thou traitor!", ve které je první "thou" míněno jako sloveso ve smyslu "tykat"), ač pár set let dříve žádnou konotaci neformálnosti neneslo.

Přesně tak, protože i anglický jazyk nějaké rozlišení stupňů zdvořilosti potřebuje, je české rozlišení prostřednictvím tykání/vykání nahrazeno rozlišováním (pochopitelně že ne jedna k jedné) právě tím "first name terms" (oslovování křesním jménem) versus "Mr. Smith" nebo "Sir" atp.

Pokud jsem napsal že si v angličtině všichni vykají, tak jsem měl na mysli otrocký překlad "you" jako "ty" který vede různé lidi nejen v této diskusi k tomu že tvrdí že si tam všichni tykají.

Jo, to dává smysl. Přesto se při pracovní činnosti implicitně setkávám právě s "tykáním", protože oslovení křestním jménem je běžné i od zcela neznámých lidí (např. outsourcing projektů).

Moje zkušenost je stejná... "first name" je v pracovním styku běžné. Proto jsem také psal že to není "jedna k jedné" s tím, co je u nás tykání. Není to otázka (jen) jazyka, ale i celkové kultury, která se ale přenáší i do mezinárodního prostředí pokud je angličtina pracovním jazykem. Nelze myslím říct ani nějak rozhodnout, co je "lepší", jestli naše české vykání, německé onikání a nebo anglické "first-name".

Mimochodem, v angličtině bychom si my dva v takovéhle diskusi nepochybně "first-name-termsovali", v češtině bych já osobně určitě začal automaticky vykat :)