já jsem taky odolával na svém main desktopu Unity docela dlouho, měl jsem ho na pár laptopech, ale nezdálo se mi to na tvrdou práci, ale když na Rootu poslední dny byly úžasný články jak je to už teď vychytaný, jak se to dá i upravit a jak v nouzi třeba Gnome shell (a v naprostý nouzi třeba Xubuntu), tak jsem si řekl, že z 10.10 holt to zkusím a budu věřit, že to fakt jenom netestovali v režimu "běží mi prohlížeč/jde něco spustit/tady si vyhledám app ke spuštění". Byla to chyba - na laptopech nemám takový požadavky, jako na svým main stroji. Srovnám-li nyní svůj main stroj se starým Gnome s tím, jak se mi ovládá Unity (výběr oken, klikání na horní lištu okna pro výběr okna, atd.) jsem jednoznačně na Linusově straně, že takhle ne. Na netbook třeba (mám ho na 2 nb), nebráním se novým postupům, ale tohle na můj hlavní desktop fakt ne. Takže jsem přidal Gnome shell. Gnome shell na mne působí tak jako alfa verze, IMHO je v plenkách, takže jsem v tuto chvíli v situaci jako Linus - píšu to z Xfce. Bohužel nejásám, pro tuto chvíli je to krutá alternativa a pro dlouhodobý provoz bych ji nerad měl jako hlavní.
Otázkou je, co dál. Přežil jsem na Ubuntu léta včetně všemožných rozbitých upgradů (nasazuju to v rámci unifikace i na některý servery), ale tenhle směr mi krutě nevyhovuje. Nevadí mi, že to je jiný/nový. Vadí mi, že jsem v tom pomalý a zejména že víc zatěžuju hlavu neproduktivníma věcma (jedinou výhodu vidím ve vyhledávání a spouštění programů po zadání pár znaků - to mi vyhovuje). Nemyslím, že to je o zvyku, myslím, že je to o logice návrhu - pro mne zlatý starý Gnome, kéž by někdo z něj vyšel a udělal nový, lepší, ale na podobně pro mne myšlenkově uchopitelných základech. Doufám, že neskončím na Xfce natrvalo...