Tučňákologie aneb i z BFU bude Guru

Operační systém Linux je pro ty, kterým se podaří proniknout do všech jeho zákoutí, něčím skutečně velmi zajímavým. Tato podmínka proniknutí k pochopení se však velmi obtížně plní v případě, že začínající Linuxák nemá ve svém okolí nikoho znalého.

Znám to sám ze svého okolí, kde spousta mých známých a kamarádů s Linuxem začala, ale bohužel s ním také velmi brzy skončila. Ptáte se proč? Jednoduše proto, že jim přišel (pochopitelně ve srovnání s Windows) příliš složitý a neprůhledný. Ač nám zasvěceným se to může zdát divné, běžný řadový linuxový nováček chce se svým Linuxem pracovat a bavit se a nechce přelouskávat nejrůznější how-to dokumenty a hledat, hledat, hledat. Jak z této šlamastyky ven? Jednoduše – pomoci se pokusí tento seriál.

Oč se jedná?

Začněme nejprve tím, že si řekneme, jak bude tento seriál vznikat, co si klade za cíl a o čem vlastně bude. Tak abychom se do toho pustili, ne?

Jak již bylo možno z mých slov vytušit, je tento seriál určen především naprostým linuxovým nováčkům, kteří nevědí, co a jak. Nezačneme proto vysvětlovat Linux tak, jak je všeobecně zvykem – půjdeme na to úplně z jiné strany. Začneme totiž vysvětlením grafického rozhraní a ovládání Linuxu prostřednictvím myši, vysvětlíme si, jak pracovat ze základními programy KDE, a teprve až pak začneme s věcmi, které jsou „tam dole“ pod všemi těmi ikonkami a okýnky.

Ptáte se, proč volím tento nezvyklý postup? Odpověď je poměrně jednoduchá – začínající tučňákolog nepotřebuje znát všechny taje a zákoutí linuxového jádra a systémových služeb, stejně jako většinu motoristů při koupi jejich prvního auta nezajímají PV diagramy motoru.

Požadavky minimální

Skutečně s Linuxem teprve začínáte a chcete se jej s naší pomocí naučit? Pak budete potřebovat počítač s běžícím Linuxem – instalace některé z moderních distribucí není dnes již nijak složitá a za pomoci nápovědy poskytované instalátorem ji zvládne skutečně každý. Takže na počítači s Linuxem (může se jednat skutečně o jakoukoli moderní distribuci, na kterou narazíte, nicméně v našem seriálu budeme předpokládat užití Mandrake Linuxu 8.2) byste měli mít ještě nainstalováno grafické prostředí KDE, kterému se budeme věnovat především. Doporučuji použít nejnovější verzi 3, ovšem použít můžete i verze starší, protože změny nejsou z pohledu začínajícího uživatele příliš výrazné.

Máte-li tedy vše potřebné pěkně pohromadě, nemusí vám již nic bránit v tom, začít se učit Linux používat.

Na jediné kliknutí

Tučňákologie je krásná věda a my se budeme snažit, aby vás více než zaujala. Doufáme také ve vzájemnou komunikaci, a proto se nezdráhejte využít diskusního fóra pod každým článkem, kde se můžete ptát a svými dotazy a připomínkami tak ovlivnit další vývoj a témata. Ano, celý seriál bude – jak doufám – hodně interaktivní a jeho skladbu můžete sami ovlivnit.

A teď už dost řečí. Na začátku našeho tučňákologického maratónu se podíváme na to nejzákladnější – na pracovní plochu a panel – a poradíme si, co vše je možno nastavit.

Po zapnutí počítače a nastartování Linuxu (ano, ta hromada textových výpisů na monitoru byl start Linuxu) byste měli mít před očima přihlašovací obrazovku. Pokud jste při instalaci své distribuce zvolili možnost Spouštět X při startu, koukáte v tuto chvíli na grafickou přihlašovací obrazovku. Klikněte tedy na ikonku u svého jména, do příslušného řádku vyplňte vaše heslo a klikněte na tlačítko Přihlásit. Pokud vidíte jen textovou výzvu, napište na obrazovku své přihlašovací jméno a stiskněte Enter. Do druhého řádku zadejte vaše heslo. Pokud jste vše zadali správně, jste nyní v příkazovém řádku, odkud můžete svůj Linux ovládat. Prozatím si ale vystačíme s příkazem jediným, a ten zní startx, popřípadě startkde. Po chvíli startování byste se měli dívat na základní obrazovku systému KDE:

Ano, pracovní plocha je velmi podobná té, se kterou jste byli zvyklí pracovat doposud – na ploše jsou nějaké ikonky, ve spodní části je ovládací panel. Okno zobrazené uprostřed obrazovky je okno uvítací a při každém spuštění vás obšťastní nějakým užitečným tipem. Pokud jste skutečnými začátečníky, doporučuji nechat tuto nápovědu spouštět pravidelně. Toto spouštění však můžete i zakázat – stačí, když zrušíte zatržení u položky Show Tips on Startup v levém spodním rohu okna.

