Hlavní navigace

Úsvit hackerů: steganografie a kouzla s neviditelným inkoustem

12. 3. 2013
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Přestože v úsvitu hackerů měly hlavní roli technologie, matematika a na jeho samotném konci i rodicí se výpočetní technika, od starověku až po začátek jednadvacátého století byla a stále je používána jiná prostá technika spočívající ve skrývání nebo nepozorovatelném předávání vzkazů a zpráv: steganografie.
V roce 1966 uspořádala armáda Severního Vietnamu tiskovou konferenci přenášenou v přímém přenosu. Její hlavní hvězdou byl (proti své vůli) vedoucí důstojník útočné letky VA-75 Jeremiah Denton, kterého sestřelili o rok dříve nad městem Thanh Hoa v Severním Vietnamu. Při otázkách a odpovědích, týkajících se například jeho osobní podpory americké účasti na válce ve Vietnamu Denton nápadně často mrkal. Jak se záhy ukázalo, očima dívákům sděloval pomocí morseovy abecedy opakovaně jediné slovo: T-O-R-T-U-R-E – mučení. Bylo to poprvé, kdy někdo otevřeně potvrdil to, čeho se armáda a veřejnost obávaly: armáda severního Vietnamu své zajatce mučila. Byla to ale především skvělá ukázka steganografie – umění předat informaci svým lidem přímo před zraky nepřítele, aniž by si něčeho všiml.

O steganografii coby vůbec první metodě ukrývání informace při jejím přenosu či předání k příjemci jsme se zmínili již v úvodním díle našeho miniseriálu, nicméně myslím, že by byla škoda této oblasti nedat trochu samostatné pozornosti. Mimo jiné i proto, že se jedná o techniku, která byla často postavena na skvělém nápadu. Snad přitom nevadí, že steganografie čpí spíše chemií než složitými elektromechanickými soustavami či prvními počítači.

Tetovaný otrok

Vedle voskových destiček (zmiňovaných již v nejstarším příběhu o varování Demarata Řekům) znal starověk řadu dalších a někdy i poměrně bizarních metod skrývání zpráv. Řecký historik Herodotos kupříkladu uvádí příběh o zprávě vytetované na temeni hlavy otroka. Majitelem otroka byl Histiaeus (český přepis jména se bohužel nepodařilo dohledat, patrně by byl Histiáos), tyran (vládce) Milét na konci šestého století před Kristem.

Histiaeus se účastnil tažení perského krále Dareia I. proti Skytskému království. Během tažení se mu podařilo získat do správy jiná významná území, touha vrátit se do pozice tyrana Milét ale Histiaa vedla ke zosnování povstání proti Peršanům – a právě vzkaz, kterým dával příkaz k zahájení revolty, nechal vytetovat na hlavu svého otroka a poté počkal, než mu opět narostly vlasy. Plán vyšel skvěle protože král Dareios dokonce Histiaa vyslal, aby povstání, které sám zosnoval, potlačil. Jeho plán na opětné získání postu tyrana ale nevyšel a Histiaeus se nakonec přidal na stranu Řeků a v bitvě s Peršany byl zajat. Generál Harpagus se obával, že král Dareios Histiaa omilostní a nechal jej proto raději rovnou popravit a králi poslal jen jeho hlavu. Dareios přesto ve zradu Histiaa nevěřil a jeho hlavu nechal s plnými poctami pohřbít.

Neviditelné inkousty

Hlavní roli v historii steganografie ale pochopitelně nehrají zprávy vymrkané v morseovce či tetování na temeni hlavy. Nejpoužívanější metodou pro zasílání tajných vzkazů bylo psaní neviditelným inkoustem – technika používaná zcela běžně ještě během první a dokonce i druhé světové války je dodnes do jisté míry populární, ale k tomu se dostaneme až za okamžik.

Vůbec první historickou zmínku o používání (a výrobě) neviditelného inkoustu zanechal Plínius Starší, římský generál a vědec. Jeho recept na neviditelný inkoust využíval mízu z pryšce. Je zajímavé, že první zaznamenaná metoda pro neviditelné psaní a vyvolání nápisu byla chemická. Již ve starověku ale lidé objevili i dvě jednodušší metody: vyvolání nápisu teplem a nebo světlem (polarizovaným a později například ultrafialovým).

To jsou i případy neviditelných „inkoustů“, které si může vyzkoušet prakticky každý doma. Například nápis provedený citronovou šťávou lze vyvolat buď zředěným roztokem jódu (popsaný papír zmodrá) nebo teplem (popsané části hnědnou). Poměrně unikátní typ neviditelného písma uvádí ve své knize Umění Lásky Giovanni Battista della Porta – jeho recept na neviditelný inkoust kombinoval kamenec a ocet. Se směsí se následně psalo na natvrdo uvařená vejce, přičemž nápis prošel přes skořápku a byl čitelný po oloupání na uvařeném vejci.

Giovanni Battista della Porta – pro skryté vzkazy používal vajíčka vařená natvrdo

Čtyři války

Přestože neviditelný inkoust hrál významnou roli při posílání vzkazů a zpráv během první světové války, skutečný rozkvět této oblasti nastal o století dříve během americké občanské války. Britové, kteří používali jak organické tekutiny, tak speciální inkousty, označovali dopisy v rohu písmenem, které naznačovalo způsob, jakým může být písmo přečteno (F – fire, A – acid apod.). Na americké straně si vývoj nových neviditelných inkoustů objednal sám George Washington a navíc instruoval své agenty, aby neviditelné písmo kombinovali s klasickým „banálním“ dopisem nebo vzkazy psali například na prázdné listy běžně dostupných knih.

