Při skupinové práci lze zase část energie (a někdy i 100 %) vyplýtvat na řešení komunikace či řešení odlišných názorů.
Obecně co jsme za 25 let viděl, tak většina projektů skončila na neshodách mezi lidmi. Na tom, že by nějaký projekt skončil z technických důvodů – to jsem ještě nezažil. A to jsem se za 25 let zúčastnil širokého spektra projektů v několika oborech a mnoha státech – od open source zdarma až po velmi placené.
Skupinová práce a týmová práce je ve větším množství případů spíše unavující, pokud nemáte jasné vymezení a jasné pravomoci. A to v případě, že po někom přebíráte projekt, kde bude ještě roky čmuchat původní zakladatel s vyššími pravomocemi – je deprimující.
Velmi zkušení lidé mají většinou také jiné nároky, než začátečníci nebo průměrně zkušení. Podle zkušeností právě ti zkušení většinou z projektů odejdou, protože je přestává bavit ztrácení času zbytečným řešením mezilidských věcí. A také proto, že je často méně zkušení nutí pracovat stylem, o kterém se sami oni přesvědčí, že je neefektivní. Ale zkušený má tuto zkušenost už za sebou – a nehodlá se v ní dále plácat. Ale prostě méně zkušení nevěří.
U skupinových týmů pak brzy začne problém – finance. Protože každý se musí nějak živit a pokud to nechcete nechat začátečníkům (což obvykle je pro projekt fatální), tak dříve nebo později každý, jako autor, začne řešit, že se musí věnovat placeným projektům nebo rodině nebo jiným věcem.
Ono to, že si kolektivně prozpěvujete neznamená, že projekt pokračuje.
V řadě projektů zkušený jedinec má mnohonásobně vyšší efektivitu než tým deseti lidí. Protože jednak má zkušenosti (a málokdy v týmu seženete deset jemu rovných lidí) a jednak protože existuje „daň a cena za týmovou práci“, tedy značná část energie se ztratí na řízení týmu, jeho plánování, koordinace, komunikaci – a také do zpvání těch kolektivních písní.
Co Vám brání si Slax forknout a dělat to stejně dobře jako autor? Nebo dejte dohromady padesát lidí a do toho.