Ikonky na ploše jsou však poněkud rozházené a mají ošklivé písmo, že? Není tedy nic jednoduššího, než si jejich vzhled přizpůsobit. Klikněte pravým tlačítkem na pracovní ploše a z kontextového menu zvolte položku Nastavení pracovní plochy. Zobrazí se vám okno s nastaveními, kde po přepnutí na druhou záložku Vzhled nejdříve zrušíme zaškrtnutí volby Podtrhávat jména souborů (je to tak pohodlnější ;) a poté můžeme pod položkami Standardní písmo a Velikost písma vybrat nejkrásnější možné písmo a nastavit jeho velikost tak, aby nám vyhovovalo.

Spoustu zajímavých možností nastavení skrývá také ikonka Pozadí v levé navigační liště. Hned na první záložce lze nastavit, z jakých barev bude složena výsledná barva

vaší plochy (volby Barva 1 a Barva 2), a také způsob jejich prolínání (volba Režim). Z vlastní zkušenosti vím, že na této záložce se lze velmi dobře vyřádit a nastavit tak opravdu zajímavé barevné prolínací kombinace. Že byste však raději měli na ploše krásnou polonahou slečnu či dokonalý auťák? Není problém, protože pod záložkou Tapeta můžete zvolit některou ze systémových tapet (položka Tapeta) nebo kliknutím na tlačítko Listovat můžete nastavit svůj vlastní obrázek. Můžete si také nastavit pro každou plochu jinou tapetu – stačí pouze zvolit položku Více tapet a výše popsaným způsobem jednotlivé tapety nastavit.

Poslední položkou v levé navigační liště je Šetřič obrazovky. V rolovacím okně 

si můžete zvolit jeden ze šetřičů obrazovky a ve zmenšeném monitoru vpravo ihned uvidíte náhled tohoto spořiče. Kliknutím na tlačítko Nastavit můžete upravit jednotlivé parametry spořiče (máte-li například příliš pomalý počítač, můžete si zde pomoci) Kliknutím na tlačítko Test se zobrazí náhled na spořič na celé obrazovce – přeci jenom v miniaturním náhledu to nemusí být ono. Chcete-li použít spořič obrazovky současně k zabezpečení svého počítače, zaškrtněte volbu Vyžadovat heslo.

Jedním z nejdůležitějších prvků celého systému je ovládací panel. Tento lze pomyslně rozdělit na šest samostatných oblastí.

První část (popisována zleva) obsahuje zástupce pro rychlé spouštění programů. Odstranit zástupce můžete jeho přetažením do odpadkového koše, naopak přidání nového zástupce provedete přetažením jeho ikony přímo na panel. Vždy první ikona zleva (ozubené kolo pod písmenem K) je ekvivalentem tlačítka Start známého ze systému Windows.

Druhá část obsahuje čtyři čtverce, které jsou zmenšeninami jednotlivých pracovních ploch. Můžete na nich vidět siluety jednotlivých otevřených oken. Přepnutí na plochu provedete nejsnadněji kliknutím na její miniaturu.

Ve třetí – největší – části panelu se zobrazují náhledy jednotlivých oken. Miniaturizovaná okna se schovávají právě do této části panelu a kliknutím na jejich název je opět obnovíte.

Čtvrtá část obsahuje pouze dvě tlačítka – modrým tlačítkem zamknete svůj počítač v případě, že jej na nějakou dobu opouštíte, a oranžovým tlačítkem provedete odhlášení a vypnutí nebo restartování celého počítače.

V předposlední části panelu se zobrazují stavové ikony zvláštních aplikací – tzv. appletů. Kliknete-li na ně pravým tlačítkem, můžete si zvolit jejich funkci či je z tohoto panelu odebrat. Tato část se dá přirovnat k stavovým ikonkám zobrazovaným v systému Windows vedle hodin.

Poslední část panelu zobrazuje hodiny, které lze kliknutím pravého tlačítka myši nastavit k obrazu svému. Kliknutím levým tlačítkem zobrazíte kalendář – přehled aktuálního měsíce.

Tak, to by bylo pro dnešní díl vše – příště si pořádně proklepneme Konqueror a podrobně si popíšeme všechny jeho funkce. Vězte, že jich je skutečně hodně.