Xfce 4.4: Malý, ale šikovný

Je to již přes 6 let, co jste si na Rootu mohli přečíst první recenzi Xfce. Jak je ze starých screenshotů patrné, Xfce má za sebou již pěkný kus cesty, ale základní myšlenka je stále stejná. Nabídnout uživateli vše podstatné v úhledném balení, ale přitom zbytečně neplýtvat zdroji.

Zkoušíme

Pokud si betaverzi Xfce 4.4 budete chtít vyzkoušet také, s největší pravděpodobností ji již najdete mezi vývojovými balíčky své distribuce. Jistou výjimkou je pak Xubuntu 6.06, které tuto betaverzi zařadilo dokonce jako stabilní desktop, což byl možná poněkud odvážný krok, ale zároveň svědčí o víceméně bezproblémovém provozu.

Osobně bych ale na zkoušku doporučil spíše připravený instalační program, ve kterém stačí kliknout několikrát „next” a za slabou půlhodinku máte zkompilováno a připraveno vše v jednom adresáři, bez jakýchkoliv zásahů do stávajícího systému. Obejdete se bez práv roota.

Co je nového?

Když se na nové Xfce koukneme pěkně od podlahy, nebo v tomto případě spíše od plochy, narazíme na ikony. Plocha Xfce je nyní podobně jako např. v GNOME ekvivalentem adresáře ~/Desktop a můžeme na ní umisťovat libovolné soubory a adresáře. Když soubory, tak tedy samozřejmě i spouštěče aplikací. Tato pro někoho jistě velmi příjemná změna do jisté míry souvisí s přepracovaným způsobem práce se soubory, kterou přináší Thunar.

Thunar

Doposud sloužil jako správce souborů program Xffm, který měl ale poněkud nezvyklé ovládání, a tak byl buď milován, nebo zatracován. Hlasy druhé skupiny byly vyslyšeny a na scénu přichází Thunar.

Thunar je z uživatelského hlediska velmi podobný Nautilu z GNOME, takže na první pohled nepřináší nic nového, ale je potřeba brát v potaz, že Nautilus je jedním ze stěžejních kamenů celého GNOME. Ten, kdo se rozhodl jej používat v Xfce, získal místo odlehčeného desktopu jen podivný hybrid, což se negativně projevilo i na ovládání.

Thunar je aplikace ve stylu Průzkumníka, který se poprvé objevil ve Windows 95. V pravé častí okna jsou soubory, které mohou být zobrazeny ve formě ikon, nebo stručného či podrobného výpisu a v levé části okna je pak navigační část, ve které je zobrazena stromová struktura nebo předdefinované záložky. K rychlé navigaci může byt použít jak klasický editovatelný řádek, tak i tlačítka odpovídající adresářům, jak je známe z Nautila od verze 2.12. Ve vlastnostech souborů je také možnost přiřadit emblémy, stejně jako v GNOME. Pokud máte rádi tento typ souborových manažerů, Thunar si zamilujete takřka okamžitě.

Thunar dostal také do vínku velmi šikovný nástroj pro hromadné přejmenovávání souboru jménem Bulk Rename.Bulk Rename si poradí nejen s běžným očíslováním, ale umí nahrazovat i konkrétní řetězce, které můžou být zadány i ve formě regulárního výrazu, změnou velkých a malých písmen či přidáváním nebo měněním textu na absolutní pozici v řetězci.

Mousepad

Docela nepříjemná byla u tak relativně uceleného prostředí absence alespoň jednoduchého textového editoru. To už nyní neplatí a součástí Xfce je editor Mousepad. Po funkční stránce toho moc neumí, jediná „nadstandardní” funkce je asi pouze počítání řádků. Na nějaké panely, nebo zvýrazňování syntaxe můžete zapomenout, ale pokud si má Xfce svou lehkost udržet, více snad ani není potřeba.

Orage

Dalším zajímavým přírůstkem je kalendář jménem Orage, který je přímým nástupcem dříve používaného programu xfcalendar. Xfcalendar umožňoval ukládání jednoduchých poznámek pro jednotlivé dny. Orange do těchto poznámek zavádí pořádek a přiřazuje jim i konkrétní čas. Událost nyní může trvat od do v hodinách, ale i přes několik dnů, nebo se může periodicky opakovat po dnech, týdnech, měsících a letech. Jednotlivým výstrahám jde i přiřadit i alarmy.

Panely

Doposud Xfce umělo pouze jeden panel a pak mělo jakousi lištu se seznamem spuštěných úloh. Nyní si jíž můžete otevřít panelů kolik chcete a libovolně je rozmístit. Panely mohou mít pevnou nebo přizpůsobivou pozici, stejně jako šířku.

Průhlednost

Zprůhlednit panel už umožňovalo Xfce v předchozí verzi, ale nastavování se provádělo pomocí konfiguračního souboru a aby se změna projevila, bylo potřeba panel restartovat. Nyní se tato změna provádí pomocí konfiguračního dialogu panelu, jak můžete vidět v předchozím obrázku u panelů. A to je teprve začátek.

Průhlednost lze nyní nastavit i rámečkům oken, podobně jako lze vidět u připravovaného OS Windows Vista. Vypadá to docela efektně a vlastnímu Xfce to na jeho lehkosti příliš neubere, poněvadž to stejně oddře X-server.

Dalším zajímavým využitím průhlednosti je použito na zobrazování oken. Typicky má aktivní okno záhlaví v jiné barvě a to je vše. S novým Xfce si můžete nechat vykreslovat neaktivní okna průhledně. Pokud máte na ploše hromadu oken a pracujete jen s jedním, je to docela zajímavá věc. Problém nastává, když je potřeba sledovat více programů zároveň a o práci v Gimpu snad už raději ani neuvažovat. Nikdo vás to ale nenutí používat, takže proč ne?

Závěrem

Na Xfce se s postupem času nalepují i funkce, na které bychom dříve u odlehčeného desktopu ani nepomysleli, ale na druhou stranu pořád nemá tak robustní konstrukci jako GNOME či KDE a spoustu funkcí implementoval se značným odstupem. I když již možná není tak lehký jako dřív, pořád mu s přehledem stačí i na aktuální poměry značně podprůměrný počítač. Díky použití GTK+ se Xfce stává stále více rozumnou alternativou GNOME, jehož filosofie „Just works“ za cenu minimální konfigurovatelnosti nemusí vyhovovat každému.

Xfce jde spíše opačnou cestou a konfigurovatelnost se stále rozrůstá. Spousta nastavení se rozrostla o nějakou příjemnou drobnost, která ale nebyla tak významná, aby zde byla zmíněna.