V první světové válce bylo naopak značné úsilí směřováno k vyvinutí substance, která by dokázala odhalit všechny tajné nápisy. Spojenci ji nakonec našli – byly to jodové páry, které dokázaly odhalit libovolné místo, kde se vláken papíru dotkl mokrý inkoust. Němci ale záhy přišli na fintu, jak problém vyřešit – po napsání tajného vzkazu stačilo papír na chvíli vystavit vodní páře.

Vrchol boje s tajnými dopisy pochopitelně nastal během druhé světové války (a trochu pokračoval i v období války studené). Němci kupříkladu vyvinuli inkousty v pěti stupních kvality a přidělovali je podle kvality a „hodnoty“ agentů. Pro jejich přečtení bylo třeba dodržet přesné postupy – například navlhčit papír, posypat ho práškem s naftalínem, zahřát, a vystavit UV světlu. Jiné inkousty bylo třeba speciálně aktivovat – například kapkou krve, kterou bylo třeba přidat těsně před použitím inkoustu.

A pak tu byla armáda cenzorů, kteří měli na starosti kontrolou pošty. Jen v USA jich pracovalo bezmála 15 tisíc – kontrolovali na milion zásilek denně – z těch šlo 4600 k dalšímu zkoumání do FBI a zhruba ve 400 byly nalezeny skryté vzkazy. Během studené války se dál vyvíjely nejen samotné inkousty, ale také techniky jejich „suchého“ přenosu na papír, nové typy psacích pomůcek a nosných médií – například kreditní karty, obroučky brýlí nebo párátko ve švýcarském nožíku.

Snadno dostupné

Přestože chemické směsi vyvíjené pro neviditelné psaní dosahovaly již od samého počátku vysoké sofistikovanosti, často bylo třeba hledat mnohem jednodušší a dostupnější přípravky. Například tělesné tekutiny, jako jsou sliny či moč, lze v případě potřeby využít též pro neviditelné psaní. Jistý agent MI6 dokonce ve své zprávě uvedl, že jako neviditelný inkoust použil (své vlastní) semeno, neboť nebylo snadno odhalitelné pomocí roztoků jódu a bylo doslova „snadno dostupné“.

Snadno dostupné jsou ale i další substance – zejména potraviny jako je mléko, med či cukerné roztoky. Problémem většiny typů neviditelných inkoustů je nejen snadné odhalování zahřátím či roztokem jódu, ale též fakt, že text nelze po přečtení opět vrátit do neviditelné podoby. Tento problém řeší například chlorid kobalnatý, který se po zahřátí objeví a po zchlazení opět mizí.

Vězeňská psaníčka

Neviditelná písma byla často využívána válečnými zajatci, nicméně situace se změnila poté, co vstoupily v platnost Ženevské úmluvy. Válečným zajatcům bylo garantováno právo psát domů a bylo dokonce zakázáno ošetřovat dopisy po jejich napsání například teplem a zjišťovat tak, zda v nich není ukryt i nějaký další vzkaz. Spojenci proto vyvinuli speciální papír, který dávali vězňům k dispozici – ten byl potažen práškem, který reagoval na všechny tekutiny a kyseliny zabarvením do jasně zelené barvy. Odpovědí států osy bylo vyvinutí speciálních suchých inkoustů a speciálních tajných pouzder s nimi, na což spojenci odpověděli novým papírem, schopným detekovat nejen tekutý, ale i suchý inkoust.

UV barvy a tisk

V dnešní době se neviditelné inkousty používají zejména k nenápadnému označování předmětů pomocí UV per, UV inkoust lze ale tisknout též na řadě inkoustových tiskáren a běžně je používán například jako ochranný prvek na bankovkách. Pod UV světlem ale září i řada tělesných tekutin – zejména sliny, semeno a krevní sérum.

Jeremiah Denton nakonec vietnamská vězení Hanoi Hilton, Zoo, Little Vegas a Alcatraz přežil. Byl propuštěn v roce 1973. V roce 1980 uspěl ve volbách do senátu za svůj domovský stát Alabama, o šest let později ale úspěch nezopakoval. V současné době žije v Alabamě a má hodnost admirála ve výslužbě, je mu 88 let. Video z tiskové konference v roce 1966 naleznete na YouTube.

Jeremiah Denton jako senátor za stát Alabama

Jedním z posledních zdokumentovaných případů využití neviditelných inkoustů v praxi je zatčení Ahmeda Rangzieba, člena Al-Kajdy, u něhož byl nalezen telefonní seznam psaný neviditelným inkoustem.

root_podpora

Mezi zajímavé dokumenty věnující se problematice neviditelných inkoustů, patří nejstarší odtajněné materiály CIA – zprávy z let 1917 – 18, které byly uvolněny v souvislosti se vstupem Legislativy FOIA (Freedom of Information Act) v platnost. Dohledat je můžete na stránkách CIA.

I na PC můžete využít principu neviditelného inkoustu, ovšem v digitální podobě – skrytím libovolného souboru do obrázku ve formátu JPEG.

Použité zdroje

Byl pro vás článek přínosný?