Sugar: nenápadně důležitá revoluce v GUI

Hračka

O projektu OLPC jste již nepochybně slyšeli. Původní ideou bylo vyvinout a dovést k masové výrobě extrémně jednoduchý, odolný, laciný a přitom plnohodnotný přenosný počítač, který by zprostředkoval vzdělání, zábavu, komunikaci a internet dětem v zemích třetího světa.

Od svého prvního představení prošel projekt OLPC, přesněji řečeno jeho produkt – onen notebook – několika změnami. Týkaly se jak technického vybavení a kompozice, tak i softwarového vybavení a uživatelského rozhraní a konečně, finální ceny přístroje.

Důvodem ke změnám bylo patrně především to, že se původní představy autorů myšlenky ukázaly být příliš nadsazené a obtížně splnitelné. V současnosti se ale očekávaný dětský notebook s tolika novými a zajímavými vlastnostmi konečně dostává do masové produkce. Některými je označován za zbytečnou a hloupou věc, nicméně úspěšné dokončení projektu, respektive jeho přivedení do současného stavu, bylo možné mimo jiné i díky k tomu, že se na stranu tvůrců dal jeden z původně největších kritiků OLPC – společnost Intel. To ovšem nic nemění na faktu, že laptop je složen víceméně z „alternativních” technologií. Procesorem je AMD Geode, operační systém je vybudován na základu linuxové distribuce Fedora.

Inovace

OLPC ale obsahuje i původní technologie, které stojí za zmínku mnohem více, než jeho relativně pomalý, pasivní a maximálně odolný hardware včetně možnosti nabíjení baterie manuální cestou. Sem patří například dvourežimový displej, automatické spojování jednotlivých kusů do decentralizované bezdrátové sítě s možností distribuce konektivity k internetu a nebo uživatelské rozhraní. Právě jemu bychom se dále chtěli věnovat.

Od počátku projektu bylo zřejmé, že pro přístroj určený žáky základnách škol v Africe, není optimální žádný běžný operační systém se svým GUI. V podstatě každý systém, který se pro nový notebook nabízel (Microsoft Windows, Mac OS X – zadarmo a Linux) obsahuje vyspělé grafické uživatelské rozhraní používané běžně na stolních počítačích i na noteboocích. Avšak nasazení prakticky kteréhokoliv z nich na OLPC, respektive XO, jak se dnes sto, respektive „stosedmdesáti­dolarový” notebook jmenuje, by bylo nemožné, ať už z důvodů technických omezení hardwaru, nebo kvůli snížené ergonomii vzhledem k cílové skupině uživatelů.

Proto bylo vyvinuto zcela nové GUI nazvané Sugar (cukr). Nepodobá se příliš žádnému jinému rozhraní, pokud se na ně chcete podívat, můžete navštívit třeba online demonstraci na domovských stránkách projektu nebo jinou na eWeeku. K dispozici je také možnost lokálního spuštění demonstrace prostřednictvím aplikace VMWare Player.

Sugar je rozhraní určené dětem, poskytující co největší možnosti osobního počítače při minimálních nárocích na znalosti uživatele. Někteří lidé, kteří se k němu a k celému projektu v minulosti vyjadřovali a stále vyjadřují, mají tendenci patrně právě pod vlivem dětského určení systému docházet k závěrům, že XO je pro běžnou práci nepoužitelné. Skutečně je, ovšem pouze pro ně.

Revoluce

Ovládací uživatelské rozhraní počítačů se v průběhu posledních přibližně dvaceti pěti let vyvinulo od jednoduchých začátků do poměrně komplexní podoby, která ale v zásadě nezměnila nic na základních principech. Bez ohledu na to, zda pracujeme s Windows, s Mac OS nebo s Linuxem, základní prvky rozhraní a základní logika jeho ovládání je stejná. Díky tom je velmi snadné přejít z jednoho systému, přinejmenším pokud jde o uživatelskou práci, na libovolný jiný. XO se svým rozhraním Sugar ale přináší něco velmi odlišného. GUI je optimalizováno na své uživatele a tudíž si může dovolit některé základní mechanismy obvyklé ze „západních” systémů, popřít, byť jeho základem je Fedora.

Sugar tvoří svou vlastní mechaniku ovládání a řízení aplikací včetně API a včetně pravidel pro tvorbu aplikací, což je neomezuje jen na zabudované programy. Na první pohled bychom mohli říct, že toto rozhraní se podobá GUI speciálních aplikací, ovládacímu systému některých strojů nebo mechanismů, kde je komunikace s uživatelem jednoúčelová. Díky předchozímu a díky určení XO jako plnohodnotného počítače to ale naštěstí neplatí. A Sugar se může stát, jaksi mimoděk, přes protesty posměváčků, tvrdících, že od něčeho, co běží na Linuxu, nelze nic čekat, základem malé, ale možná že důležité změny v evoluci počítačového softwaru jako takového.

Pokud se totiž ukáže, že rozhraní spolehlivě a jednoduše funguje tam, kam je primárně určeno, totiž ve školních třídách nejchudších zemí, není důvod je nepřenést jinam. Existuje mnoho použití, kde je standardní operační systém vylepšován o různé berličky. Například pro různě tělesně či duševně postižené uživatele, pro děti, pro seniory a podobně. Tato vylepšení mají za cíl změnit mainstreamové rozhraní počítače tak, aby bylo srozumitelné pro někoho, kdo by s ním jinak pracovat nemohl, nebo aby bylo jednodušší například z důvodu časové efektivity.

Proč zde nevyužít Sugar? GUI vyvinuté v rámci projektu OLPC nic nebrání, aby bylo přeneseno právě na taková zařízení a počítače, o nichž zde byla řeč. Lze pro ně vyvíjet další aplikace a i když z podstaty věci nemůže jít o složité programy, nesmíme zapomenout na to, že většina uživatelů počítačů jakékoliv značky používá a vyžaduje pouze jednoduché funkce. Technologický prvek vyvinutý pro země třetího světa tak může pomoci právě tam, kde vznikl, tedy v „západním” světě. A není sám.

       

Podobné ambice mají i další komponenty „stodolarového” notebooku. Způsob práce s bezdrátovým adaptérem, displej a další. Jejich implementace do standardních a v podstatě běžných uživatelských zařízení může přinést zajímavé změny. V některých případech i dost podstatné.

Profesionální slepota

Lidé, kteří hledají v OLPC/XO menší laciný notebook a měří ho jen tímto pohledem, o něm neví nic. Jedna z mála velkých výhod, kterou jeho malí uživatelé mají, je, že nejsou ovlivněni západními softwarovými návyky. Díky tomu jim lze předložit něco zcela nového a například Sugar takovou novinkou je. Není to žádná hračka a méněcenný produkt. Ba naopak, svou sílu může ukázat v okamžiku, kdy se, v pozměněné podobě, objeví právě v tom světě, který se mu má někdy tendence vysmívat.