Když už jsme u tohoto typu programů, tak doporučuju podívat se ještě na rdiff-backup a Unison. Oba mají trošku jiné použití než rsync/zsync, ale mně se tyto programy docela osvědčily, tak se snad budou hodit i někomu dalšímu.
rdiff-backup – v Pythonu napsaný (tedy dobře multiplatformní) nástroj pro zálohování. Data přenáší stejně úsporně jako rsync (používá knihovnu librsync), také dokáže pracovat s lokálními i vzdálenými adresáři (nebo jejich kombinací). Provádí zálohu přesné kopie zdrojového adresáře do adresáře cílového. Pokud ale v cílovém adresáři již nějaká starší verze existuje, tak ji jen tak nepřeplácne, ale uloží si do podadresáře rdiff-backup-data/ diffy změn. Přímo uložená je tedy přesná kopie aktuálního stavu, pomocí diffů je ale možné zrekonstruovat z ní i verzi starší. Takto je to možné provádět pořád dokola, k dispozici jsou pak všechny starší verze. (Jedná se vlastně o extrémně primitivní nástroj pro správu verzí.) Co se mi na nástroji hrozně líbí je to, že aktuální kopie je vždy uložená přímo. Pokud tedy smažete ten speciální podadresář rdiff-backup-data/, tak máte úplně normální kopii adresáře, jako kdybyste data prostě zkopírovali pomocí cp/ scp apod. Nejste tedy závislí na programu rdiff-backup, data obnovíte i bez něj prostý kopírováním, nejsou v žádném speciálním formátu. rdiff-backup potřebujete jen pro (pohodlnou) obnovu starších verzí. Zadarmo také máte kontrolní součty všech souborů v záloze ( rdiff-backup si SHA-1 součty dat ukládá v tom pomocném adresáři rdiff-backup-data/), pro ověření konzistence zálohy tedy stačí spustit rdiff-backup -v /cesta/k/záloce/ a hned víte, jestli vám záložní médium tiše nedegraduje.
Unison – Skvělý multiplatformní nástroj pro synchronizaci dvou adresářů (např. na notebooku a pracovní stanici; umí pracovat se vzdáleným adresářem např. přes SSH). Data opět přenáší efektivně, podobně jako rsync. Je určený opravdu k synchronizaci dvou adresářů, které se mění oba současně a nezávisle na sobě. Při synchronizaci si data na obou stranách očuchá, porovná se svým pomocným záznamem o posledním známém stavu a uživateli navrhne co dělat (např. nové soubory z notebooku nahrát na desktop, soubory smazané na desktopu smazat i na notebooku, změny v souborech na notebooku propagovat na desktop a opačně). Typicky se pracuje interaktivně (k dispozici je textový režim a GTK GUI), takže uživatel může návrh propagace změn zkontrolovat a případně směr synchronizace změnit (nebo synchronizaci některých dat úplně přeskočit). Pokud Unison neví co dělat (např. na obou stranách se objevil nový stejně pojmenovaný soubor, ale s jiným obsahem), tak je zásah uživatele nutný (pokud nebylo dopředu explicitně řečeno, že jedna kopie je velící a použijí se data z ní). Nástroj si zakládá na bezpečnosti synchronizace, takže se např. cokoliv maže vždy až na úplný konec a po důkladném ověření, že se data opravdu přenesla správně.
