Tučňákologie aneb i z BFU bude Guru (2)

Jak jsme si již slíbili v minulém dílu, podíváme se dnes na prohlížeč souborů Konqueror a probereme si jeho základní funkce a schopnosti. Přestože jsme si však slíbili, že nebudeme alespoň z počátku zabíhat do přílišných podrobností, dnes se malé kapce teorie asi bohužel neubráníme.

Všechna data se ukládají do souborů a adresářů, které jsou uspořádány do souborového systému. Existuje velké množství různých souborových systémů, které se odlišují svou strukturou a přednostmi. Nejvyšším adresářem je adresář kořenový, který obsahuje několik důležitých systémových podadresářů, které se povětšinou nazývají takto:

/home        - domovský adresář jednotlivých uživatelů, sem
           ukládejte všechny své soubory
/dev         - soubory představující hardwarové součásti
/etc; /var   - konfigurační soubory
/bin         - základní příkazy systému
/sbin; /usr/sbin - příkazy pro správu systému
/usr         - uživatelské soubory a aplikace
/usr/bin     - většina systémových příkazů
/tmp         - dočasné, odkládací soubory
/opt         - větší programové balíky - například systém KDE
/lib         - sdílené knihovny

Adresářů můžete mít na disku více, záleží to jen a jen na vaší distribuci a na množství nainstalovaných programů. Jak jsem se již zmínil, všechny své soubory můžete – či přesněji řečeno musíte – ukládat do podadresáře s vaším jménem umístěného v adresáři /home.

Nejelegantnějším a nejrychlejším způsobem prohlížení souborového systému je bezesporu integrovaný prohlížeč Konqueror a spustíte jej kliknutím na ikonku domečku na pracovní ploše nebo na hlavním panelu.

Zobrazí se vám hlavní okno souborového správce – a přestože se zdá být význam většiny prvků více než dobře patrný, zkusíme si jej popsat. Tak tedy hlavní okno můžeme pomyslně rozdělit na pět oddělených sekcí. Vodorovně od titulkového pruhu tak máme menu (jehož jednotlivé položky si popíšeme vzápětí), pod ním vidíme nástrojovou lištu následovanou řádkem pro zadání adresy.

Do řádku adresy můžeme přímo psát nejen cestu v souborovém systému (zkuste zde například zadat file:/home a uvidíte domovské adresáře uživatelů), ale také adresy webových serverů (www.root.cz) nebo ftp serverů. Konqueror a jeho nástrojovou lištu však lze použít také pro přístup k síťovým diskům sdíleným na počítačích se systémem Windows. Chcete-li se k takovému počítači připojit, zjistěte si nejdříve jeho adresu (ať již jmennou, nebo přímo číselnou) a zadejte ji do příkazové lišty v tomto tvaru: SMB://jmeno_ser­veru. Po chvíli můžete být dotázáni na uživatelské jméno a uvidíte sdílené složky, se kterými můžete pracovat úplně stejně, jako by se nacházely na vašem místním počítači.

V hlavním okně můžeme vidět dvě oddělené oblasti, z nichž levá obsahuje stromový pohled na všechny složky na vašem disku a pomocí svislé nástrojové lišty lze tento pohled měnit – zobrazovat se zde mohou například naposled navštívené internetové stránky nebo třeba přehled a stav tiskáren připojených k vašemu počítači. V hlavním a největším prostoru okna se zobrazují jednotlivé soubory a složky. Pokud máte standardní instalaci prostředí KDE, zobrazuje vám prohlížeč náhledy u souborů obsahujících obrázky, internetové stránky nebo také u souborů ve formátu PDF.

Podívejme se teď na jednotlivé položky menu. V první roletě umístění můžete (popisováno odshora) otevřít nové okno prohlížeče, zkopírovat již otevřené okno, otevřít internetovou stránku (tip: její adresu lze zapsat přímo do adresního řádku prohlížeče), Dále můžete poslat buď odkaz na příslušný soubor, nebo poslat někomu přímo jej prostřednictvím elektronické pošty.

Položka Edit je druhá v pořadí. V její nabídce můžete provádět základní operace se soubory, jako jsou kopírování, přesouvání či výmaz souborů. Můžete zde také provést násobný výběr několika položek současně.

Zajímavé možnosti však nabízí položka třetí, View. Zaškrtnete-li položku Use index.html, změníte běžné zobrazení u všech složek, které obsahují tento soubor – prostě místo obyčejných ikon u obrázků si tak budete moci prohlédnout jejich galerii – jak na to, si poradíme za malou chvíli. Zde můžete také nastavit velikost zobrazovaných ikon, upravit typy souborů nebo nastavit zobrazování souborů skrytých. Nastavit můžete také vlastní obrázek na pozadí prohlížeče souborů.

Následující položky Přejít a Bookmarks jsou jednoznačné a nepotřebují příliš vysvětlování. Zato položka Tools nám to více než bohatě vynahradí – zde se 

totiž skrývají povětšinou užitečné funkce, o nichž většina začínajících uživatelů neví. První dvě položky vám umožní spustit jakýkoli program nebo okno textového terminálu, položka třetí vám umožní najít ztracené soubory. Pamatujete si, jak jsem vás slíbil radu k vytvoření vlastní obrázkové galerie? Ano, teď přichází ten správný okamžik – otevřete si některý adresář s obrázky a klikněte na položku Vytvořit galerii.

Objeví se vám názorný průvodce vytvářením obrázkové galerie. Zde zadejte titulek vaší obrázkové galerie, zadejte počet obrázků na řádek a zvolte požadované informace – ty budou zobrazeny pod každým obrázkem v galerii. Na druhé stránce je vhodné zadat cestu a název souboru galerie – zadáte-li se název index.html, nebudete se již muset dívat na ikony obrázků, ale na celou galerii; výsledek můžete vidět na posledním obrázku.