Jenže plnit kola na OCD je hloupé a somúčelné. Nezabaví to. Není to o přemýšlení, ale je to takový pokus-omyl, kde rozhoduje i to, jak se zrovna stavba zhoupne a někdy to není ani o šikovnosti, jako o náhodě. Nerozhoduje brilantní myšlenka (jako třeba v bridge builderu), ale spíš to, jestli se podařilo kolečko náhodou přesně umístit (protože tu přesnot ovlivnit nejde).
Připomíná mi to narušeného kamaráda, který hrál Dooma tak, že musel mít na hodnotící obrazovce po každém levelu všude 100 procent. Takže zatímco my ostatní jsme se hrou bavili, on hodiny a hodiny honil po levelech lahvičky se zdravíčkem, aby neměl 99 procent, ale sto. Pro stejné choré mozky je i OCD...
Názor k článku
World of Goo: netradičné puzzle
