Ti překladatelé dostanou anglický text, ale nemají překládaný film. V řadě případů až z textů sami odhadnou, jestli jde o romantickou komedii nebo horror. Nevidí co má postava v ruce, neví kde se film odehrává. Samozřejmě jsou to často překladatelské rychlokvašky, a neznají reálie. Proto to vypadá, jak to vypadá.
Herci kteří dělají dubbing přijdou do studia, dostanou papír, a jedou. Cvak, „Nedáte si trochu čaje?“, cvak, „Střílej, střílej!“. Neviděli film, neví o čem je, neví v jaké situaci a s jakou intonací mluví herec v originále, ve spoustě případů překlad „nesedne do huby“ a je proto nesynchronní. Originální materiál je často dodaný ve finální verzi, takže se prostě původní dialog vždy utlumí spolu s ruchy pozadí, a pak něco pronese náš herec. Je to drsná záležitost. Herci se toho buď neúčastní, nebo se za to stydí a říkají, že to dělali jen pro peníze.
Názor k článku
Účtování aneb co důležitého se stalo v roce 2009
Lael Ophir (neregistrovaný)
---.net.upc.cz
3. 1. 2010 1:36
